Z řady analýz je přitom známo, že obilí je z klíčových zemědělských plodin k produkci biolihu nejméně vhodné, například energetická výtěžnost cukrovky je třikrát vyšší než u obilí. Pokud tedy stát vsadí při řešení nadprodukce obilovin na biolíh, výsledem může být cenově nekonkurenceschopný produkt. Jeho uplatnění na trhu bude pak nutné buď znovu dotovat, nebo, což je pravděpodobnější, se na domácím trhu prosadí efektivněji vyrobený biolíh ze zahraničí a veškeré investice do lihovarů budou zbytečné.

Produkce obilí na biolíh tedy nemůže být samoúčelná je třeba jí například provázat s dalšími mechanismy v rámci systémového rozvoje venkova. Ani to však patrně stačit nebude skutečným řešením je, ať se to komu líbí nebo ne, přestavět stávající podpůrné programy a jejich podmínky tak, aby se produkce obilí vyplatila jen ve skutečně produkčních oblastech, a zároveň motivovat zemědělce k jiným činnostem. Příkladem přitom nemůže sloužit současný systém podpory zatravňování. Ten dostatečně motivující není a navíc čerpání podpory znesnadňuje řada administrativních komplikací natolik, že zemědělec k tomuto typu žádoucí diverzifikace svých podnikatelských aktivit z ryze praktických důvodů nesáhne.

Petr Havel

Zdroj: ASZ ČR