Přišla však padesátá léta a rodina byla v rámci akce „Kulak“ vystěhována, otec uvězněn. Statek byl srovnán se zemí a na jeho místě vyrostla bytovka, lépe odpovídající nárokům „nového“ venkova. Otec Františka Provazníka, tehdejší hospodář, stále věřil, ač již rodina žila a pracovala v novém působišti na Přerovsku, že se vše změní. Té chvíle, ke které došlo po dlouhých 35 letech, se však již nedožil.
„Když padl režim a já okamžitě začal uvažovat o obnovení hospodaření, byl jsem ve svých 55 letech okolím považován za nerealistu. Bydleli jsme 50 kilometrů od bývalého statku, který navíc již neexistoval. Úsilí o vzkříšení sedlačení se mi však stalo doslova posedlostí a já byl rozhodnutý udělat pro něj cokoliv,“ vzpomíná František Provazník.
S 19 hektary půdy, patřící k bývalé usedlosti, a velmi složitém získání pozemku pro stavbu nového statku na konci obce, kde rostla družstevní pšenice, nebyla přístupová cesta, voda ani elektřina, začal pan Provazník budovat novou usedlost a současně hospodařit. Zásadní pro něj byla jak velká podpora ze strany manželky, tak rozhodnutí dcery a zetě, absolventů vysoké školy - fakulty ekonomie a strojírenství, kteří v té době měli již svá zaměstnání v těchto oborech, že budou hospodařit společně s ním.
Následoval prodej rodinného domku u Přerova a stavba farmy – jak obytné části, tak hospodářských budov. Celá rodina i s dvěma malými dětmi po tu dobu užívala velmi nevyhovující náhradní pronajaté bydlení, nicméně vše ustála a mohla se tak začít psát novodobá historie sedlačení rodu Provazníků.
Dlouhé roky hospodařila rodina na 50hektarové výměře a věnovala se chovu prasat. Selata od deseti prasnic byla vykrmována a dodávána na nedaleká tištínská jatka. Zlom však nastal před deseti lety, kdy dlouhodobý propad výkupních cen vepřového donutil hospodáře chov ukončit a zaměřit se čistě na rostlinnou výrobu.
Dnes ke statku náleží 130 hektarů orné půdy (z toho 85 vlastních), k nimž výrazně dopomohla komplexní pozemková úprava, proběhlá v minulých letech. Na 30 hektarech stále hospodaří vitální pan Provazník, na zbylé stovce manželé Přikrylovi. Pěstovanými plodinami jsou pšenice, sladovnický ječmen a řepka. Velkým přínosem pro hospodářství bylo před čtyřmi lety pořízení posklizňové linky.
„Jestli mě v rámci zemědělského podnikání něco opravdu mrzí, pak je to nastavení dotačního systému, který čím dál více postrádá svůj základní smysl – tedy podporu zemědělců a venkova. Jde o to, že vlastníci půdy jsou o výši jednotné platby na plochu dobře informováni a úměrně s její rostoucí výší požadují i vyšší nájemné. Konkrétně v naší oblasti jsme se dostali do fáze, kdy SAPS výši nájmu již nepokryje. Dotace tedy nejen pokřivují ceny, ale v konečném důsledku nekončí ani na vesnici, jelikož velké množství vlastníků půdy žije ve městech,“ upozorňuje paní Přikrylová.
Té leží blaho obce na srdci, již osmým rokem je její místostarostkou. Podařilo se jí například sehnat finanční prostředky na opravu některých sakrálních památek v obci. Zároveň je autorkou brožurky o jejich původu i současnosti, která poslouží jako informační zdroj pro další generace. Kromě práce na farmě a pro obec využívá paní Přikrylová i své ekonomické vzdělání – několika členům vyškovské asociace poskytuje účetní služby, je členkou revizní komise celostátní asociace.
I v případě další rodiny se tedy potvrdilo, nakolik jsou sedláci pro obec, ve které žijí a hospodaří, důležití a co všechno v její prospěch vlastně automaticky dělají.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ