Jan Votava pracoval za minulého režimu několik let u státních lesů, odkud se po určitých neshodách, způsobených poněkud odlišným politickým názorem, dostal do JZD Horní Krupá. To v té době obhospodařovalo 250 hektarů lesa, provozovalo pilu a pan Votava zde byl ekonomem. Ze stejného důvodu jako v minulém zaměstnání odešel po sedmi letech do Výzkumného ústavu bramborářského, kde ho na pozici náměstka pro ekonomiku zastihla revoluce. Po revoluci se zabýval poradenstvím v oblasti navracení soukromých lesů původním vlastníkům. Díky znalosti této problematiky pomohl s vyřízením restitucí panu Janu Greifovi z Rozsochatce, majiteli místního zámku a přilehlého panství. Zde poté založil společně se synem Janem a švagrem Zdenkem Fárkou společnost LESOLG, po krátkém čase se ještě přidal čtvrtý společník Jaroslav Halák. Tato firma se zabývala obhospodařováním 600 hektarů lesa včetně pilařské výroby a zemědělstvím na 300 hektarech půdy v podobě rostlinné výroby, chovu prasat a krav bez tržní produkce mléka. Nyní už si pan Votava užívá zaslouženého důchodu.
Ještě během svého podnikání v roce 2001 zakoupil Jan Votava společně s manželkou Marií menší hospodářství s deseti hektary zemědělské půdy, jedním hektarem lesa a stájí ve vedlejší vísce Údolí. A zde začíná podnikání v zemědělství jeho druhého syna Jiřího Votavy a také vnuka Jiřího Votavy mladšího. „Vidím to jako dnes, byl jsem v sedmé třídě základní školy, když jednoho večera děda přišel za mým otcem s nápadem zakoupit bývalou opuštěnou odchovnu jalovic s přilehlými pozemky, a že bychom zde mohli pro přilepšení hospodařit. Hned jsem ze sebe vyhrkl, budeme chovat ovce! Už od útlého věku jsem byl totiž zapáleným chovatelem králíků a všemožné drůbeže a velice rád jsem také pomáhal druhému dědovi Miloslavu Vágnerovi, který měl záhumenku, dva býky a nějaké to prase, ale to bylo jen pro zábavu,“ směje se a vzpomíná Jiří Votava ml.
Votavovi si tedy pronajali dalších šest hektarů luk a začali s chovem ovcí několika plemen. Zhruba po třech letech společného úsilí předali definitivně hospodářství synovi Jiřímu, který v té době pracoval jako strojvůdce Českých drah. Vnuk Jiří byl tehdy ještě na gymnáziu, ale všechen svůj volný čas trávili s otcem budováním farmy. Poté se rozhodl pokračovat studiem na pražské ČZU. Tato léta už byla ve znamení velkého rozvoje hospodářství. Otec se synem zakoupili další objekt bývalého vepřína s přilehlou ocelokolnou v obci Zálesí a začali s jejich rekonstrukcí. Pronajali si další zemědělskou půdu a rozšířili rostlinou i živočišnou výrobu. Jiřímu Votavovi ml. se podařilo v roce 2010 získat investiční dotaci z Programu rozvoje venkova v rámci Zahájení činnosti mladého zemědělce. Dnes obhospodařují Votavovi dohromady okolo 50 ha trvalých travních porostů a 40 ha orné půdy, kde zajišťují krmivovou základnu pro zvířata. K chovu ovcí, který aktuálně čítá cca 100 bahnic, přibylo ještě osm prasnic se stabilním výkrmem zhruba 80 vepřů a 30 kusů hovězího dobytka různých věkových kategorií chovaných pastevním způsobem. Práce v rostlinné výrobě si Votavovi zajišťují vlastní technikou různých značek, a když zbyde trocha času, snaží se pomoci v rámci poskytování služeb okolním farmářům.
Velkou výhodou hospodářství jsou jatka s bourárnou provozované v obci Rozsochatec, jež má na starost Jiří Votava st., který se rekvalifikoval na řezníka. Jsou určeny na porážku ovcí, prasat a zpracování zvěřiny. Kromě téměř veškeré faremní produkce se zde ročně bourá i kolem 150 kusů zvěře z farmových chovů jelenovitých. Jehňata jsou dodávána pražskému odběrateli, vepřové putuje k příbuzným do rodinného řeznictví Stejskal v Chotěboři, které má kromě chotěbořské výrobny a prodejny ještě další prodejnu přímo v Havlíčkově Brodě.
Jiří Votava ml. říká: „ Do práce na statku je zapojena celá naše rodina, s otcem zajišťujeme její chod, maminka se stará o administrativu, sestra pomůže ve zpracovně masa, při špičkách v rostlinné výrobě sem tam zaskočí nějaký ten strýc nebo známý, moje novomanželka, když zrovna sedím v traktoru, pohlídá rodící se selátka, no a každou neděli odpoledne se hezky celá rodina sejdeme u prarodičů, kde to všechno probereme. A to jsou jedny z mnoha pravých podstat rodinné farmy!“
Rod Votavových si tak svou nesmírnou činorodostí vytvořil na Havlíčkobrodsku svou vlastní historii hospodaření, kterou po revoluci započal nejstarší z rodu, dnes již pradědeček Jan. Snem mladého sedláka je nyní ještě stavba statku. Vzhledem k tomu, že je jeho žena Michaela architektka, nebude jistě ani tento cíl pro rodinu nedosažitelný. Tak hodně zdaru, Votavovi!
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ