Statek v Lípě nad Orlicí byl v roce 1948 odebrán rodičům jejich otce, jaderného chemika Vladimíra Macháně, který žil roky na Slovensku, aniž by tušil, že statek patří rodině. Po revoluci, kdy byl statek společně s 15 hektary polností rodině vrácen, se rozhodl začít na něm hospodařit. Při své práci v Ústavu pro jadernou bezpečnost pro Východočeský kraj tak začal studovat i zemědělskou legislativu. I vzhledem k přírodní oblasti, kde se farma nachází, zvolil jako jeden z prvních zemědělců u nás hospodaření v ekologickém režimu. Jeho rozhodnutí věnovat se extenzivnímu pastevnímu chovu masného skotu se ukázalo jako velmi prozíravé. Později totiž umožnilo diverzifikaci činností farmy, které se teď velmi úspěšně věnují oba synové.
V roce 2009, kdy již Vladimír Macháň společně se dvěma zaměstnanci obhospodařoval 340 hektarů luk a pastvin, které se mu postupně podařilo pronajmout a odkoupit, a stádo plemen Aberdeen Angus a Piemont čítalo více než sto kusů, pojal myšlenku zpracování faremní produkce. Tehdy se také vrátil po dlouholetém pobytu v zahraničí starší syn, lékař Tomáš, který začal pronikat do tajů českého zemědělství. Společně se rozhodli podat žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova na rekonstrukci statku včetně výstavby bourárny a prodejny. V roce 2010, kdy žádost podali, však byly zvýhodňovány mléčné farmy, podařilo se to tedy až o rok později. Dva měsíce po schválení dotace pan Macháň zemřel.
„Společně s mladším bratrem, který v té době žil na Slovensku, jsme uvažovali co dál a dospěli k rozhodnutí, že budeme pokračovat v otcových šlépějích. Přiznám se, že jsme ale trochu podcenili neskutečné úřednické martyrium, které se poté strhlo, některé záležitosti nejsou kvůli průtahům dořešené dodnes,“ vysvětluje Tomáš Dajčár a dodává: „Jsme ale velmi rádi, že se otcovu myšlenku nabídnout lidem kvalitní hovězí maso v bio kvalitě přímo z farmy podařilo zrealizovat a že skutečně funguje.“
Aktuálně čítá matečné stádo na farmě složené z kříženců plemene Aberdeen Angus, Piemont a českých strak 120 krav, přirozenou plemenitbu zajišťují čtyři plemenní býci. Je praktikován celoroční pastevní odchov, k dispozici je zimoviště.
Kapacita bourárny je 300 kusů ročně, v současné době je využívána asi z 20 %. Býci i jalovice, které neslouží k dalšímu chovu, jsou poraženi ve věku 18 – 24 měsíců na ekologických jatkách. Ve čtvrtích zrají v chladících boxech po dobu 7 až 10 dnů, následuje bourání, vakuové balení a opatření etiketou. „Maso z plemene Aberdeen Angus je jemně vláknité a křehké. Díky jedinečné vlastnosti mramorování – ukládání tuku do svaloviny, je šťavnaté a má typickou chuť. Maso z plemene Piemont je typické krátké, s chutí připomínající zvěřinu. Vyznačuje se velmi nízkým obsahem cholesterolu – nižším než například v rybách či drůbeži,“ informuje Tomáš Dajčár.
Prodej předem objednaného masa prostřednictvím e-shopu (www.farmaurekyorlice) probíhá přímo na farmě nebo závozem do větších měst, zájem je velký. „Praktikujeme pouze prodej přímému spotřebiteli, bez mezičlánku, který navýší cenu o 30 i více procent. Ani v budoucnu rozhodně nechceme naši produkci nabízet prostřednictvím nějaké obchodní sítě,“ říká Tomáš Dajčár a dodává: „Přidaná hodnota, dle mého názoru, k zemědělskému podnikání patří. Tímto směrem by se v budoucnu měla ubírat i dotační politika. Zpracování vlastní produkce mohu doporučit i ostatním členům asociace. Pokud by měl někdo v budoucnu v úmyslu zřídit si bourárnu, rád se podělím s našimi zkušenostmi a poskytnu informace.“
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ