Církevní restituce jako další šance

Sdílejte článek
Církevní restituce jako další šance

Opuštěné statky po odsunu sudetských Němců po druhé světové válce obsazovali na Bruntálsku hojně Volynští Češi, Slováci, Řekové a v padesátých letech pak zcela nedobrovolně i rodiny českých sedláků z vnitrozemí. Většinou pouze samotné matky s dětmi, neboť otcové, nesouhlasící s kolektivizací, končili minimálně na několik let ve vězení či u pomocných technických praporů u práce v dolech. 

Z bruntálských statků, které v druhé polovině čtyřicátých let vystřídalo mnohdy více nájemců, tak o několik let později pro vystěhované sedláky zbyla zcela vybydlená a napůl zdevastovaná obydlí.

Po zřízení družstev a posléze státních statků našla logicky většina přistěhovalých i hrstka původních obyvatel v této téměř výlučně zemědělské oblasti pracovní uplatnění právě zde. Patřila mezi ně i rodina Jarmily Schnaubeltové z Dolních Povelic na severovýchodě Bruntálska, coby kamenem dohodil do sousedního Polska.

Církevní restituce jako další šance

"Když jsem v devadesátém prvním roce po rodičovské dovolené dostala u státních statků, kde jsem zastávala místo zootechničky a manžel traktoristy, výpověď, rozhodli jsme se podnikat. Zaměřili jsme se na lesní práce od pěstební činnosti až po těžbu dřeva a naše firma zaměstnávala i 75 pracovníků. Práce ve velkém, kdy jsme měli na starost lesy v celém okrsku, nás však po několika letech začala velmi vyčerpávat a těšit. Otevřeli jsme si tedy pilu a nějakou dobu, při mnohem menším počtu zaměstnanců, vyváželi hranoly do zahraničí, nejvíce Itálie a Francie. Abych ale byla upřímná, neustále nás to oba táhlo k zemědělství," začíná své vyprávění paní Schnaubeltová.

První krok k soukromému hospodaření učinili Schnaubeltovi v roce 2000 koupí statku, který byl vrácen v restituci bývalé majitelce, a ta jej neměla zájem využívat. O dva roky později přišel pronájem prvních tří hektarů pozemků a v malém množství výkrm býků. I nadále však bylo nutno živit se i jinou prací, kromě poskytování služeb okolním zemědělcům šlo např. o těžbu dřeva pro obec. Naštěstí bylo možno začít navyšovat výměru, a to jak koupí a pronájmem od vlastníků, tak i koupí menšího množství od Pozemkového fondu. Dnes Schnaubeltovi obhospodařují 162 hektarů v nadmořské výšce kolem 250 metrů. Polovina je vlastní, asi 32 hektarů připadá na louky a pastviny, zbytek je orná půda. Nájem činí při poměrně nízké bonitě 3,4 Kč/m2 500 až 1.500 Kč/ha.

"Ideální výměra půdy pro naši farmu, kde kromě mě a manžela pracuje ještě dcera, jeden ze synů a dva zaměstnanci, by byla 250 hektarů. Možnost jejího dalšího nákupu od vlastníků je však téměř nulová, jedinou šancí jsou pro nás v budoucnu církevní restituce. Vzhledem ke strojové vybavenosti farmy proto stále poskytujeme zemědělské služby, hlavně sklizeň, a to na 400 hektarech," vysvětluje farmářka.

V roce 2005 se rodina rozhodla pro diverzifikaci činnosti v podobě provozování agroturistiky. "Získali jsme dotaci od Moravskoslezského kraje ve výši 15 tisíc na lůžko a celou půdní část domu přebudovali na ubytování pro 12 osob. Hlavně v letním období k nám jezdili Češi a Poláci, pro které byl pobyt na farmě určitou atrakcí. Nakonec se však ukázalo jako nesmírně náročné věnovat se hostům v takové míře, jakou vyžadovali, obzvláště v období žní. V loňském roce jsme tedy od této činnosti upustili," říká paní Schnaubeltová.

Církevní restituce jako další šance

V roce 2006 se naskytla možnost koupě bývalého kravína od Pozemkového fondu a tak Schnaubeltovi rozšířili chov masného skotu. "Škoda jen, že Pozemkový fond na Osoblažsku a Bruntálsku nebyl ochoten prodat soukromým zemědělcům více hospodářských budov bývalých státních statků, o které měli velký zájem. Místo toho je nechal zdevastovat takovým způsobem, že jsou dnes již nepoužitelné," lituje Jarmila Schnaubeltová.

Chov masného skotu několika plemen aktuálně čítá 70 kusů. Býky Schnaubeltovi vykrmují, jalovice si nechávají, ale vzhledem k tomu, že kapacita se v letošním roce naplnila, začnou prodávat i je. "Vzhledem k vysokému zájmu o hovězí maso uvažujeme o jeho prodeji konečnému spotřebiteli. V poslední době se totiž čím dál více přikláním k názoru, že finalizace produkce je jednou z cest, jak si soukromí zemědělci mohou polepšit. I nový ministr slibuje posílení investic do prvovýroby zejména v živočišné výrobě, tak uvidíme. Ráda bych se dočkala okamžiku, kdy nebudu uvažovat nad tím, zda svým vnukům do budoucna vůbec doporučit soukromé hospodaření, které bylo a stále je mým snem," uzavírá farmářka.

A ještě jedna zajímavost na závěr - v nezaměstnaností dlouhodobě sužovaném Moravskoslezském kraji poskytuje deset námi navštívených farem v krnovskoopavském regionu 42 pracovních míst, nepočítaje členy rodiny. 

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ

Přečteno: 337x