Koupě klášterského statku, k němuž před kolektivizací patřilo 45 hektarů polností, byla první velkou investicí rodiny Havlíčkových, když se po revoluci rozhodli soukromě hospodařit. Původní rodinný statek v obci Ledce, kde v minulosti hospodařila rodina maminky bratrů Havlíčkových, a k němuž po restituci Havlíčkovi získali zpět 18 hektarů polí a finanční kompenzaci, již totiž nebylo možno více rozšiřovat.

„V té době jsme oba s bratrem studovali vysokou školu zemědělskou a já se rozhodl odjet na stáž do Švýcarska za poznáním soukromého zemědělství. Praxe na mléčné farmě u Bodamského jezera byla velkou zkušeností a díky ní padlo opravdu definitivní rozhodnutí, že budeme hospodařit naplno,“ vzpomíná Daniel Havlíček. 

Následovalo náročné období, kdy se hospodaření (rostlinné výrobě a výkrmu býků) věnovali bratři při studiu a rodiče při zaměstnání. Jako nejdůležitější investici, která má logicky přednost i před rekonstrukcí statku, jež se ale postupně také velmi daří, vyhodnotila rodina nákup půdy. „Kromě 40 hektarů pozemků, které patřily ke klášterskému statku a jež jsme si nejdříve pronajali, se podařilo koupit půdu i od několika dalších vlastníků v okolí. Výbornou variantou byl i nákup státní půdy na 20leté bezúročné splátky,“ říkají bratři.

Dnes farma hospodaří na 285 hektarech převážně orné půdy, šest ha zaujímá i les. Jak bylo již v úvodu zmíněno, určitou nevýhodou je velmi členitý terén s různými druhy půd vyžadujících rozdílné technologie – jak orebné, tak i bezorebné. Hlavní pěstovanou plodinou je pšenice na téměř 50 % výměry, dále řepka, cukrovka, mák, sója a na čtyřech hektarech zelí. Skladování praktikují bratři v soukromém sile v Dobrušce, výborná je i spolupráce s choceňským BORem. „Na prodej poloviny produkce zelí máme smlouvu se soukromou kysárnou, zbytek prodáme do velkoobchodu či krouhané přímo ze dvora. Lidé si zejména v poslední době zvykli nakupovat krouhané zelí, které si doma nechají vykvasit. Poté, co časopis dTest prokázal, že celá řada balení kysaného zelí vůbec neobsahuje vitamín C, pro který si jej zákazníci kupují, ani žádoucí bakterie mléčného kvašení, ale naopak konzervanty a sladidla, se ani není čemu divit,“ podotýká Pavel Havlíček.

Ten plní na farmě zejména funkci mechanizátora, starší Daniel je agronom a má na starosti i ekonomiku. „Je jasné, že po vstupu do EU se ekonomika farem pohybuje někde zcela jinde. Dotační politika umožňuje mnohem více investovat, ať již do nákupu půdy, což je základ, rekonstrukcí či pořízení výkonnější techniky. Pravda ale je, že kromě přímých plateb a dotací na úrok při nákupu techniky prostřednictvím PGRLF žádné jiné finanční podpory (např. z Programu rozvoje venkova) nevyužíváme. V letošním roce budeme modernizovat posklizňovou linku, ale opět bez dotace, která s sebou nese neúměrnou byrokratickou zátěž,“ vysvětluje Daniel Havlíček a dodává: „Vzhledem k tomu, že mě ekonomika velmi zajímá, ale je to již 20 let, co jsem opustil školní lavice, jsem uvítal možnost absolvovat dvousemestrální postgraduální kurz, který pořádá ČZU ve spolupráci s asociací. Jeho obsahem je především marketing, moderní metody vyhledávání obchodních příležitostí, řízení a podniková ekonomika – tedy to, s čím se člověk musí vypořádávat v praxi.  A po prvním semestru mohu zkonstatovat, že splnil má očekávání. Navíc se zde sešla parta prima lidí z nejrůznějších regionů, se kterými si máme co říci, což je takový bonus navíc.“

I do budoucna se ještě pro bratry Havlíčkovi rýsují možnosti nákupu půdy, zejména od vlastníků. „Těší nás, že v průběhu let se lepší pohled vlastníků na nás jako slušné hospodáře. Vnímají, že se snažíme o půdu správně pečovat, nezanedbáváme drenážování, stejně tak co se  týče nájemních smluv,“ mají radost bratři.

Slušnost, skromnost, pokora a přitom velká houževnatost se u Havlíčkových dědí z generace na generaci. Oplývala jimi i babička obou bratrů, se kterou mají spojenou velkou část svého dětství. Pamatovala doby hospodaření na rodinném statku v Ledcích a následnou kolektivizaci včetně velké demonstrace sedláků v Dobrušce v 50. letech, jíž byla účastnicí. A o všem uměla poutavě vyprávět. Daniel a Pavel Havlíčkovi tak teď mají co předávat již další generaci – svým šesti dětem. 

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ