K poměrně razantnímu navýšení výměry došlo hned na podzim roku 1993, po rozpadu místního družstva, které za totality využívalo prostory statku. Nejprve za účelem živočišné výroby, později k pěstování hlívy ústřičné.
V roce 1994 se do hospodaření plně zapojil i syn pana Šafránka Pavel, což spolu s nákupem zemědělské techniky umožnilo farmě kromě obhospodařování svých pozemků ještě začít poskytovat služby jiným zemědělským subjektům a také nabízet opravu techniky. Těmito činnostmi se Šafránkovi zabývají dodnes, služby (zejména sklizeň) provádějí zhruba na 1.500 hektarech, již 12 let i na Slovensku, letos poprvé v Maďarsku. Kromě otce a syna Šafránkových jsou na farmě zaměstnáni ještě dva pracovníci na plný a jeden na poloviční úvazek. Veškerou administrativu má za částečné pomoci maminky na starosti dcera Šafránkových Soňa.
Aktuálně farma hospodaří na 260 hektarech orné půdy (z toho 110 vlastních). „Poněkud více jsme si slibovali od již proběhlých pozemkových úprav, ty nám ale příliš nepomohly. Přesto se rýsují ještě nějaké možnosti nákupu již pronajaté půdy, kterých bychom se synem rádi využili,“ informuje Jan Šafránek.
Kromě obvyklých plodin – řepky, pšenice a sladovnického ječmene pěstují Šafránkovi na menší výměře ještě i kvalitní setou cibuli. Nabízejí ji jak přímo ze dvora, tak v obchůdku rodiny Ryznerových v Bučovicích, kde se prodávají houby a koření. Obě farmy vzájemně velmi dobře spolupracují, Ryznerovi využívají i Šafránkovic služby – zejména v rostlinné výrobě a při opravách strojů.
Intenzivní několikaleté úpravy zemědělské usedlosti v Kojátkách nyní umožňují Šafránkovým jak pohodlné skladování techniky, tak veškerých obilnin (řepku prodávají hned po sklizni). Pro tyto účely byla nedávno vybudována bez využití jakýchkoliv dotačních titulů velice moderní víceúčelová hala. Statku velmi prospěla i nová střecha nad druhou skladovací halou, zastřešení celého dvora, zámková dlažba i rekonstrukce technického zázemí farmy a kanceláře.
Zcela přirozený vztah k sedlačině má již i další „polistopadová“ generace – vnuci Jana Šafránka Jan, Adam, Filip a Štěpán. Jan se učí na opraváře zemědělských strojů, pro třináctiletého Štěpána prázdniny rovnají se žně.
A tak se zemědělská obec Kojátky nemusí bát, že by v budoucnu znovu přišla o své sedláky. Dva zdejší velmi silné selské rody – Šafránkovi a Ryznerovi, členové ASZ Vyškov, totiž svou budoucnost vidí právě v soukromém hospodaření.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ