Dámy a pánové, vážení hosté, kolegové sedláci.

Musím se přiznat, že letos poprvé jsem byl nucen při psaní projevu na valnou hromadu použít brýle. To by nebyla zas tak důležitá zpráva, ale přinutilo mě to si mimoděk uvědomit, jak dlouho se společně s mnohými z Vás věnujeme úsilí, jehož cílem je obhajovat zájmy nás sedláků, venkova, tradičních konzervativních hodnot v našem životě a podnikání, obhajobě návratu k přirozenému vývoji krajiny a roli sedláka v ní. A tak si při této věkové rekapitulaci stále častěji uvědomuji, že mnohé tak zvaně nové nápady, představy a zaručené recepty jak pomoci vyřešit jednou pro vždy složité situace v zemědělské tržní realitě se s téměř železnou pravidelností opakují. Opakují se tak, jak se střídají jejich nositelé, vždy poplatní té konkrétní skupině zemědělských lobbistů, která je vyslala hájit své barvy. Jenom těch koncepcí ministra co jsme za ty dvě desetiletí zažili, nápadů jak zregulovat vztahy na trhu, jednou s mlékem, jindy s vepřovým masem a podobně. Jedno měly tyto snahy ale společné. Nikdy nezafungovaly a vždy a opět vše do příznivějšího běhu věcí dala ta proklínaná, neviditelná, ruka trhu. A tak tu nefunkčnost nakonec člověk vidí i bez těch zmíněných brýlí. Zároveň si také ale uvědomuji, že jsem ve svých 50 letech vlastně nejdéle sloužící „bafuňář“ ze současných bafuňářů zemědělských nevládních organizací. A to není moc radostné zjištění.

Proč ale takový netradiční úvod do zprávy o hodnocení naší práce za rok 2015. Je to z toho důvodu, že se v poslední době při naší činnosti, kterou se snažíme dělat ve prospěch členů asociace, při jednání s partnery z nevládních organizací, politiky, zástupci státní správy, nebo tvůrců legislativy, s touto mantrou planých představ a nadějí, rekognoskací slepých uliček, setkáváme stále častěji a opakovaně.

A tak se znova vede debata nad úrovní poctivosti či nepoctivosti živnostníků jako celku, o existenci a velikosti šedé ekonomiky, vede se debata nad prospěšností různých regulací a omezení, které mají zajistit lepší postavení na trhu, zajistit státu mít co nejvíce informací o pohybu zboží, služeb a výkonů podnikatelů, o oprávněných maržích obchodníků a v neposlední řadě aktuálně velmi oblíbenou debatu nad prospěšností Elektronické evidence tržeb.

Ten vždy deklarovaný cíl je zajistit všeobecné blaho, jednou zákazníkovi, pak poctivým podnikatelům či férové konkurenci, jindy daňovým poplatníkům, ale téměř vždy je to doplněno prospěšností České republice, to totiž zabere pokaždé. Při hodnocení této dnešní verbální, ale i skutkové reality, kterou se politiky a médii vytváří prostředí, ve kterém žijeme a podnikáme, ve kterém se rozhodujeme, kam budeme směřovat své statky, ve kterém se budeme rozhodovat, zda a za jakých podmínek předáme naše farmy synům nebo vnukům, si musím osobně klást otázku, kdy se vlastně nejvíce dařilo tomu tak zvanému černému, nebo alespoň šedému obchodu, nebo podnikání. A z historických faktů mi vychází jediné možné vysvětlení. Bylo to vždy, když platila velmi přísná regulační pravidla, bylo to vždy, když bylo svobodné podnikání nejvíce úředně ostrakizováno. A je jedno, zda to bylo za prohibice ve 30. letech ve Spojených státech, nebo za protektorátu Čechy a Morava během války nebo, v 50. letech po nástupu komunistů k moci v Československu. Výsledkem byla vždy stagnace a úpadek ekonomiky na straně jedné, kriminalizace slušných a podnikavých lidí na straně druhé. A vždy to bylo doprovázeno posílením mafiánských způsobů řízení státu a výhodami pro úzký okruh společných pachatelů ve státní byrokracii. To jsou bohužel jasné symptomy, jejichž zárodky můžeme, při troše představivosti, zahlédnout i v realitě dnešních dní.

Naše organizace se od počátku svého vzniku vymezovala v několika základních principech:

• obhajoba svobodného podnikání s minimem zásahů státu do procesu rozhodování sedláka,

• svobodné vlastnictví majetku a svobodné nakládání s ním,

• odpovědnost za zdroje našeho podnikání jako je půda, voda a krajina na bázi vlastnictví

• stálá otevřenost systému pro nové subjekty, které jsou ochotny jít do rizika podnikání v zemědělství s usnadněním podmínek vstupu pro malé a rodinné firmy - farmy,

• vnímání dotací především jako vyjádření ocenění veřejné služby zemědělců společností (ekonomický odborník Tomáš Doucha by řekl pozitivních externalit v zemědělství), a ne jako způsob protěžování jednotlivých lobbistických skupin, nebo dokonce přímo firem,

• podporou drobného podnikání a živností na venkově i za cenu určitého nadržování této potřebné a ničím nenahraditelné formě podnikání.

Touto optikou doprovázenou zároveň snahou o zachování objektivního přístupu a určitého zdravého nadhledu, se snažíme a vždy jsme se snažili obhajovat naše požadavky, předávat naše názory a podněty tak, aby byly vždy do budoucna obhajitelné a nemuseli jsme se před našimi členy za náš postoj stydět.

Proto jsme, abych byl již konkrétní, v uplynulém roce odmítli regulace prodeje zemědělské půdy, proto jsme odmítli a odmítáme zákaz prodeje vína z určitého typu balení. Proto nás snaha o naplňování zmíněných postulátů vedla k odmítání povinnosti IČA při žádostech o přímé platby, nesouhlasu s prokazováním aktivního farmáře prostřednictvím auditu, nebo chcete-li, nejnověji k odmítání Elektronické evidence tržeb.

Zmíněné základní principy naší organizace jsou také mimo jiné důvodem, proč stále upozorňujeme na nutnost věnovat větší pozornost nakládání s půdou při jejím obdělávání, zabraňování vodní erozi, vytváření vhodných podmínek pro nutné změny v krajině poznamenané postkolektivizační velkovýrobou, především v oblasti velikosti polních monokultur a hospodaření s vodou.

Na základě těchto našich idejí vedeme stálou debatu a snažíme se o co nejvíce logické nastavení dotací greeningem počínaje a podmínkami pro PRV na nové období konče.

Proto jsme stále aktivní v Antibyrokratické komisi ministra a snažíme se o nápravu a odstranění nesmyslných překážek legislativy, nebo exekutivy v podnikání a sedlačině.

S těmito vizemi a s jejich praktickým uplatňováním vstupujeme potom do jednání s ostatními nevládními organizacemi a dalšími partnery.

Musím pro úplnost konstatovat, že se v našich názorech a návrzích, které z nich vždy po vnitřní debatě, ať na předsednictvu, nebo v radě asociace a mnohdy velmi bouřlivé, vzejdou, se snažíme o maximální konzistenci, čitelnost a pochopitelnost. Díky této naší práci se za posledních několik roků podařilo vybudovat dobré vztahy s partnerskými nevládními organizacemi s celorepublikovou působností. Ať jsou to již naše členské svazy, jako je Svaz vlastníků půdy, Svaz chovatelů ovcí a koz, Asociace farmových chovů jelenovitých, Asociace svazů chovatelů koní, nebo z loňského roku noví členové Asociace myslivosti, Asociace malých vinařů či Selská jízda.

Nebo, partneři samostatných organizací jako je Evropský svaz vlastníků půdy, Společnost mladých agrárníků, Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, Svaz marginálních oblastí, Svaz vlastníků obecních lesů, Spolek pro obnovu venkova, Svaz měst a obcí, Asociace malých a středních podnikatelů, Sdružení podnikatelů a živnostníků, nebo i odborné spolky jako je Svaz chovatelů masného dobytka a Pro-Bio. Podařilo se nám utvořit s těmito organizacemi a jejich vedením skutečně velmi dobré pracovní vztahy, a to ne jen formální, ale především věcné, praktikované při různých typech jednání, prosazování změn, či přípravě společných akcí. Jako příklad mohu uvést společný postup při nastavování podmínek PRV směrem k podpoře malých projektů na venkově, prosazování zavedení monitoringu eroze, práci na novele mysliveckého zákona, vzájemné pomoci a podpoře při zajišťování akcí typu Rok rodinných farem nebo Rok půdy, Selských slavností až po setkávání na našich společenských akcích Farma roku, nebo tradiční asociační ples.

A jsem rád, že podobně dobré zkušenosti, jako máme se zmíněnými nevládními organizacemi, se nám v uplynulém roce dařilo rozvíjet i s našimi obchodními partnery a sponzory, kteří jsou pro zdárný chod naší organizace stejně důležití a potřební. Věřím, že podobně je vnímána prospěšnost a potřebnost i z té druhé strany.

V uplynulém období jsme se také snažili o dobré vztahy s církvemi, především pak s katolickou církví. Tím pomyslným vrcholem vzájemné spolupráce byla pak naše návštěva na jednání Biskupské konference završené společným vyjádřením názoru, že pokud chceme mít v České republice alespoň naději hospodářského, kulturního, společenského a duchovního rozvoje venkova, není možné tohoto dosáhnout bez rodinných farem – bez selských rodin. A za takto jasně vyjádřený názor, doplněný o požadavek vstřícného jednání arcibiskupstvích při uzavírání nových nájemních smluv na zemědělskou půdu restituovaného majetku, chci poděkovat především panu kardinálu Dukovi a věřím, že jeho výzva padne na úrodnou půdu. Tady mi dovolte jednu osobní poznámku. Pochvalná slova pana Kardinála na adresu naší organizace, které byla pronášena v přítomnosti nejvyšších představitelů katolické církve v České republice mne osobně, jako evangelíka o to více, přiváděla do rozpaků. Ale na druhé straně jsem je vnímal jako zřejmé ocenění našich postojů při církevních restitucích a dodržování dojednaných postupů z naší strany bez snahy lavírovat pro okamžitý prospěch.

Asociace soukromého zemědělství má v současné době velmi široký odborný, politický a společenský záběr, který je možný jen díky sehranému a fungujícímu týmu naší kanceláře. Myslím, že všechny kroky, které jsme od minulé Valné hromady k jeho posílení udělali, byly správné a především nutné. Ať to byly změny personální nebo technické, včetně nových prostor v centru Prahy, které naši organizaci určitě posunuly o pomyslnou kvalitativní příčku výše.

A tak se naše kancelář podílí hlavní měrou na organizaci selských slavností k roku půdy a roku rodinných farem, odborných seminářích pro naše členy po regionech, přípravě zájezdů, společenských akcí i vydávání Selského revue, o které je velký čtenářský zájem, a to i mimo členskou základnu Asociace. Důležitý je také ten fakt, že od loňského roku vede naši kancelář promovaný právník se skromnou ambicí poskytování do budoucna základních právních informací našim členům. Aby nebylo pochyb, jde o pana tajemníka Šebka.

A že snad děláme věci správně a správným směrem svědčí i příprava vstupu dalších nových regionálních organizací do naší Asociace.

Dámy a pánové, vážení sedláci, náš kolega z Ćeskomoravského svazu zemědělských podnikatelů Luboš Burkoň z Trutnova by řekl „svobodní sedláci“ (on si na tom dost zakládá), pokud chceme dostát tomu nejzákladnějšímu, co sedláka sedlákem dělá, to je jeho svobodné podnikání na půdě a svobodné postavení ve společnosti, musíme jako organizace, ale i jako jednotlivci důsledně uplatňovat to, proč jsme se vrátili k našim statkům v 90. letech. Byla to především snaha hospodařit podle svého, za své, na svém, ve prospěch zděděných a restituovaných gruntů, ve prospěch své rodiny a obce kde žijeme, mnohdy po generace. Rozhodně to nebyla vidina státního direktivismu, stálého dozoru nad tím co a jak děláme, protekcionismu silných kapitálových skupin, nebo poslouchání plácání o tom, jak všichni „kradnů“, malé živnosti jsou nepodstatné a „všetko bolo“ za dvacet pět let špatně.

Pokud se naší organizaci podařilo něco významného prosadit, jako příklady z posledních let mohu uvést umožnění malého zpracování a prodeje zemědělských produktů na selském dvoře a farmářských tržištích, zrušení předkupního práva ke státní půdě po jejím splacení, zavedení systému respektive možnosti osvobození od daně při převodu statků fyzických osob na pokračovatele, domácí porážky skotu, tlak na snižování byrokratické zátěže prostřednictvím ABK a PK ministra, měl tento úspěch vždy dva společné jmenovatele. Pokaždé směřoval k větší svobodě podnikání a menšímu dohledu státu na sedláka a vždy si, i přes mnohdy enormní protitlak, především agrární a potravinářské komory, dokázal vydobýt své místo tak, že ani ministři, kteří následně úřadovali na Těšnově a původně proti těmto našim návrhům, z pozice zmíněných komor vystupovali, nenašli důvod nebo odvahu k jejich zrušení.

A ještě prosím zamyšlení na závěr. Vždy jsme prosazovali a stále prosazujeme jeden náš základní pohled. Nikdy se nešikujeme demonstrovat svoje postoje, pokud se řeší problémy trhu, odbytu, nebo výše dotací. Ano jednáme, vystupujeme aktivně v médiích, mnohdy tvrdě a důrazně, ale říkáme, že demonstrací se nemají vynucovat ekonomické zájmy společenských skupin. Jsme ale vždy připraveni dát svůj názor jasně a všemi prostředky najevo, pokud jde o utahování šroubů našich občanských a podnikatelských svobod. A věřím, že to je to, proč se vzájemně podporujeme a proč cítíme potřebu být platnými členy naší organizace - Asociace soukromého zemědělství České republiky i v dalším, pro živnostníky, drobné podnikatele a tradiční sedláky, tak nejistém období. 

Děkuji Vám za pozornost.