Ten, ačkoliv povoláním nástrojař, chtěl v rodinné tradici pokračovat a ihned, jakmile to bylo možné, zažádal o restituce. Začínal na několika málo navrácených hektarech a se sedmi mléčnými kravami v nepříliš vyhovujících prostorách, navíc uprostřed obce. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč se po šesti letech rozhodl přejít na chov prasat. Pro tyto účely získal vyplacením majetkových podílů dalších restituentů část prostor bývalého střediska živočišné výroby JZD Bohdalice v severní části obce. Vybudoval porodnu a společně s kolegou-sedlákem se začali věnovat chovu o počtu až 200 prasnic. Praktikovali uzavřený obrat stáda, vykrmená prasata odebírala jatka v Holešově, Přerově či Uherském Brodě.
V roce 2007 došlo k situaci, která byla pro farmu téměř likvidační a z níž se rodina doteď úplně nevzpamatovala – jatka nezaplatila za odebrané vepřové velmi vysokou částku peněz, dodnes bez jakékoliv náhrady. Naštěstí v té době již farma disponovala větší výměrou – původních několik hektarů se rozrostlo na současných 83. Proto bylo možné zaměřit se čistě na rostlinnou výrobu, zahrnující pěstování pšenice, ječmene, řepky a kukuřice. Byla vybudována i ocelokolna a další hala na uskladnění veškeré produkce, což Hlobilovým umožňuje počkat si na nejpříznivější výkupní cenu.
„Rostlinná výroba je dnes již doménou syna Pavla, který k ní má blíže než já. Na farmě pomáhá odmala, je absolventem střední zemědělské školy, nyní dálkově studuje vysokou a přitom plně hospodaří,“ informuje Jan Hlobil.
Takřka neřešitelným problémem však je další navýšení výměry, které by farmě velmi prospělo. V tomto směru nikterak nepomohla ani pozemková úprava, která zde proběhla před sedmi lety. „Dříve mívala každá obec svůj katastr, který sloužil k její obživě. Dnes je tato půda velmi často majetkem cizích lidí, vyváděným tak úplně jinam. A to není dobře,“ hodnotí současnou realitu farmář.
Po nějakou dobu opuštěné hospodářské budovy na okraji Bohdalic však již opět slouží svému účelu a pan Hlobil, který měl k živočišné výrobě vždy kladný vztah, ji tak znovu provozuje, i když pouze formou služeb. „Spolupracuji se třemi firmami, které mi dodávají selata a po jejich vykrmení na jatečnou hmotnost je odebírají. S ohledem na náročnost této práce a nutnou údržbu hospodářských budov není finanční efekt nijak ohromující, ale nestěžuji si. Myslím, že kdo ze sedláků měl v minulosti podobnou negativní zkušenost ať již s jatky, mlékárnou, cukrovarem či jiným odběratelem, dobře mě pochopí,“ říká Jan Hlobil a dodává: “Vše má svá pro i proti, i soukromé hospodaření. Těch pro je však, dle mého názoru, stále mnohem více. Nebo snad znáte jinou tak poctivou, užitečnou a smysluplnou práci, kde je člověk svým vlastním pánem? Já ne.“
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ