Nejatraktivnějším místem tohoto města je bezesporu zámek, bývalý knížecí hrad Přemyslovců. Přímo v podzámčí žijí a hospodaří otec a syn Vít a Václav Heinzovi.
Ve druhé polovině devatenáctého století tu provozoval provaznickou živnost pradědeček pana Heinze Leopold a po malých částech začal nakupovat půdu. V roce 1946, po druhé pozemkové úpravě, kdy zde již hospodařil jeho syn a vnuk, patřilo ke stavení celkem devět hektarů a fungovalo tu povoznictví. První pokus kolektivizace v roce 1952 byl v Hradci neúspěšný, druhý o čtyři roky později se však již zdařil a tak i otec a děd pana Heinze byli, ač jako jedni z posledních, nuceni vstoupit do družstva. I přesto se jim ale podařilo po celou dobu minulého režimu chovat několik krav, býka a koně.
Když dal Vít Heinz v roce 1992 výpověď z JZD, zažádal o restituce a začal soukromě hospodařit, jeho rodiče z tohoto rozhodnutí velkou radost neměli, manželka ho však podpořila. Půdu se dařilo kupovat a pronajímat jen velmi pozvolna, problém nastal i s vyplacením části transformačního nároku. Situace se dořešila až na konci roku 1997, kdy v rámci vypořádání tohoto nároku Heinzovi převzali a částečně dokoupili budovu kravína v jižní části města zvané Kajlovec. Sem putovaly první 50% Charolais jalovice, v nichž se na počátku devadesátých let zhlédl pan Heinz při své návštěvě Francie. Vyřešili se tak i problémy s inseminací původních mléčných krav.
Dnes stádo masného skotu na kajlovecké farmě čítá 70 kusů. V roce 2011 Heinzovi neúspěšně žádali o dotaci na rekonstrukci a rozšíření kravína. „Plán rozšíření byl na 100 a více kusů, ale vzhledem k tomu, že zde platí snížená hranice pásma hygienické ochrany, nebylo nám vyhověno,“ vysvětluje pan Heinz.
Heinzovi mají ze všech sedláků v regionu nejvyšší podíl trvalých travních porostů – ze 150 obhospodařovaných hektarů 60. Na orné půdě se věnují pěstování řepky, pšenice, ječmene, ovsa a v loňském roce se po desetileté pauze vrátily k cukrovce. „Velmi nám pomáhají slevy při hromadných nákupech agrochemie či osiva organizovaných naší regionální ASZ, velkou pochvalu zaslouží zejména náš obchodní koordinátor Richard Švidrnoch,“ říká Vít Heinz.
Hradecké hospodáře dlouhodobě trápí škody způsobené neúměrně přemnoženou zvěří. „Před osmi lety jsme z tohoto důvodu zcela skončili s pěstováním kukuřice a také byli nuceni rozorat část zničených trvalých travních porostů. Loni v dubnu nám způsobily srnky škodu na sedmi hektarech řepky. Naštěstí to již bylo po absolvování skvělého školení, které na toto téma organizovala v regionech celostátní ASZ a my již věděli, jak se bránit. Nechali jsme si vypracovat znalecký odhad škody, který byl vyčíslen na 68 tisíc Kč a snažili se jej uplatnit u místního mysliveckého sdružení. Jejich znalecký posudek se však oproti našemu značně lišil – zněl na částku 1.470 Kč. Vznikl tedy soudní spor, který trvá již téměř dva roky. Někdy zkrátka není jiné cesty, protože všechno si člověk nesmí nechat líbit,“ myslí si Heinzovi.
Hlavní prioritou je nyní pro hospodáře nákup půdy. Z výše uvedené obhospodařované výměry je pouze 40 hektarů vlastních, rádi by ji proto rozšířili. „Je třeba jednat, protože cena půdy dolů nepůjde, spíše naopak. V sousedním Polsku ji již teď zemědělci nakupují v přepočtu až za 350 tis. Kč/ha. Pro rodinnou farmu je to do budoucna nejlepší investice a já jsem rád, že jsem ve svém synovi našel toho, kdo se o ni v dalších letech bude starat,“ uzavírá Vít Heinz.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ