Doktorka Milada Horáková zažila obě světové války a dva totalitní režimy. Nacistický režim strávila kvůli své aktivní účasti v odboji v ženské věznici v Aichachu u Mnichova. Nejdříve byla odsouzena k trestu smrti, později jí byl trest „zmírněn“ na osm let vězení. Odtud byla v roce 1945 osvobozena až postupující americkou armádou. Po válce se znovu vydala za svojí ideou „Masarykovské republiky“, společně s celým národem, který byl plný nadšení a chuti vybudovat opět svobodný Československý stát. Během pouhých tří let od konce druhé světové války však tyto ideje vzaly za své. K moci se začal naplno dostávat komunistický režim. Milada Horáková, tehdejší poslankyně, se až do poslední chvíle snažila tuto hrozbu odvrátit, nebylo to však už v jejích silách. Jako neskrývaná odpůrkyně režimu byla zatčena, podrobena brutálním výslechům, nakonec ve vykonstruovaném soudním monstrprocesu obviněna z velezrady a špionáže a odsouzena k trestu smrti. Popravena byla 27. června 1950 v Pankrácké věznici. Den její popravy se později stal Dnem památky obětí komunistického režimu. Milada Horáková byla jedinou ženou, popravenou za komunismu, a to i přes opakované prosby významných zahraničních osobností o udělení milosti. Komunisté se jí tak báli, že ani po její smrti nebylo vydáno tělo k důstojnému pohřbu. Dodnes není známo, kde byla tato žena pohřbena či rozptýlena. „Snad je to někde v lukách mezi ptactvem a lučním kvítím“ uvedl moderátor Pietního shromáždění.

Na památku této významné osobnosti českého národa, bojovnice za svobodu, dobro, spravedlnost a další morální hodnoty byly na její symbolický hrob po zaznění české hymny položeny věnce s květinami. Poté promluvili zástupci Senátu, Parlamentu ČR, vedení hlavního města Prahy a v neposlední řadě předseda Klubu Dr. Milady Horákové František Šedivý, jenž tuto ženu osobně znal. Ve všech projevech byl zmíněn její politický život, ale i život osobní. Zvláště zajímavý byl projev Miroslavy Němcové, poslankyně Parlamentu ČR. Zmínila se totiž nejen o historii, která se stala a na kterou nesmíme zapomínat, ale také o budoucnosti a práci, která naši společnost v souvislosti s minulým režimem ještě čeká. „Historii bychom si měli neustále připomínat a ne ji brát jako přežitek - „starou veteš“, uvedla. Dále upozornila na to, že bychom měli více zapracovat na identifikaci osob z komunistických pohřebišť, a to i dětí. Ty se narodily a zemřely matkám ve věznicích a nikdy se jim také nedostalo řádného pohřbu. Po všech přednesených proslovech zazněla na závěr Večerka v podání trubače Hradní stráže.

Po ukončení Pietního aktu následoval společný odchod k nedalekému Památníku kněží, řeholníků a řeholnic, kde proběhl další pietní akt konaný u příležitosti 65. výročí násilné likvidace mužských řeholních řádů v bývalém Československu - takzvané „akce K“ (kláštery) z dubna roku 1950. Zde všechny přítomné uvítal probošt Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Po položení věnců a kytic k symbolickému uctění památky všech obětí a státní hymně následovaly projevy přítomných hostů. Zazněly zde úryvky z knihy Miloše Doležala „Jako bychom dnes zemřít měli“. Ta pojednává o páterovi Josefu Toufarovi, umučeném komunistickým režimem. Z úryvků této knihy šlo velmi dobře vycítit, jak absurdní doba byla, jací lidé se vlastně k STB přidávali a do jakých krajností byl režim schopen zajít. Kláštery byly často přepadány v noci, řeholníci a řeholnice byli odváženi k výslechům, z nichž se mnozí už nikdy nevrátili. Jedním z nich byl právě i páter Josef Toufar, který zemřel v nemocnici na následky brutálního mučení během výslechů. Tyto události měly pro duchovní život našeho národa naprosto zásadní význam. V Československu bylo zlikvidováno 219 řeholních domů a 720 ženských klášterů, internováno přes dva tisíce řeholníků a tisíc řeholnic, fakticky byl zabaven movitý i nemovitý majetek řeholí. Dodnes nebyl církvím všechen majetek navrácen.

V sobotu 27. června se dále konalo uctění památky obětí komunismu u Pomníku obětem komunismu na Újezdě v Praze 1 a dále na autentickém místě popravy dr. Horákové v areálu vazební věznice v Praze na Pankráci.

Akce se zúčastnili nejenom zástupci města Praha a našich nejvyšších politických institucí, ale také zástupci Klubu dr. Milady Horákové, zástupci PTP, Konfederace politických vězňů i zástupci sokola a další, kteří tyto totalitní režimy osobně zažili. Ti všichni přišli, aby uctili památku všech obětí obou totalitních režimů a aby nám ostatním připomenuli, jak byly tyto režimy (nacistický i komunistický) zrůdné a nebezpečné.

Pavlína Rejchrtová