„Čtyři roky jsem hospodařil při zaměstnání. Měli jsme v té době býky a prasata na výkrm a asi 38 hektarů. Dnes se divím, jak jsem to vůbec zvládl. Vstával jsem prakticky ještě v noci a večer při usednutí k televizi okamžitě spal. V té době mě svým nadšením a obrovskou vírou ve smysl svobodného hospodaření velmi podporovala má sestřenice Maruška Váňová, manželka Jana Váni z ASZ Kroměříž a bývalého místopředsedy celostátní asociace. V Ovesné Lhotě má rodný statek, bydlí zde její maminka a právě Maruška mi poradila, abych si kromě navrácených hektarů pronajal i další od příbuzných a nebál se toho. Dodnes jsem jí moc vděčný,“ vzpomíná pan Šemík.
V roce 1996 se pan Šemík začal věnovat hospodaření naplno a po krachu bývalého družstva navýšil obhospodařovanou výměru až na 98 hektarů. O několik let později se rozhodl pro zrušení živočišné výroby a díky pořízení kvalitní zemědělské mechanizace, obzvláště sklízecí mlátičky, mohl začít poskytovat i služby ostatním zemědělcům.
Splnil si i sen o vybudování vlastních rybníčků. Hledal lokalitu, která by se k takovému účelu hodila a našel ji v neobdělávatelném močálu kousek za obcí. Vytvořil zde dva rybníčky o velikosti 33 a 15 arů – násadový a chovný. K nim přibyla ještě sádka s pstruhy.
Dnes hospodaří farma na 118 hektarech orné půdy ve třech katastrech – Ovesné Lhotě, Vlkanově a Opatovicích. Půda, jejíž bonita činí 3,20 Kč, je tu spíše jílovitá, hlinitopísčitá a hodně kamenitá. Pěstovány jsou čtyři základní plodiny – řepka, potravinářská pšenice, sladovnický ječmen a mák rovnoměrně po 30 hektarech, přičemž výnosy se letos pohybovaly kolem 5 t/ha u řepky, 8,2 u pšenice, 7,3 u sladovnického ječmene a 1,7 u máku.
Veškerou úrodu Šemíkovi skladují, společně se třemi dalšími soukromými zemědělci užívají část areálu bývalého družstva v Ovesné Lhotě a každý rok ukládají 500 tisíc Kč do fondu oprav. Finanční prostředky z něj nyní využijí na rekonstrukci a zvětšení haly na uskladnění obilnin.
V části tohoto areálu, přímo za domem manželů Šemíkových, zahájila před dvěma lety společnost Agroprodukt plus z nedaleké Světlé nad Sázavou provoz bioplynové stanice, což v podstatě rozdělilo obec na dva tábory – jeden, který s její stavbou souhlasil a druhý, který byl radikálně proti. Potíž byla v tom, že obec vydala již v roce 2009 se záměrem výstavby bioplynové stanice souhlas, stalo se tak ovšem za dosti podivných okolností (neexistuje o tom záznam v zápisu z jednání zastupitelstva) a bez vědomí obyvatel obce. Tento souhlas však stačil investorovi k předložení na stavebním úřadu a zahájení řízení o povolení stavby. Ve chvíli, kdy obec uspořádala referendum s výsledkem 66 % hlasů proti výstavbě, však již bylo pozdě. Nepomohlo ani rychlé schválení nového územního plánu novým zastupitelstvem na podzim roku 2010, které se o několik týdnů minulo s územním rozhodnutím na výstavbu BPS. „Všechno zlé je ale pro něco dobré, neboť vlastníci půdy, kteří s provozem bioplynové stanice nesouhlasí a nechtějí ho podporovat, se rozhodli nepronajímat svou půdu nadále družstvu a nabídli ji nám,“ říká Josef Šemík.
Rozšířenou výměru již bude obhospodařovat syn pana Šemíka Martin, který farmu v roce 2012, měsíc před pozastavením dotačního titulu Předčasné ukončení zemědělské činnosti, převzal. S o to větším úsilím a elánem, když je pro koho – v létě letošního roku se mu narodil syn, tedy další pokračovatel rodu Šemíků.
Je to i nový impuls pro Josefa Šemíka, kterého historie rodu velmi zajímá. Každoročně se účastní setkání nositelů příjmení Šemík z celé republiky, jež pátrají po svých předcích. Bylo zjištěno, že většina z nich má své kořeny právě v Ovesné Lhotě či jejím okolí.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ