První roky po zažádání o restituce však byli pro rodinu nesmírně náročné, zejména ekonomicky. „Na našem pozemku vystavělo středisko živočišné výroby kravín K96 spolu se skladem předělaným na odchovnu, takže jsme na ně získali předkupní právo. Na jejich koupi jsme využili bezúročné půjčky, která se v konečném důsledku, jak jistě na vlatní kůži zažila celá řada sedláků, zúročila, a to dvěma miliony korun. Poslední splátku se nám podařilo zaplatit v letošním roce,“ vypráví Vladimír Poláček starší a dodává: „Začátky byly i ve znamení vyrovnání restitučních nároků s ostatními asi třiceti vlastníky, kteří nechtěli soukromě hospodařit, a to v celkové výši dalších dvou milionů korun, které jsme poctivě splatili v průběhu tří let.“

Zaměření farmy bylo pro plemenáře Vladimíra Poláčka mladšího od počátku jasné – chov mléčného skotu. Než však v roce 1994 převedli Poláčkovi do nově zrekonstruované stáje s novou dojírnou a technologií nákazy prosté kvalitní stádo českých červených strak, stálo je to hodně úsilí. O šest let později byla ještě vybudována stáj na výkrm býků. Do té doby Poláčkovi zástav prodávali, nyní býky vykrmují do 24 měsíců a s dodržením zmasilosti dodávají na jatka TORO Hlavečník. Prioritou chovu je absolutně uzavřený obrat stáda. 

V několika posledních letech nastoupili Poláčkovi cestu křížení jalovic německými býky plemene Fleckvieh. To se vyznačuje výbornou produkcí mléka a geneticky založenými vynikajícími růstovými schopnostmi. Mléčná užitkovost se v současné době u stáda čítajícího 85 dojnic pohybuje kolem 8 000 kg, více než 3 000 litrů mléka je obden dodáváno prostřednictvím Mlékařského a hospodářského družstva Opočno, kde je pan Poláček členem představenstva.

„Za základ považujeme pohodlí ve stáji a kvalitní krmení,“ říká pan Poláček a nutno uznat, že na zvířatech na osečnickém statku je to na první pohled znát. Telata přecházejí po uplynutí kolostrálního období na mléčnou náhražku od firmy Sano. Základem krmé dávky stáda založené na objemu je směs hrachu, kukuřice a jetelotrávy. Ke krmným účelům je tak využita veškerá produkce rostlinné výroby farmy. Tu Poláčkovi provozují na celkem 230 hektarech půdy, ze kterých je třetina vlastních. 90 hektarů zaujímá orná půda, zbytek louky a pastviny. „Velmi nám pomohlo zavedení velkých pastevních bloků, a to i na úkor zatravnění orné půdy, na které jsme přešli v polovině devadesátých let. Umožňuje nám praktikovat noční pasení otelených krav, březí mají k dispozici pastvinu přes den a velmi jim to prospívá,“ vysvětluje pan Poláček, který na zvětšené pastviny zařadil i řadu krajinných prvků.

V brzké době čeká Poláčkovi rozhodnutí ohledně modernizace dojící technologie. Jednou z možností je i pořízení dojícího automatu, ke kterému se Vladimír Poláček začíná pomalu přiklánět. „Technologicky řeší úsporu v lidech a pokud bychom se v budoucnu rozhodli pro jeho pořízení, stačilo by pro provoz farmy zapojení tří členů rodiny. Pevně věřím, že jedním z nich bude i nejstarší syn, který právě studuje vyšší odbornou zemědělskou školu,“ plánuje hospodář.  

Pan Poláček má obhospodařované pozemky ve třech honitbách a dlouhodobě se potýká s velkými škodami způsobenými přemnoženou zvěří. V roce 2009, kdy došlo k neúměrnému poničení kukuřičného porostu na třiceti hektarech, si však už řekl dost. „Můj požadavek na symbolickou patnáctitisícovou náhradu, která ani náhodou nemohla pokrýt způsobené škody, zástupci myslivského sdružení nepřijali. Celou věc jsem tedy byl nucen řešit soudní cestou, která dopadla v můj prospěch. Myslivci museli nakonec zaplatit daleko vyšší částku – celkem 60 tisích korun, navýšenou o soudní poplatky a honoráře právníků. Odvolali se sice ke Krajskému soudu v Hradci Králové, ale neuspěli. Dodnes mám však pocit, i když se situace trochu zlepšila, že uplatnění mých práv absolutně nechápou a žijí v dobách hluboké totality. Vím, že podobné problémy má více členů asociace, rád proto, pokud se rozhodnou hájit svá práva touto cestou, pomohu a posloužím radou,“ říká Vladimír Poláček.

Jeho otec – Vladimír Poláček starší, založil na počátku devadesátých let v rychnovském okrese Sdružení soukromých zemědělců. „V polovině devadesátých let jsem stál u zrodu okresní Agrární komory a byl jejím prvním předsedou. Menší soukromí zemědělci měli však v té době tolik práce a starostí s obnovením svých hospodářství, že ji zcela ovládly právnické osoby. Nadšeně jsem proto uvítal vznik Asociace soukromého zemědělství a jak v celostátním měřítku, tak i tady u nás na Rychnovsku jsem se v prvních letech opravdu aktivně zapojoval,“ vzpomíná Vladimír Poláček a dodává: „Asociaci se od té doby podařilo prosadit celou řadu výhod pro nás, sedláky. Mrzí mě však, že se naše řady v průběhu let nepodařilo ještě více  rozšířit – to by pak jistě šla spousta věcí snáz.“

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ