„Prarodiče, kteří zde tehdy hospodařili již 20 let, byli nuceni darovat statek společně s pozemky Říši. Bydleli v sousední obci a pole museli obhospodařovat pro SS. Poválečné svobodné hospodaření pak samozřejmě netrvalo dlouho. Táta se po absolvování vojny u PTP k dědovi a babičce přidal již jen na dva roky, kdy u nás bylo založeno JZD, posléze Státní statek Sedlčany. Ten nastěhoval do stáje, kterou na začátku války vystavěl děda, 27 krav. Až do roku pětaosmdesát je dojili rodiče,“ vypráví Miroslav Pospíchal, který se začal po změně režimu na statku v Kliměticích věnovat sedlačině společně se svým otcem.
Rodině bylo navráceno 12 hektarů půdy ve větším celku a postupně se dařilo navyšovat výměru až na současných 120 ha. K nákupu první zemědělské techniky naštěstí dopomohly Kubátovy dotace, stejně tak na úhradu části nákladů na alespoň základní rekonstrukci stáje. Poněkud horší situace byla s kravami – z devíti vyřazených bylo pouze pět použitelných do chovu, a to ještě stěží. Další proto hospodáři přikupovali postupně při likvidaci okolních podniků, základem dnešního chovu se stalo šest holštýnek pořízených roku 1998.
První desetiletí a část druhého tak byly hlavně ve znamení investic do živočišné výroby – kromě nákupu stáda šlo o přístavbu 40 volných boxových stání, stáje na volné ustájení mladého dobytka a v roce 2004 pak vybudování nové dojírny a mléčnice.
I dnes je na klimětickém statku živočišné výrobě podřízeno maximum – od času a energie velké části rodiny až po rostlinnou výrobu na 100 hektarech orné půdy a 20 ha trvalých travních porostů, která slouží výlučně k zajištění krmivové základny pro skot.
Velikost stáda mléčného skotu v současné době činí 70 krav, jalovičky si Pospíchalovi ponechávají a většinu býčků prodávají jako zástav, výkrm je spíše výjimkou. Užitkovost se pohybuje kolem 10 tisíc kg za laktaci při obsahu složek 3,80 % tuku a 3,30 % bílkovin, odběratelem jsou Povltavské mlékárny.
„Teprve od roku 2005 více investujeme do zemědělské techniky, v průběhu osmi let v řádu asi šesti milionů korun. Nakoupili jsme sběrací vůz, krmný vůz, dva traktory, manipulátor, lis, podmítač a technologii na sklizeň pícnin,“ vypočítává pan Pospíchal.
V roce 2014 se Pospíchalovi stali úspěšnými žadateli o dotaci z Programu rozvoje venkova na vybudování meziprostoru a přístavby stáje, stavbu hnojiště a jímky ve výši 33 % celkových nákladů.
Neustálý rozvoj hospodářství má o to větší smysl, že kromě stávající generace, kterou v Kliměticích tvoří manželé Pospíchalovi a sestra hospodáře, je do provozu zapojen již i prostřední syn Martin, jež se vyučil opravářem zemědělských strojů. Zemědělské vzdělání získávají i oba jeho bratři, starší Miroslav (v pořadí již třetí) na univerzitě, mladší Lukáš na střední škole.
„Vzhledem k tomu, čím si v minulosti na tomto statku prošli naši předci, si nesmírně vážím toho, v jaké době žijeme a že můžeme svobodně hospodařit. Jsme spjati s přírodou, se zvířaty, usazeni na rodné hroudě, o níž můžeme s Boží pomocí konečně pečovat. Máme organizaci, která dlouhodobě bojuje za lepší podmínky pro rodinná hospodářství, tak co víc si nyní přát? Snad aby to podobně cítili i naši synové a pak další a další generace,“ uzavírá Miroslav Pospíchal.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ