Však také pochází z počátku 17. století a roku 1653 byl prohlášen za největší v obci. Se jménem Hlaváčkových se pojí od roku 1898, kdy se sem do rodiny Kaňků přiženil pradědeček dnešního mladého hospodáře Ivo Hlaváčka – Jan. Za jeho éry došlo k ještě většímu rozmachu statku, zejména přikoupením zahradnictví a dalším navýšením výměry až na 32 hektarů. V padesátých letech převzal část z nich školní statek, zbylé pak JZD, které zde ustájilo krávy a prasnice.
Chuť otce i syna Hlaváčkových obnovit v devadesátých letech na doudlebském statku opět tradici soukromého hospodaření zvítězila nad všemi počátečními obtížemi. Ať již to byly zdevastované hospodářské budovy, staré stroje navrácené z JZD či průtahy s vydáním části pozemků (10 ha) ze strany školního statku, kterým nahrávaly v té době platné zákony.
„Jako první přišly na řadu rekonstrukce hospodářských budov. Vždyť my neměli ani kde ustájit těch prvních šestnáct jalovic, které nám JZD jakožto živý inventář vydalo,“ vzpomínají Hlaváčkovi. Zpočátku zaměřili své zemědělské podnikání na chov mléčného skotu a výkrm prasat. Po ztrátě odbytu mléka zapříčiněné krachem mlékárny v Žamberku vyměnili dojnice za býky a od té doby se zabývají jejich výkrmem. Ve stáji doudlebského statku jich je aktuálně asi padesát, většina masného plemene limousine. „Nejprve jsme nakupovali telata, dnes však již jen zástav, který dokrmujeme do 750 kg. Část býků prodáme i na jatka do nedaleké Jaroslavi, z důvodu nepříliš velkého zájmu ze strany českých jatek však putují většinou do zahraničí, hlavně Rakouska či Itálie,“ nastiňuje současnou situaci Ivo Hlaváček.
Za naprostou prioritu od samého počátku však Hlaváčkovi považovali investici do půdy. V současné době tak hospodaří na celkem 105 hektarech (z toho 7 ha luk), z nichž pouze 30 je pronajatých. „Nyní ještě čekáme na vydání 20 hektarů, na které mělo družstvo dvacetiletou nájemní smlouvu. Snad se to i díky zrealizovaným pozemkovým úpravám v letošním roce konečně podaří,“ doufá mladý hospodář.
V průběhu let se kromě půdy dařilo investovat i do celkové rekonstrukce statku včetně jeho obytné části a stavby nových hal na uskladnění komodit a zemědělské techniky. Značně se totiž rozšířil a zkvalitnil strojový park, který farmě zajišťuje nejen soběstačnost, ale umožňuje i poskytování služeb, hlavně sklizně, na dalších 400 hektarech především pro soukromé zemědělce. Prosperitu farmy však z největší části zajišťuje rostlinná výroby – tedy pěstování pšenice, řepky, kukuřice na siláž, 15 hektarů zaujímá i sója. Vzhledem k tomu, že skladovací prostory na farmě umožňují uskladnění pouze poloviny produkce, je jedním z úkolů pro hospodáře do budoucna stavba další haly, nikoliv však za pomoci využití dotací z evropských fondů. „Investiční dotace s sebou nesou tolik administrativy a umělého navýšení cen, že do budoucna nepočítám s jejich využitím. Nehledě na to, že na mnohé z nich nemá menší farma ani šanci dosáhnout. Za mnohem přínosnější bych považoval větší dotace na údržbu krajiny či výraznější podporu pro úplně začínající zemědělce. Jen v našem okolí je řada statků i s 30hektarovou výměrou, jejichž majitelé – mnohdy mladí lidé, pracují v družstvu, kterému tuto půdu i pronajímají. Třeba by pro ně finanční podpora byla impulsem k osamostatnění se a podařilo by se jim navázat na zpřetrhané vazby,“ zamýšlí se farmář.
Rodině Hlaváčkových se to ale podařilo velmi dobře. Za své úsilí vybudovat ze zdevastovaného statku moderní prosperující farmu byli v roce 2007 oceněni na prknech pražského Divadla pod Palmovkou druhým místem v soutěži Asociace soukromého zemědělství Farma roku. Zcela zaslouženě. Rodinná tradice je na nejlepší cestě pokračovat směle dál, neboť oba Hlaváčkovic synové mají o hospodaření zájem a starší Filip se již na dráhu farmáře připravuje studiem na pražské ČZU.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ