Nemalé těžkosti však také způsobuje systém prokazování skutečné spotřeby nafty, který s rozdílnou intenzitou vyžadují na jednotlivých celních úřadech. Úředníci přichystali zemědělcům k vyplňování dlouhé tabulky naprosto zbytečných a v praxi velmi obtížně měřitelných údajů. Žadatel o vratku daně z nafty si tak zřejmě musí do traktoru nastěhovat svoji kancelář. Jak jinak by mohl zvládnout zapisovat samostatně pro každý stroj údaje o číselné identifikaci pozemku, s pořadovými čísly normativů z daňového přiznání či rozlohou obdělaného pozemku s přesností na 4 desetinná místa?!! A to se prokousal teprve do poloviny tohoto úřednického nesmyslu. Žadatel pokračuje doplněním druhu vykonávané činnosti a dobou provozu stroje. Nakonec, po skončení každé pracovní činnosti musí „vypočítat“ přesnou spotřebu nafty.… Na celním úřadě se pak zřejmě někdo těmito zcela nepodstatnými údaji probírá a tváří se důležitě. Přiznejme si ale, že kontroluje v podstatě nezkontrolovatelné. Braňme se proto úřednické blbosti, efekt takové „práce“ úředníka se blíží nule. Jedinou a podstatnou skutečností totiž je, že výsledná spotřeba ze zákona nemůže překročit určený normativ. Řada soukromých zemědělců bez luxusu sekretářek a účetních ze strachu z nekonečné byrokracie proto možnost odpočtu spotřební daně raději ani nevyužívá.

Asociace dlouhodobě prosazuje používání praxí prověřených ročních normativů spotřeby nafty na hektar dle půdních podmínek za dostatečný způsob prokazování nároku na vratku spotřební daně. V tomto smyslu proto ASZ navrhuje doplnit úpravu § 57 zákona o spotřebních daních, který jde tento týden ve sněmovně do 2.čtení. Pokud by byl návrh schválen, tato oboustranně nedůstojná administrativa by měla odpadnout.

Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR