Je obklopena rozsáhlými lesy Ranského masivu, které patří do Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, národní přírodní rezervací Ransko a přírodní lokalitou Borovská jezírka, která vznikla v místech, kde se kdysi těžila železná ruda. Její obyvatelé se tak v minulosti živili hlavně hutnictvím, uhlířstvím, ale také zemědělstvím, později – na konci 18. století se tu rozšířilo i tkalcovství. Zemědělství si tu již před více než 300 lety zvolil jako zdroj obživy rod Dejmalů. Zatím posledním aktivním hospodářem tohoto rodu je Ondřej Dejmal, předseda ASZ Havlíčkův Brod.
V Havlíčkově Borové a okolí bývala historicky spíše menší hospodářství, dědeček pana Dejmala se až do roku 1956 věnoval sedlačině na 17 hektarech polí, vlastnil i pět ha lesa. Ty začal po revoluci obhospodařovat jeho syn, tedy otec dnešního majitele a postupně se k němu po absolvování střední zemědělské školy a při poskytování lesnických služeb přidával právě syn Ondřej, který v roce 2006 v rámci generační výměny hospodářství převzal.
Farma se od počátku věnuje chovu prasat, aktuálně v množství 15 prasnic. V letošním roce pan Dejmal využil dotaci z Programu rozvoje venkova, konkrétně opatření Modernizace zemědělských podniků na pořízení nové technologie ustájení. Několik posledních let se zabývá i výkrmem býků, vždy v počtu do 20 kusů. Nakupuje zástav a vykrmená zvířata prodává ve věku do 24 měsíců v ceně cca 47 Kč/kg. Do budoucna uvažuje o celoročním pastevním chovu masného skotu.
Ondřej Dejmal obhospodařuje 60 hektarů půdy (52 orné a 8 luk a pastvin) a 10 hektarů lesa v nadmořské výšce kolem 600 metrů, část v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Rostlinná výroba (ječmen, pšenice, oves) slouží z větší části k zajištěníkrmivové základny pro živočišnou výrobu. Směsi pro prasata si hospodář míchá sám, nakupuje pouze sóju a komponenty. „V posledních letech si opravdu nemohu stěžovat na výnosy. Při zdejší bonitě okolo 3,30 Kč/m2 považuji 6 – 7 t/ha u pšenice a 5 t/ha u ječmene za velmi slušný výsledek. Výhodou oproti jiným oblastem, obzvláště jižní Moravě je, že nás netrápí sucha,“ říká farmář.
Na pěti hektarech půdy se hospodář věnuje i pěstování brambor na škrob. „Pelhřimovské škrobárny v posledních letech stále hledají potenciální dodavatele. Jedním z důvodů bezesporu je i masivní výstavba bioplynových stanic ve větších zemědělských podnicích a s ním související nárůst pěstování kukuřice na úkor ostatních plodin, tedy i brambor. Z tohoto trendu je člověku až smutno, přináší celou řadu negativ. Od monokulturnosti, shánění a převážení kukuřice přes půl republiky až k neúměrnému navyšování nájemních a prodejních cen půdy vedoucí k nemožnosti pořízení byť jediného hektaru pro nás, menší zemědělce. Celá řada nás, členů havlíčkobrodské asociace, tak nepohrdne ani nákupem půdy vázané desetiletou výpovědní lhůtou. Říkáme si, že to do budoucna bude i šance pro naše děti, aby měly vůbec na čem hospodařit,“ seznamuje s dnešní realitou pan Dejmal.
I proto neponechává nic náhodě a pro svou rodinu – manželku a čtyři děti, případně i další osoby má do budoucna v plánu realizaci většího projektu. Před několika lety se mu podařilo zakoupit sousední objekt bývalé tkalcovny, která přestala sloužit svému původnímu účelu na konci devadesátých let. Rozlehlou budovu postupně rekonstruuje a rád by zde uvedl do provozu hostinec s ubytováním a bourárnu i zpracovnu masa, která by vhodně navázala na jeho zamýšlený pastevní chov masného skotu.
„Vím, že jsou to smělé plány, ale i z výše uvedených důvodů vidím v diverzifikaci činností budoucnost rodinných farem. Mé děti si tak jednou budou moci vybrat, v jaké činnosti pro sebe naleznou nejlepší uplatnění, může tu být i více pracovních příležitostí pro místní lidi. Šedesátihektarová farma tak uživí třeba i pět, šest lidí. A to si pak řeknete – kdo tedy vlastně zvedá zaměstnanost na venkově? Společnosti, které stejný počet zaměstnanců potřebují na několik tisíc hektarů? Snad přijde doba, kdy si tuto skutečnost začne uvědomovat mnohem více lidí,“ uzavírá hospodář.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ