Právní předpisy týkající se přimíchávání paliv z obnovitelných zdrojů do benzinu a nafty
· Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2003/30/EC, navazující zákony v ČR č. 86/2002 Sb. a novela zákona č. 92/2004 Sb. (uložena náhrada fosilních paliv: 2 % v roce 2006, 10 % v roce 2010 a 20 % v roce 2020)
· Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (osvobození motorového lihu od spotřební daně)
· Zákon o lihu č.61/1997 (líh musí být vyroben z plodin pěstovaných na území ČR)
· Vládní usnesení č.125/1996,420/1998 a č. 833/2003 (podpora bioetanolu)
· Senátem schválený a na podpis presidenta čekající zákon o obnovitelných zdrojích
Udělení výrobních licencí
Na základě této legislativní smrště přistoupila ČR kzahájení trhu s biolihem podle všeho ale zvolila nejméně vhodné řešení. Fakticky jde totiž o to, že vzájmu několika vybraných firem se ČR snaží udělením výrobních licencí ještě před započetím procesu definovat trh sbiolihem a eliminovat hned na začátku jakoukoli jinou než nadirigovanou alternativu.
Pro zemědělce je tato situace naprosto nevýhodná a pomalu, ale jistě, se sunou do pasti. Za bílého dne si nechávají ukrást jednu zmála příležitostí, kde se mohou výrazně podílet na tvorbě přidané hodnoty. Místo toho se zcela dobrovolně a bez odporu staví do role dodavatele levné suroviny. Zarážející je také skutečnost, že ministerstvo zemědělství kupodivu v tomto příběhu nehraje hlavní roli a předalo ji ministerstvu životního prostředí. To nyní pod taktovkou „liberálně“ smýšlejícího ministra Ambrozka přiděluje licence na výrobu biolihu.
Opatření, která vyloučí zemědělce z podnikání
Navrhovaný systém zcela eliminuje podnikatelské snahy zemědělců. A jaké jsou příčiny a důsledky tohoto stavu?
· Vláda ustoupila tlaku několika velkých investorů, kterým posléze ve výběrovém řízení rozdělila licenci na dva miliony hektolitrů biolihu. Tento krok je naprosto zbytečný a ani největší evropský producent Francie trh regulovaný nemá.
· Vláda předem definovala použité suroviny a zavřela tak cestu dalšímu vývoji využití jiných surovin vbiorafinériích, možnému zvýšení ploch cukrovky nebo výrobě biolihu z lignocelulózových surovin spoužitím moderních biotechnologií.
· Zemědělci nezískají na přidané hodnotě žádný podíl a budou z nich pouze dodavatelé levné suroviny, kteří mohou být kdykoli nahrazeni levnějšími dodavateli zBulharska a Rumunska.
· Argument, že se zvýší výkonnost průmyslu díky pěti velkým investicím je krátkodobý a zavádějící, platí pouze po dobu výstavby gigantických biolihovarů. Několikamiliardová zakázka při dodávkách technologií je dobrý obchod pro úzkou skupinu lidí.
· Zvýší se dopravní náročnost - bude se vozit surovina, nikoli líh.
Systém zcela omezuje volnou soutěž na trhu, v direktivně řízeném prostředí nemohou vznikat samovolně další lihovary.
Direktivní přístup
V rámci licenčního výběrového řízení je zemědělcům diktován způsob pěstování obilí a použitá odrůda, což je nepřípustné. Určený výsevek 200kg/ha je plýtvání osivem a zbytečná investice na vrub zemědělců, ale dobrý výsledek práce lobby osivářů. Podmínka certifikovaného obilí je nesmyslná, použitá odrůda plně záleží na smlouvě mezi producentem a biolihovarem. Stát do toho nemá co mluvit. Triticale jako speciálně vhodná obilnina nepodléhá intervenčnímu nákupu a tedy se na ní nevztahují pravidla trhu EU. Výkupní cena pak může klesnout i na 1500 Kč/tunu a méně. Investice nepřinesou ani jedno nové místo na venkov a pouze podpoří průmyslové zemědělství. Kde jsou ekologové se svojí biodiverzitou?
Perspektivní trh na špatném základě
I když je trh s biolihem v Evropě velmi perspektivní (tabulka) a například vUSA se velmi rychle rozvíjí (graf), v ČR je postaven na špatném základě.Vbudoucnosti přinese nejen zvýšený tlak na státní rozpočet jak ze strany zemědělců (budou se dožadovat „spravedlivé ceny“), tak od výrobců lihu (budou požadovat kompenzace za vysoké výrobní náklady a nízkou návratnost investice), ale i velké zklamání zpromarněné šance opravdu pomoci najít pro zemědělce zdroj příjmů. V zahraničí si tuto příležitost zemědělci nenechali vyfouknout. Jsou vlastníky biolihovarů.
Ing. Michal Pospíšil, zahraniční tajemník ASZ ČR