„Tři z pěti borských statků byly v padesátých letech vystěhovány. I mým rodičům již soudruzi určili místo vystěhování, ale pak jim došlo, že by neměl kdo krmit družstevní krávy, tak tu naše rodina zůstala,“ vzpomíná Vladimír Pešta starší. Ten čtyřicet let po těchto událostech zažádal o restituce a s velkou pomocí své ženy začal hospodařit na dvaceti navrácených hektarech půdy.
„Problémy s vypořádáním samozřejmě byly – asi jako všude. Vyřazené krávy, stroje vytažené z kopřiv, ale situace se zlepšila po změně předsedy družstva v Kosově Hoře. S jasnou myšlenkou věnovat se chovu mléčného skotu jsme zakoupili budovu kravína K96, která byla za totality postavena na našem pozemku přímo za původním statkem. Její prodejní cena byla ponížena o transformační podíl naší rodiny,“ vysvětluje Vladimír Pešta
Po rekonstrukci kravína z vazného na volné ustájení putovalo na statek k dvanácti dosavadním kravám třicet březích jalovic holštýnek. Obhospodařovanou výměru hned na počátku Peštovi navýšili o dalších 22 pronajatých hektarů, nedlouho poté o 31, na celkových 73 hektarech hospodařili až do podzimu loňského roku. S rostoucí velikostí stáda holštýnského skotu však docházelo k situacím, že krmivová základna nedostačovala a bylo nutno ji dokupovat.
„Vše je o lidech a komunikaci. A tak když jsem od manžela a syna pravidelně slýchávala hořekování, jak by bylo třeba navýšit hektary, ale není odkud, rozhodla jsem se jednat. Před pěti lety jsem obešla několik vlastníků půdy, ti se rozhodli dát družstvu výpověď a od podzimu již obhospodařujeme o 27 hektarů více,“ usmívá se vitální paní Peštová. Strojově je farma soběstačná, mechanizaci se snaží postupně obměňovat, pouze sklizeň kukuřice řeší Peštovi formou služby.
Výměra 80 hektarů orné půdy a 20 ha luk a pastvin by tak již měla při současném počtu 120 kusů skotu dostačovat. Aktuálně Peštovi dojí asi šedesátku krav, jejichž mléko dodávají do sedlčanských Povltavských mlékáren. Užitkovost se dlouhodobě pohybuje okolo 9 100 kg za laktaci.
Před dvěma lety však došlo na Peštovic statku k události, která chov velmi ohrozila a na delší dobu i značně přibrzdila. Neznámý pachatel zde otrávil celkem 38 krav a čtyři jalovice. „Dodnes se nám o tom těžko hovoří, natož abychom byli schopni takové jednání pochopit. V praxi jsme si ale ověřili, že vše zlé je opravdu k něčemu dobré. Na jedné straně šok, zoufalství a škoda v řádu tří, čtyř milionů korun. Na straně druhé neskutečná solidarita ze strany mnoha lidí, kteří nám nabízeli finanční pomoc na nákup nového stáda. Jednoho dne například u nás někdo zazvonil a za vrátky stál starosta obce s místostarostkou a krabicí v ruce. Víte, co v ní bylo? Osmdesát tisíc – dobrovolná sbírka od lidí se vzkazem, abychom to nevzdávali a pokračovali. Okamžitě také přišla nabídka na půjčku 100 tisíc korun ze strany ASZ Příbram, bylo to všechno až neuvěřitelné,“ vzpomínají Peštovi.
Po čtrnácti dnech od neštěstí (na základě povolení od Státní veterinární správy) obnovili hospodáři dodávky mléka, ačkoliv pouze 200 litrů od dojnic, které přežily. Za tři měsíce se, stejně jako v počátcích hospodaření, na statek stěhovala třicítka březích jalovic. Dnes jakoby již bylo vše při starém, ale přesto ne. „Následky samozřejmě pociťujeme stále, a to nejen ekonomické. Na druhou stranu nám ale podpora lidí dala ohromnou sílu to zvládnout a jít dál. Vědomí, že náš statek, rodinu a naši práci vnímají tak pozitivně – to je opravdu skvělý pocit,“ říkají Peštovi, kteří nyní oněch 80 tisíc korun ze sbírky věnovali obci na nákup malého traktůrku.
Na borském statku teď již pátým rokem hospodaří za pomoci svého bratra Josefa syn manželů Peštových Vladimír, který s úmyslem, že se sedlačině bude věnovat, vystudoval nejprve střední zemědělskou školu v Benešově a posléze Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Jeho otec tak má více času na svůj velký koníček – zájmový chov mnoha druhů hospodářských zvířat výlučně národních plemen. Starokladrubští koně, přeštická prasata, kozy bílé i hnědé krátkosrsté, slepičky české zlaté kropenky a nepřeberné množství původních českých plemen holubů - to vše naleznete na zdejším dvoře. Ve spojení s atmosférou tradičního rodinného statku s úctyhodnou historií musí srdce každého správného patriota zaplesat.
I to byl jeden z důvodů, proč se tu na podzim roku 2012 rodinám s dětmi na Farmářských slavnostech, které statek rodiny Peštových hostil, tolik líbilo. A možná i jeden z těch, který ve spojení s mnoha dalšími přispěl k tomu, že Peštovi byli oceněni třetím místem v soutěži Farma roku 2010.
„Nejen toto ocenění, ale vlastně všechno, co nás potkalo i co každodenně prožíváme, nás utvrzuje v tom, že rodinné hospodaření má smysl. Bylo, je a bude nedílnou součástí českého venkova a považujeme jej za dlouhodobě udržitelnou formu zemědělského podnikání. Co ale za dlouhodobě udržitelné nepovažuji, je současné nastavení dotačního systému. I vzhledem k tomu se snažíme, abychom na dotacích byli nezávislí. Ty tak aktuálně tvoří pouze 10 % příjmů farmy,“ uzavírá mladý hospodář.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ