Úctyhodný rodokmen rodu Moravcových sahá až do poloviny 17. století, s obcí Netřeba je spojen od roku 1707, kdy si zde zakoupil chalupu první Moravec. Předkem a také vzorem, který na zdejším statku zanechal nejznatelnější stopu, a to již od útlého mládí, byl právě dědeček pana Moravce, jež se narodil roku 1901. „Na statku se v té době chovali koně, kteří byli obzvláště po vypuknutí první světové války hodně potřeba. Muži ze vsi narukovali a můj tehdy třináctiletý děda s koňmi obstarával nejen nejrůznější práce v lese a na poli, ale zajišťoval i dopravu lidí bryčkou na vlak do Dobrušky a zpět. Koně miloval, byl to sedlák každým coulem a proto nucený vstup do družstva v roce 1957 nesl velmi těžce. Zemřel tři roky před sametovou revolucí,“ vzpomíná pan Moravec.
Ten v té době žil, stejně jako rodiče, v nedaleké Dobrušce, ale na venkov ho to velmi lákalo. Po smrti dědečka proto začal rekonstruovat rodinný statek a hned v roce 1991 zažádal o restituce. „Od samého počátku jsem věděl, že chci hospodařit v ekologickém režimu, na menší výměře půdy a zaměřit se nejen na rostlinnou, ale i živočišnou produkci,“ říká farmář.
Svou vizi od té doby, za vydatné pomoci rodiny, poctivě naplňuje. Výměra farmy se z původních 12 hektarů rozšířila na současných 62 a zhruba na dvou třetinách orné půdy je pěstován oves, špalda a také velmi kvalitní pícnina a skvělá předplodina – jetel. Zbytek zaujímají louky a pastviny v nadmořské výšce 380 – 400 m. Stejně jako mnoho dalších farem v okolí, i Moravcovi ukončili před čtyřmi lety produkci brambor. Ty je sice provázely od počátku hospodaření, po dva roky pěstovali i kvalitní sadbové, ale ekonomika hovořila jasně.
Věrni naopak zůstali chovu červenostrakatého skotu, který po vybudování stáje na volné ustájení v roce 2003 ještě rozšířili. Odbyt zhruba 500 litrů mléka v bio kvalitě je zajištěn obden prostřednictvím Mlékařského a hospodářského družstva Opočno, kde je pan Moravec členem představenstva. „Fandím sedlákům, kteří se rozhodnou sami zpracovávat produkci, ale já o tom ani do budoucna nepřemýšlím. Díky mlékařskému družstvu máme zajištěny dobré podmínky a slušnou výkupní cenu (aktuálně 9,40 Kč/l), která nás nenutí začít finalizovat,“ vysvětluje pan Moravec.
Společně s ním pracuje na farmě již i starší syn Radek, manželka má na starosti veškerou administrativu. „Bez velké pomoci mé ženy a její podpory bych zejména začátky soukromého hospodaření zvládal velmi těžce. V době, kdy nám ještě chyběla kvalitní zemědělská technika, pomáhali s prací v hospodářství i oboje rodiče. Několik posledních let je zapojena už i další generace, dokonce i syn Ondra, který ještě navštěvuje základní školu. A v tom je právě obrovská síla a hluboký smysl rodinného farmaření,“ dodává Jan Moravec.
Je jen dobře, že došlo na slova, která krátce po druhé světové válce vepsal na rodinou pečlivě uschovaný dokument matrikář z farního úřadu: „Rod Moravců, jak jen z matrik možno zjistiti, trvá bezmála 300 roků. Málo je takových rodů. Kéž si zachová zděděnou zbožnost, poctivost a houževnatost! Bůh mu žehnej a dlouho, dlouho zachovej!“
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ