Na úplném počátku tradice hospodaření rodiny Ryznerů v Kojátkách byla v roce 1927 koupě zdejšího bývalého zámečku. Pro své dva syny jej pořídil a rozdělil na dvě hospodářství po 12 hektarech dědeček dnešního majitele. Po druhé světové válce, během níž byli oba bratři aktivně činní v odboji, se nevrátil z koncentračního tábora strýc Rudolfa Ryznera. A přišla padesátá léta, kdy hospodářství obsadilo nově vznikající družstvo…
Rudolf Ryzner se pěstování hub věnoval nejprve pouze po domácku, při studiích. Své nadšení pro tento obor plně rozvinul až při spolupráci s odborníky z Bratislavy na vývoji nových technologií v kojáteckém družstvu. Účastnil se i budování dalších pěstíren v republice, tehdejší moderní technologie sem jezdili obdivovat vědci z celé Evropy.
„Když jsme po revoluci zažádali o restituce, nemuseli jsme se s manželkou, která také téměř dvacet let pracovala v oboru pěstování hub, příliš dlouho rozmýšlet, jakým směrem se bude naše podnikání ubírat,“ vzpomíná pan Ryzner. Jako ideální a ekonomicky výhodné se v té době jevilo pěstování žampionů. Spolu s narůstající výměrou půdy, která dnes činí 85 hektarů (z toho 30 vlastních), se rozrůstala i klasická rostlinná výroba. Rodině se během několika let podařilo vyplatit další restituenty a získat tak do svého vlastnictví šest budov bývalého JZD, sloužících jako pěstírny. Byly postaveny i čtyři nové haly, v přízemí obytné budovy pak vznikly laboratoře pro výrobu sadby. Ve svém největším rozmachu na konci devadesátých let měla firma až 25 zaměstnanců.
K velkému zlomu však došlo po vstupu České republiky do EU. „Usnadnění dovozu vedlo k přelití polské krize z nadvýroby pěstovaných hub na náš trh a v podstatě ke zruinování výkupních cen. Na druhé straně zavedený systém dotací na plochu přispěl ke zvýhodnění rostlinné výroby oproti výrobám ostatním a odsoudil je tak k útlumu. Tehdy poprvé jsme zapochybovali, zda naše rozhodnutí na počátku devadesátých let bylo správné,“ říká Rudolf Ryzner a dodává: „Po dobu dvou let jsme pěstovali žampiony se ztrátou v bláhové naději, že v Polsku musí dojít ke zvýšení extrémně nízkých nákladů na pracovní sílu, což přispěje k naší konkurenceschopnosti. Avšak nestalo se tak.“
Po třiceti letech tak byla výroba žampionů v Kojátkách zcela ukončena a Ryznerovi přešli na pěstování hlívy ústřičné, královny mezi léčivými houbami. Její produkci se věnují dodnes, a to zhruba v objemu deseti tun měsíčně. „Hlíva je již nějaký čas velkým hitem zejména díky svým téměř zázračným vlastnostem – schopnosti výrazně posilovat imunitu, což dokládá celá řada studií. Má však i spoustu dalších příznivých vlastností a navíc výtečně chutná. Bohužel stále ještě není doceněna tak, jak by si zasloužila,“ informuje pan Ryzner a dodává: „Uhájit ekonomickou efektivitu však není jednoduché ani v případě pěstování hlívy. I zde je nejen polská konkurence velkým strašákem, navíc naše výrobní náklady stále stoupají. Osobně se domnívám, že pokud budou současné trendy u nás a ve státech, odkud k nám přichází a bude přicházet levná produkce tzv. pracných zemědělských komodit pokračovat, potom čeká naši společnost velmi brzy volba. A to zda zcela rezignovat na udržení těchto výrob, nebo se odhodlat k nastavení nějakých forem přímých podpor. Jako velmi účinnou, nicméně v současné době dosti kontroverzní a obtížně vyjednatelnou bych viděl například podporu cílenou na mzdy výrobních pracovníků ve vazbě na zaplacené odvody sociálního zabezpečení.“
Ačkoliv většina faremní produkce stále putuje do velkoskladů, otevřeli si Ryznerovi před šesti lety ve snaze o určitou nezávislost vlastní obchůdek přímo na náměstí v Bučovicích. Zásobují jej nejen čerstvou hlívou, ale i kvalitním kořením, sterilovanými výrobky ze žampionů a hlívy, potravinovými doplňky z hlívy a rakytníkovými výrobky a o zákazníky nemají nouzi.
„Mrzí mě, že například v Německu je situace díky chování tamních spotřebitelů zcela jiná. Pěstírnám hub se zde ekonomicky daří, dokonce se staví nové. A to zejména proto, že u německých spotřebitelů převažuje patriotismus, nedůvěra k cizím produktům a ochota zaplatit výrazně vyšší cenu za domácí produkt,“ srovnává pan Ryzner.
Doufejme tedy, že královnu mezi léčivými houbami – hlívu ústřičnou, u nás nečeká v brzké době podobný osud jako před několika lety žampiony. Nezasloužila by si to kvůli své výjimečnosti nejen ona, ale ani Ryznerovic rodina.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ