Podle české mytologie patřila oblast kolem potoka Brziny do dědictví nejstarší Krokovy dcery – kněžny Kazi, která měla být po své smrti dokonce pohřbena někde nad tímto potokem. Místo, kde vyrostla vesnička Brzina a samotný mlýn, zvaný původně Šourkův, však zůstávalo po dlouhá staletí prázdné. První písemná zmínka o jeho existenci, z níž vyplývá, že byl provozován ve vrchnostenské režii nedalekého statku ve Skrýšově, pochází z roku 1713. O několik let mladší jsou pak tyto záznamy: „Mlejn panský Šourovský od kamena vystavený a šindelem přikrytý na stálý vodě a dvojím složení a čtveřích stoupách, kterýmu dle dané správy panských polí pod 12 strychů náleží, z téhož mlejna platí nynější mlynář ročně 90 zlatých.“

To se psal rok 1736 a v té době se v mlýně střídali tzv. náchlební (nájemní) mlynáři. Prvním známějším mlynářem, který usedlost od skrýšovské vrchnosti koupil, a jehož rod ve mlýně žil a hospodařil mnoho let, byl Tomáš Paukner. Jeho prapravnučka Marie Karolína Mottlová se pak roku 1919 provdala za Františka Kuncla ze Strakonicka, prvního zástupce rodu Kunclů ve zdejším mlýně.

„Děda František se jakožto absolvent zemědělské školy a bývalý hospodářský správce velkostatku v Nedrahovicích věnoval více zemědělství a chod mlýna přenechával stárkovi. Za jeho působení tak došlo hlavně k zvelebení hospodářského zázemí. Mlýn měl v té době jedno kolo na svrchní vodu o výkonu 6 – 7 koňských sil a užívalo se ho i k pohonu dynama a stejnosměrným proudem byly osvětlovány potřebné prostory jak ve mlýně, tak v přilehlých hospodářských budovách,“ vypráví Vladimír Kuncl.

Za druhé světové války potkal mlýn podobný osud jako většinu těch menších – z úřední moci byl uzavřen. Tatínek pana Kuncla, který převzal hospodářství v roce 1947, ač vyučený mlynář, tuto živnost již neprovozoval. Pět let se věnoval sedlačině na 24 hektarech půdy, která k mlýnu náležela. Poté hospodářské budovy, stroje a veškerý inventář převzalo JZD Drážkov. Po postupné devastaci jezu velkými vodami přestala voda mlýnským náhonem proudit úplně, náhon, rybník a nádrž začaly zarůstat náletovými dřevinami a rákosím…

Na počátku osmdesátých let převzali část nemovitostí mlýna manželé Vladimír a Dana Kunclovi, oba absolventi vysoké školy zemědělské. Dokončili obnovu vodního díla, kterou již dříve započal pan Kuncl starší, a ve mlýně instalovali Francisovu horizontální kašnovou regulační turbínu s výkonem 7,5 koňských sil. Malá vodní elektrárna začala fungovat v roce 1986 a dodnes zajišťuje veškerou elektrickou energii pro potřebu usedlosti, přebytky jsou dodávány do sítě nízkého napětí. Vodou je poháněna i pila sloužící k příležitostnému pořezu kulatiny z lesa náležejícího ke mlýnu.

To už jsme se ovšem ocitli v novodobé historii mlýna, jejímž významným mezníkem bylo na počátku devadesátých let rozhodnutí manželů Kunclových začít soukromě hospodařit.

„Nejsme žádní snílci a tudíž jsme dobře chápali, že 22 navrácených hektarů nás uživit nemůže. Tehdy jsme ale neřešili, jak velkým zdrojem příjmů pro rodinu hospodaření bude a zda vůbec. Chtěli jsme, aby krajina ve zdejší marginální oblasti nebyla nešetrně obhospodařovaná nebo dokonce devastovaná. Mě navíc sedlačina velmi lákala. Představoval jsem si, jak tu dříve hospodařili naši předci a měl velkou chuť to také zkusit,“ vzpomíná Vladimír Kuncl.

Hned od počátku se proto Kunclův mlýn stal místem mnoha různých aktivit. Kromě zemědělské činnosti, která v té době obnášela zejména údržbu navrácených pozemků a chov menšího stáda masného skotu plemene hereford, se Kunclovi zaměřili na agroturistiku. Pro tyto účely upravili část bytových prostor na dva apartmány a začali přijímat hosty. Zpočátku tvořili hlavní část klientely nizozemští turisté, dnes jsou to převážně Češi.

Neoddělitelnou součástí Kunclova mlýna se stali právě v agroturistice hojně využívaní koně. Od roku 2001 se tu každoročně konají velmi oblíbené letní dětské tábory „Prázdniny v sedle“ – vždy osm turnusů o kapacitě 30 dětí. „Program je zaměřený na výuku jízdy na koni a vše, co k ježdění patří. Některé děti si tábor tak oblíbily, že se přesouvají do kategorie pomocných vedoucích, jen aby se ho mohly účastnit i nadále,“ usmívá se paní Kunclová, pro níž jsou koně srdeční záležitostí.

K zintenzivnění zemědělské činnosti došlo na farmě v Brzině poté, kdy se Vladimír Kuncl po šestnácti letech ve funkci starosty obce Svatý Jan rozhodl již znovu do zastupitelstva nekandidovat. S poměrně velkými obtížemi se mu podařilo navýšit výměru obhospodařované půdy nejprve na 36 hektarů, poté již společně se synem na více než dvojnásobek. Již 11 let hospodaří farma v systému ekologického zemědělství.

Syn Petr farmu, která aktuálně čítá stovku hektarů trvalých travních porostů a dva hektary orné půdy, převzal v roce 2009. „Orná půda slouží k pěstování ječmene pro výkrm býků, do budoucna bych proto rád její výměru rozšířil tak na 15 hektarů,“ informuje mladý farmář.

Původní stádo masného skotu plemene hereford nahradil nejprve masný simentál, od něj se však nyní také ustupuje, a to převodným křížením býkem plemene aberdeen angus. Hlavní důvod tkví ve zřízení vlastní faremní bourárny. „Maso aberdeenů je skutečně jedinečné, a to díky mramorování - nitkovému ukládání tuku do svaloviny. Má typickou chuť, je velmi křehké a šťavnaté. Celosvětově je považováno za prémiový produkt pro kulinářské účely,“ vysvětluje Petr Kuncl.

„Nápad na vybudování faremní bourárny přišel na základě dlouhodobé poptávky ze strany našich současných zákazníků,“ říká mladý hospodář. Bourárna byla zprovozněna na jaře loňského roku a zájem o kvalitní bio hovězí od té doby stále roste. Maso z mladých býčků po porážce na sedlčanských jatkách nejprve zraje ve čtvrtích v chladícím boxu, aby plně rozvinulo svou chuť. Poté je rozbouráno a rozděleno do bio bedýnek, které jsou dle objednávek prodávány přímo ze dvora, druhým způsobem zpracování a prodeje je vakuování jednotlivých druhů masa.

Vzhledem k tomu, že mladý hospodář je absolventem hotelové školy, rýsuje se do budoucna ještě další možnost rozšíření služeb v Kunclově mlýně. „Již několik let máme vypracovaný projekt přestavby části usedlosti na penzion a malou restauraci. Jeho realizace by mohla být dalším krůčkem k rozvoji našich podnikatelských aktivit na farmě,“ informuje Petr Kuncl.

Kunclův mlýn, konkrétně stráň nad touto usedlostí, je již druhým rokem také místem duchovního zastavení pro lidi z okolí. Rodina Kunclova zde totiž na počest výročí 300 let zdejšího mlýna, ale i jako poděkování za ochranu života, vystavěla ekumenickou kapli. Návrh stavby pochází z dílny známého architekta Davida Vávry, zhotovena byla ze dřeva vytěženého v přilehlých lesích a nařezaného na mlýnském katru. Kovové komponenty vyrobil Petr Kuncl, který se kromě absolvování hotelové školy vyučil uměleckým kovářem a této profesi se ve volných chvílích věnuje v kovárně zřízené v prostorách mlýna. Kaple byla slavnostně otevřena v srpnu roku 2013, kdy zde za účasti několika stovek lidí proběhla bohoslužba celebrovaná římskokatolickým, husitským a evangelickým farářem.

Sedlákům, ale i širší veřejnosti, je Kunclův mlýn znám prostřednictvím nejrůznějších akcí, které se zde v uplynulých letech konaly – Selské dožínky Asociace soukromého zemědělství ČR, Farmářské slavnosti, Svatojánské slavnosti či letní divadelní představení ochotnického souboru DRAKR, mezi jehož členy patří i rodina Kunclova.

Ta tak svou původní vizi šetrného obhospodařování navrácených pozemků v okolí mlýna nejen bohatě naplnila, ale mnohonásobně předčila. „Způsob hospodaření, který jsme si ve zdejší oblasti vybrali – s ohledem na životní prostředí a údržbu vody v krajině, považujeme za ideální. Těžko si představit, že podobným způsobem uvažuje velký zemědělský podnik hledící na co nejvyšší intenzitu produkce. Jelikož jsem optimista, věřím, že tento fakt zkrátka musí jednou dojít i těm, kteří se dnes tváří, že tomu tak není. A pak možná i naše republika zažije to, co je všude jinde na světě dlouhodobě jasně dané – rodinné farmy se stanou hlavní formou zemědělského podnikání,“ uzavírá Vladimír Kuncl.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ