Těsně před druhou světovou válkou zemřel hospodář, pradědeček dnešního mladého sedláka Martina Bučka, a veškerá starost o statek, 14 zaměstnanců a malé děti tak ležela na bedrech jeho ženy. V roce 1960 pak byla rodina vystěhována do domu na konci obce a hospodářské budovy obsadil družstevní dobytek. Několik let tu fungoval i jezdecký oddíl.

O restituce zažádal v devadesátých letech otec dnešního mladého hospodáře Václav Buček, aniž by tušil, jak složité a zdlouhavé jejich vypořádávání bude. Na navrácených 60 hektarech orné půdy mohl začít hospodařit takřka hned, mnohem složitější však bylo vydání družstvem zdevastovaných budov. To se řešilo do roku 1995 soudní cestou a i přes rozsudek ve prospěch rodiny neexistovala ještě nějakou dobu jeho praktická vymahatelnost.

"Někdy se divím, jak jsme ty začátky vůbec mohli zvládnout. S manželkou, původním povoláním učitelkou, se nám vlastně převrátil život ve své polovině vzhůru nohama. Základem bylo hospodařit, vydělané peníze jsme postupně investovali do oprav obytné části statku, výstavby haly na skladování produkce a strojů a nákupu techniky. Určitou oporou v této době nám byla setkávání se stejně začínajícími hospodáři ve Sdružení soukromých zemědělců, jehož duší byl otec dnešního místopředsedy ASZ našeho regionu Martina Tvarůžky. Synové těch zemědělců, kteří se tehdy navzájem podporovali a řešili více starostí než radostí, drží dnes za jeden provaz a tvoří skvělou partu v regionální asociaci," říká Václav Buček.

Na stovce hektarů v úrodné řepařské oblasti v nadmořské výšce kolem 300 metrů pěstují Bučkovi nejen tuto plodinu, ale i řepku, obilniny a brambory. "První roky jsme z brambor žili. Neexistovaly obchodní řetězce, dodávali jsme je tedy do menších prodejen a školních jídelen, což se samozřejmě postupem času radikálně změnilo. Aktuálně je pěstujeme pouze na jednom hektaru a většinu produkce prodáme ze dvora. V tom nám, zejména v období nadúrody, pomáhají webové stránky zřízené mým druhým synem, IT specialistou," vysvětluje Václav Buček.

Pro jeho syna Martina, který se v zemědělství pohyboval odmala, však ani jiná volba než pokračovat ve šlépějích svých předků nebyla, jiný obor ho zkrátka nelákal. Po absolvování zemědělské školy v Opavě začal hospodařit na 27 hektarech pronajatých od místního sedláka, 

který již s podnikáním skončil, a k nákupu techniky využil dotační titul Mladý začínající. Těsně před pozastavením titulu PUZČ se Bučkovým podařilo využít i tento. "Vím, že tyto dva dotační tituly neskutečně napomohly k včasnému zapojení mladých hospodářů do činnosti na mnoha farmách a jejich otcům zase umožnily důstojný odchod do důchodu. Každá z dotací znamená posun v hospodářství, ale tyto dvě, na jejichž spuštění měla velkou zásluhu ASZ a které byly šity skutečně na míru rodinným farmám, obzvláště," myslí si pan Buček.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ