Ale nechejme minulost minulostí, po roce 1989 byla šance na nový začátek, jizvy zůstaly, ale je třeba jít dál. Každý se této šance chopil jinak. Někteří měli z historického hlediska výhodu, a to že pocházeli ze sedlácké rodiny a věděli, o čem to zemědělství je. Někteří to prostě zkusili a někteří pokračovali ve zmíněné efektivitě.

Ano, velký podnik s několikamilionovým obratem je vysoce efektivní, dosáhne na lepší ceny za velké odběry hnojiv a chemie, zjednodušeně řečeno stačí mu místo dvou malých jeden velký traktor, zaměstnává jednoho zaměstnance místo celé rodiny. To je ale efektivita pouze co se týče vnitropodnikového systému. Velké podniky mají samozřejmě lepší finanční situaci a mohou více investovat, staví megalomanské projekty, na které přispívá EU. Ve skutečnosti tyto dotace nepotřebují, protože jsou na tom ekonomicky velmi dobře, a co si budeme povídat, pokud se investice vyplatí s dotacemi, musí se vyplatit i bez nich, ale s delší návratností. To, co je na větším nebo chcete-li obřím podniku záporné - ztrácí se osobní přístup k lidem, ať jsou to zaměstnanci, nájemci půdy nebo spotřebitelé produktů, příroda a přírodní ekosystémy jsou až na druhém místě, vlastnictví půdy lidmi co nehospodaří, je něco podřadného, wellfare zvířat je dodržováno málo a o osobním přístupu k dobytku jako u malého farmáře si ve velkých podnicích můžeme nechat zdát, o obřích stavbách stříbrných sil nebo velkých ocelových hal hyzdících krajinu raději psát nebudu.

Další, co by se dalo vytknout, je způsob zpracování pudy. Širokozáběrové stroje, se kterými se pracuje celý den i v noci, decimují stavy drobné zvěře. Velké podniky berou půdu jako výrobní prostředek a často upřednostňují zisk před osevním postupem. Důkazem jsou majitelé bioplynových stanic, kde se kukuřice pěstuje i několik let po sobě. Nebo tolik výhodná řepka olejná, která je sice tzv. "zlepšující plodinou", ale šíření škůdců a chorob je příliš velké. Bezespornou nevýhodou jsou výměry půdních bloků. Stohektarový blok kukuřice je velmi vhodným krytím pro divočáky, kteří se následně přemnožují a působí nezanedbatelné škody na okolních porostech, mezi jednotlivými bloky nejsou meze, které byly útočištěm pro drobnou zvěř. S tím je spojena i diverzifikace krajiny - chybí remízky, studánky a velkým problémem je eroze půdy. Produkty (např. mléčné výrobky) vyráběné ve velkém nemohou mít takovou kvalitu, jako když si sám farmář kontroluje výrobní proces.

Kdežto více malých sedláků namísto jednoho velkého podniku má výsledný efekt tak velký, že se promítne do ekonomiky celého státu. A to tím, že sedlák zaměstná v podstatě celou rodinu, což se bezesporu objeví v indexu nezaměstnanosti. Místo pěti zaměstnanců v podniku o velikosti tisíc hektarů je zaměstnáno deset rodin na deseti farmách o velikosti sto hektarů, což je výměra, ze které se dá obstojně uživit. Pokud budeme brát manželské páry, je to dvacet lidí, kteří nebudou brát práci lidem ve městech. Je to lepší než pět zaměstnanců?

Výchova dětí je nezbytnou součástí života - kde jinde než prací na farmě se získá lepšího efektu výchovy, o vztahu k přírodě ani nemluvě. Další aspekt: čím více farem, tím více traktorů a zemědělských strojů, sice menších, ale někde se vyrobit musí. V české republice je firma s dlouhou tradicí zabývající se výrobou traktorů, i spousta kvalitních firem pro výrobu zemědělské techniky. To je další podpora pro snížení nezaměstnanosti. Dnes je i malá technika na vysoké úrovni a je dostatečně vykoná, tak aby měl farmář s méně hektary čas na finalizaci toho, co vypěstuje nebo získá z chovu zvířat. Pokud je malý farmář schopný finalizovat do konečného produktu vše, co vyrobí, a je schopný tento produkt prodat přímo spotřebiteli, vydělá víc než podniky s více hektary zabývající se pouze rostlinnou výrobou. Řekl bych, že pravidlo "čím větší je finalizace produkce, tím méně hektarů sedlák potřebuje, aby se solidně uživil", by mělo platit.

Je proto velmi důležité dotacemi podporovat nákup zařízení pro tuto finalizaci produkce. A celkově dotační politiku nastavit tak, aby výsledný efekt byl výhodný pro stát a ty, co to opravdu potřebují a ne pro majitele velkých podniků, kteří jak jsem již psal, jsou na tom ekonomicky lépe. Zároveň by měla mít své pevné místo podpora nově vzniklých sedláků. Můžeme se zeptat, kdo je malý, kdo je střední a kdo je velký? Kde je ta hranice? Tohle záleží na místních podmínkách, v každém katastru jsou podmínky jiné, ale rozdíl se vyrovná v řádově desítkách hektarů, ne stovkách. Vznik nových farem by měl být maximálně podporován a mělo by být zmedializováno, že začít hospodařit není tak těžké.

Šimon Marák, ASZ Vyškov