O několik let později se situace rapidně zlepšila, většina obyvatel se živila zemědělstvím a vzhledem k nepříliš úrodné půdě, která byla hodnocena jako „škrobovitá, plná kazů a kamení“ se věnovala hlavně chovu ovcí (v roce 1620 jich tu bylo až 140), ale i prasat. Ty místní často zaháněli do panských lesů, aby se tam nakrmila bukvicemi a žaludy. Po řádění moru na konci 18. století se rozšířilo pěstování brambor, které rolníci později dodávali do hospodářského družstva v Okrouhlici či ke zpracování do družstevního lihovaru ve Skále.
V té době, roku 1801, došlo k rozdělení jednoho z jedouchovských hospodářství na dvě části. Rod Klofáčů v jednom z nich hospodaří dodnes, zastoupen Jaroslavem Klofáčem, který je již sedmou generací tohoto rodu, a jeho synem, taktéž Jaroslavem. Ani vedlejší statek však nezeje prázdnotou, zemědělskému podnikání se v něm věnuje soused, příjmením také Klofáč.
„Rodiče převzali hospodářství po smrti tatínkových rodičů v roce 1957 a hned o rok později byli nuceni vstoupit do družstva. Soukromě hospodařit se jim podařilo ještě v letech 1967 – 1974, kdy režim malinko oslabil. O restituce jsem po revoluci pak již žádal já, začít hospodařit se mi v roce 1991 podařilo i díky vydatné pomoci rodiny, v roce 2004 se do hospodaření zapojil po absolvování střední zemědělské školy i syn,“ vzpomíná Jaroslav Klofáč.
Klofáčovi se již několik let věnují výhradně chovu masného skotu, na nějž přešli převodným křížením jalovic českého strakatého skotu. V současné době čítá jejich stádo 90 matek 50 až 88% charolais a tři býky tohoto plemene. Jalovičky si hospodáři ponechávají do chovu, býčky prodávají jako zástav. Záměrem farmy je ovšem do budoucna i výkrm, a to v nově vystavěné stáji pro pastevní výkrm skotu s technologií spádového lože, kterou Klofáčovi společně s novým hnojištěm a skladovacím platem na balíky na začátku letošního roku kolaudovali. Šlo o téměř pětimilionovou investici s 50 % dotací z Programu rozvoje venkova. Zároveň zpevnili i prostory vedoucí od stáje, ale i zimoviště vystavěného svépomocí před lety, na pastvinu, která na ně volně navazuje.
Klofáčovi hospodaří od roku 2008 v režimu ekologického zemědělství a vzhledem k nadmořské výšce 560 až 615 m. n. m výhradně na loukách a pastvinách. Pan Klofáč starší obhospodařuje 114 hektarů, syn 75 a určitá možnost navýšení výměry do budoucna ještě je. „Nejvíce mě potěšilo, když za námi nedávno přišel vlastník pozemků na jednom z okolních katastrů s dotazem, zda bychom neměli zájem pronajmout si je od něj. S hospodařením jedné z větších zdejších společností prý není spokojen, protože vidí rozdíly v přístupu k půdě. Takových vlastníků, kterým není jedno, jak se s jejich majetkem nakládá, je naštěstí stále dost, což mě naplňuje optimismem,“ říká Jaroslav Klofáč ml.
„Víte, my máme téměř denně na očích hospodaření společností, spadajících pod mega koncern člověka, který si cestou slibu zvýšení zaměstnanosti na venkově vydláždil vstup do vysoké politiky. Že sliby jsou chyby, v tomto případě platí dvojnásob, své by k tomu jistě řekli lidé, kteří díky němu naopak o práci přišli. Já nedám na rodinný styl hospodaření dopustit, myslím, že se již výborně osvědčil i u nás, o jiných státech ani nemluvě. Jsem proto velmi vděčný Asociaci soukromého zemědělství jako jediné organizaci, která se tu snaží zajistit pro nás, sedláky, přijatelné podmínky k hospodaření,“ myslí si pan Klofáč st. a dodává: „Neodpustím si takovou perličku na závěr, které bych se, nebýt toho, že je spíše k pláči, snad i zasmál. Před pěti lety byla před Výzkumným ústavem bramborářským v Havlíčkově Brodě odhalena busta československého politika, předsedy agrární strany a hlavně sedláka Antonína Švehly. Pořídilo ji Havlíčkobrodské občanské sdružení přátel Antonína Švehly za pomoci sponzorských darů i mnoha soukromých zemědělců v okolí. Velmi rád jsem také přispěl a když jsem byl v loňském roce jakožto jeden z dárců pozván na slavností akt u příležitosti roku tohoto státníka, rozhodl jsem se zúčastnit. Jaké bylo mé zděšení, když jsem na místě uviděl plamenně řečnit soudruha Velebu! Myslel jsem, že mě snad trefí šlak a ověřil si tak, že bezpáteřní lidé se zkrátka neštítí ničeho!“
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ