V Heřmani, obci na levém břehu řeky Blanice nedaleko Protivína, kde se svou rodinou Karel Zíka žije a hospodaří, postavil v roce 1934 dům právě jeho dědeček. Byl kovářem a zároveň vlastnil asi sedm hektarů pozemků. V období kolektivizace se vyhnul vstupu do nenáviděného družstva tak, že přijal práci s koňmi v šumavských lesích. Jeho dcera, maminka pana Zíky, mu již od svých patnácti let velmi pomáhala.
Karel Zíka zažádal o restituce hned v roce 1990 a postupně si začal přikupovat a pronajímat okolní pozemky. Zaměřil se na chov mléčného skotu, ale protože hospodářská budova u rodného domu byla koncipována na maximálně osm krav a další rozšíření nebylo možné, pronajal si o dva roky později v Heřmani jiný statek. To umožnilo navýšení počtu dojených krav spolu s jalovicemi až na třicítku.
„I přesto jsem se ale nechtěl vzdát myšlenky na svůj vlastní statek, kde bych mohl plnohodnotně hospodařit. Podařilo se, ale cesta k jeho koupi byla spletitá,“ vzpomíná pan Zíka. Vyhlédnutý objekt s bohatou historií na okraji téže obce měl totiž tři majitele. Obytná budova a stáj soukromou osobu, nádvoří vlastnil stát a část pozemku bytové družstvo. Po několikaletém úsilí se však nakonec Karel Zíka stal majitelem celého komplexu včetně přilehlých pozemků. Při jeho rekonstrukci nalezl v klenebním zásypu stodoly soubor keramiky pocházející ze 13. století, archeologické oddělení Prácheňského muzea v Písku zde pak provedlo záchranný výzkum.
Souběžně se stádem mléčného skotu měl pan Zíka již od první poloviny devadesátých let i skot masný. Ten začal početně převažovat a po vypršení rámcové smlouvy s jihočeskou Madetou v roce 1998 se zaměřil pouze na něj. Odběrateli hovězího masa jsou v současné době jak písecká jatka, tak řeznictví v sousedních Ražicích. V budoucnu má ale sedlák v úmyslu se v tomto směru osamostatnit, vybudovat přímo na statku bourárnu s prodejnou a zaměřit se tak na prodej konečnému spotřebiteli bedýnkovou metodou.
Pan Zíka preferuje celoroční pastevní chov, 130 ze 150 jím obhospodařovaných hektarů tvoří louky a pastviny nacházející se v pěti katastrech, část v oblasti LFA. Obiloviny vypěstované na 20 hektarech orné půdy jsou využity pro krmné účely. „Asi jako většina sedláků vítám právě probíhající pozemkové úpravy, které u nás již brzy přinesou tolik potřebné scelení pozemků,“ říká sedlák.
Ačkoliv oficiálně Karel Zíka není ekologickým zemědělcem, půdu obhospodařuje velice šetrně, bez použití jakékoliv chemie. „Vždyť příroda sama o sobě dává ohromné možnosti, jen je třeba je využít. Důkazem toho, že to jde, aniž by se půda znehodnocovala, je nejen naše farma, ale třeba jen v píseckém regionu celá řada dalších,“ uzavírá pan Zíka.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ