Vážení kolegové,

dovolte, abych Vás i já krátce pozdravil a podělil se s Vámi o možná trochu osobnější ohlédnutí za uplynulým asociačním rokem. Osobní bude moje ohlédnutí zcela záměrně a cíleně, protože všichni jsme jako sedláci ze své podstaty více či méně individualisté, lidé svobodomyslní, ale také odpovědní nejen sami za sebe, ale také za své rodiny, farmy, svou půdu, své okolí a obce. A protože tedy veškerá naše činnost vychází právě z naší individuality, budu se jí držet i ve svém vystoupení a pokusím se podívat na činnost Asociace z individuálního pohledu člověka (sedláka), který se na každodenní činnosti naší organizace už příliš nepodílí, ale přesto má dostatek informací, aby si mohl udělat poměrně přesný obrázek o tom, co Asociace dělá, v jakém prostředí to dělá a jakých dosahuje výsledků.

Když se tedy jako sedlák, podnikatel a svobodomyslný člověk podívám na to, co naše organizace dělá a o co se snaží, musím konstatovat, že objem i kvalita její činnosti je naprosto neuvěřitelná. Musím hluboce smeknout před všemi, kteří věnují desítky a desítky hodin bezpočtu jednání a schůzí, studiu podkladů, formulaci připomínek či dohadování s úředníky a politiky, aby právě mně, jako svobodomyslnému člověku umožnili svobodnější a odpovědnější podnikání. Chci vyzdvihnout nejen jejich vysokou erudici, ale také trpělivost a často i odvahu, s níž prosazují naše zájmy. Jména všech, kteří v současné době tlačí naši Asociaci kupředu, všichni znáte, ale neškodí je znovu připomenout – Stehlík, Štefl, Kravcová, Smetana, ale i řada dalších, kteří se snad neurazí, když je nebudu jmenovat.

Koho však jmenovat a zmínit chci, je ale samozřejmě Jarda Šebek a celé osazenstvo kanceláře. Bez nich by totiž nemohli fungovat ani naši vyjednávači, ale zejména by světlo světa nespatřily desítky akcí od Selských slavností přes zahraniční zájezdy či vzdělávací kurzy až po Farmu roku či vydávání Selské revue. Všem jim patří můj dík a obdiv.

A ani jedno ani druhé není umenšeno tím, že na řadu jednotlivých věcí mám třeba jiný názor než oni, ani to že se o těchto rozdílech intenzivně, dlouho a hlasitě hádáme. Hádáme se totiž (jak praví klasik) nejen dobře, ale taky rádi, protože nám jde o společnou věc a výsledek vždy držíme jako názor Asociace. A zde bych chtěl apelovat na nás všechny, abychom se snažili toto nepsané asociační pravidlo udržet i nadále. Klidně se o problémech na předsednictvu či Radě do krve pohádejme, ale pak držme dohodnuté a podporujme naše vyjednavače. Právě tak totiž jednají svobodní a odpovědní lidé a jedině tak totiž můžeme něčeho dosáhnout.

Tato zásada platí dvojnásob právě v současné době, kdy svobodní, hrdí, nezávislí a tím pádem kritičtí lidé nejsou těmi, kteří by byli dvakrát populární a oblíbení zejména u těch, kteří dnes mají vliv, či chcete-li moc či vládu. 

Když se totiž jako svobodný a nezávislý sedlák, podnikatel a občan rozhlédnu kolem sebe, co vidím? Vidím atmosféru, v níž každý, kdo není státní úředník nebo zaměstnanec, je a priori podezřelý. Vidím stovky nesmyslných byrokratických předpisů omezujících mou svobodu i mé podnikání, vidím bohorovnost státních úředníků a všemožných kontrolorů, kteří si postupně osobují právo kontrolovat téměř cokoliv a uzurpovat tak mé soukromí, svobodu i odpovědnost. To vše jako občan a podnikatel obecně. K tomu navíc jako zemědělec a sedlák vidím i to, že se na mě z titulu mé profese valí lavina často absurdních a nesmyslných požadavků nové společné zemědělské politiky. Vidím, že mě tato politika omezuje v podnikání, vidím, že konzervuje současný stav a brání dalšímu rozvoji zejména mladých farmářů a menších farem. Vidím, jak je každá kritika v zárodku umlčena argumentem „dostáváte dotace, tak mlčte“, vidím, jak některé dotace přímo škodí. Vidím výmluvy státních úředníků a politiků na „Brusel“, ale nevidím jejich urputnou snahu o změnu alespoň těch největších absurdit. Místo zjednodušování evropské legislativy vidím české přitvrzování a postupné utahování šroubů, vidím ignoraci světového roku rodinných farem ze strany celé politické reprezentace v čele s ministrem zemědělství, vidím přehlíživý a nedůtklivý postoj ministra k Asociaci, uražené reakce nejen na kritiku, ale i na obyčejné připomínky. Místo koncepčního řešení skutečných problémů jako je omezení byrokracie a regulací, vytvoření jasného a logického systému pro přímé platby a zjednodušení žádostí, urychlení a zjednodušení nového Programu rozvoje venkova s cílenou podporou rodinných farem a mladých farmářů, řešení problémů s myslivostí či pozemkovými úpravami, místo řešení těchto skutečných problémů vidím snahu o zavedení předkupního práva k půdě pro nájemce, vidím energii vyplýtvanou na zavedení zákazu prodeje sudových vín, měření ploch polních cest, vytváření dalších nesmyslných a zbytečných tzv. značek kvality a hned vzápětí na vytvoření systému jejich kontroly, vidím snahu všechno dirigovat, sešněrovat předpisy, kontrolami, registry, evidencemi a hlášeními, zatímco ve vystoupení ministra na naší valné hromadě neslyším ve vystoupení ministra na naší valné hromadě ani jedinou zmínku o rodinných farmách a jejich úloze.

Vidím a cítím, že jako sedláci po čtvrtstoletí od znovuobnovení selského stavu musíme reprezentantům demokratického státu znovu vysvětlovat, co znamená sedlák a rodinná farma pro venkov i celou společnost.

Vidím, že za rodinné farmy se nepostaví ani politické strany, ani vláda ani ministr, vidím, že v tomto prostředí mám jako svobodomyslný, svobodný, nezávislý a hrdý sedlák, stejně jako vy všichni, jedinou skutečnou autentickou oporu: Asociaci soukromého zemědělství.

Děkuji Vám za pozornost.