Cestou jsme si zběžně prohlédli Vaduz, což je hlavní město Lichtenštejnska. Přálo nám počasí, takže jsme mohli využít horskou silnici přes průsmyk Oberalppass. Ta se táhne podél toku Předního Rýna a také podél nádherné vyhlídkové vlakové trati (zubatky) z Churu přes Disentis a Andermatt do Stans. Tato varianta umožnila shlédnout 1200 let starý benediktinský klášter v Disentisu, navštívit místo střetu napoleonských vojsk se Suvorovovými poblíž Teufelsbrücke vysoko v horách, abychom v podvečer dorazili do Altdorfu, tedy městečka, kde podle pověsti sestřelil Vilém Tell jablko z hlavy svého syna. Večer jsme se ubytovali v příjemném penzionu v obci Emmetten.
Na mléčné farmě manželů Ganderových
Ráno po snídani jsme se vydali pěšky na rodinnou farmu manželů Ganderových. Vlastní deset hektarů luk a dalších 20 mají pronajatých. Cena půdy v oblasti je 5 až 6 CHF za 1 m2. Třetina luk je velmi příkrých, část z nich se proto sklízí speciální samochodnou sekačkou s hydrostatickým pohonem s reverzním hydrogenerátorem, která má místo kol široké kovové válce s tupými hroty. Na nejpříkřejší louky se ještě používají ruční kosy. Seno je shrnováno buď hráběmi, nebo proudem vzduchu z fukaru na benzinový pohon, který má obsluha připevněn jako batoh na zádech. Pak se dopraví „saněmi na seno“ do rovnějších poloh, odkud se odváží samosběrným vozem.
Manželé chovají zhruba třicítku krav s hlavním zaměřením na produkci mléka. To je dodáváno do mlékárny Emmi, neboť o prodej ze dvora není zájem. Realizační cena činí 0,62 CHF, v roce 1990 to byl však 1 CHF/litr. Tehdy hospodařilo v Emmettenu 23 sedláků, nyní pouze jedenáct.
Ganderovi nemají žádnou ornou půdu, takže slámu pro stlaní nakupují z Německa či Francie. Cena za jednu tunu se pohybuje kolem 210 CHF. Dotace na pobyt zvířat na pastvinách je 100 CHF/kus. Tu farmáři využívají jen částečně, a to na travinách v okolí farmy. Přehánění dobytka přes silnici v obci je vyloučené. Někteří sedláci čerpají dotaci na vypásání vysokohorských pastvin, kam je dobytek dopravován v pozdním jaru lanovkou a na podzim opět svážen do údolí.
Manželé působili velmi příjemným dojmem a ochotně nám odpovídali na všechny dotazy. Paní Ganderová nám ještě večer téhož dne ukázala nový traktor a mechanizaci zaparkovanou v pronajaté kůlně mimo farmu. (Ráno měl traktor zapůjčený jiný hospodář.) Traktor s mechanickým řazením bez reverzu, o výkonu 80 HP stál i s rotační žací lištou a shrnovačem typu TON 92 tis. CHF (v přepočtu přes 2,5 mil. Kč). Farmáři dali protihodnotou starý traktor, což cenu snížilo na 76 tis. CHF.
Porovnávání přírodních podmínek v Čechách a ve Švýcarsku vyznívá jednoznačně pro Českou republiku. Při pohledu na okolní emmettenské stráně, na začátku května již mnohé posečené, nás napadlo, zda bychom v Čechách tohle sklízeli. Sedláci na horách ve Švýcarsku jsou velmi houževnatí. Podíl manuální práce je obrovský, časté jsou úrazy pádem ze svahu. Ganderovi vstávají v sezóně ve čtyři hodiny ráno a uléhají hodinu před půlnocí. Oba mají tvrdé, upracované ruce s dlaněmi jako podešve. Po rozloučení podáním ruky se mezi námi na toto téma rozvinula intenzivní diskuse.
Návštěva sýrárny s 800letou tradicí
Z Emmettenu jsme odjeli do klášterní sýrárny v Engelbergu. Tradice výroby sýrů je zde asi 800letá. Převažují měkké sýry, a to především ve tvaru zvonu, což je symbol tohoto kláštera. Je to poměrně malý provoz, prosperující především z turistického ruchu. Samotný klášter s přilehlým kostelem i jejich okolí jsou turistickou lahůdkou.
Pečlivé hospodaření na pronajaté farmě
Následovala návštěva farmy v oblasti Stans, která je zajímavá tím, že patří obci, jež ji dlouhodobě pronajímá selské rodině. Při pronájmu se vychází ze zásady, že ji přednostně dostane rodina z obce, známá a skýtající záruky pečlivého hospodaření. Seriózní občan je ve Švýcarsku základní stavební jednotkou státu. Následuje obec a poté další instituce. Proto se také většina základních právních norem řeší formou referenda.
Hospodařící rodina má celou farmu (tzn. budovy i s 24 hektary zemědělské půdy) propachtovanou od obce za roční nájem 50 tis. CHF. Dotace se přibližně rovnají této částce. K farmě přísluší tři byty, z nichž jeden obývá rodina farmáře a další dva pronajímá turistům. Selská rodina chová 40 krav, kolem 30 jalovic a 120 prasat.Selata nakupují o váze 20 kg, prodejní cena vykrmených prasat je 3,70 CHF/kg. Průměrná dojivost krav činí 9 tis. litrů, mléko se prodává za 60 – 62 centů. Na farmě vypomáhá vždy jeden učeň ve věku 18 - 19 let, každý rok jiný.
Farmáři mají nárok na dotace pouze do 65 let, což je věk odchodu do důchodu. Poté jsou bez nároku. Na farmě ve Stans je farmář již v pokročilém věku a věří, že když bude jeho rodina dobře hospodařit, má po jeho skončení velkou naději na pronájem syn.
Farma zažila apokalypsu v roce 1999, kdy ji zcela zdemoloval orkán Lotar. Zničeny byly nejen stavby, ale také 300 tun balíkovaného sena. Farma však byla pojištěna a obec ji nechala na stejném místě vybudovat znovu.
Byrokracie – celoevropský problém?
Oba farmáři si stěžovali na komplikovanou byrokracii. To je asi celoevropský problém, v malém a hustě osídleném Švýcarsku s enormním důrazem na historické tradice obzvlášť patrný. Např. má-li se zde postavit nová stavba, musí se při zahájení stavebního řízení v prostoru polohově i výškově vyznačit. Teprve po vyjádření kompetentních orgánů i sousedů, zda stavba bude v terénu vyhovovat a zda někoho významně neomezí ve výhledu, se rozhoduje o jejím povolení.
V nejkrásnějším městě centrálního Švýcarska
Téhož dne jsme si ještě prohlédli město Luzern, které je považováno za nejkrásnější město centrálního Švýcarska. Zajímavé jsou staré dřevěné mosty přes řeku Reuss, Kapelbrücke a Spreubrücke. Emotivně působí veliká kamenná socha umírajícího lva, vysekaná ve skále. Byla zbudována ze sbírky na památku statečných vojáků švýcarské gardy, kteří padli při ochraně francouzského krále Ludvíka XVI., sesazeného francouzskými revolucionáři. Ve městě je řada významných památek - počínaje malovanými domy přes hradby s mohutnými baštami až po překrásné kostely. Na jednom z četných náměstí se právě konala přehlídka historické hasičské techniky.
V neděli jsme se vydali údolím řeky Emmen do další sýrárny. Toto údolí dalo jméno světoznámému sýru „emental“. Sýrárna je opět především turistickou atrakcí. Vyrábí se v ní tvrdé sýry, celý provoz je možné pozorovat prosklenými stěnami z kruhového ochozu v patře sýrárny. Stejným způsobem je možné podívat se i na sklad pro dozrávání sýrů. V regálech jsou stovky bochníků o průměru přibližně 70 cm a výšce asi 15 cm. Nedílnou součástí sýrárny je pochopitelně prodejna s nabídkou všemožných druhů sýrů, stejně jako tomu je v Engelbergu.
Z Bernu zpět domů
Následovala prohlídka Bernu, hlavního města Švýcarska. Historické ulice jsou opatřeny podloubími, město má na zvonici Zytglogge orloj podobný pražskému. Ve městě je řada zajímavostí - od četných kašen přes starou radnici až po nádherný kolorit Bernských alp v okolí, které jsme mohli díky příznivému počasí také spatřit. Asi polovina nás vystoupala po 222 schodech na katedrálu sv. Vincence, odkud bylo krásně vidět celé staré město, obtékané do tvaru podkovy řekou Aare.
V pozdním odpoledni jsme se vraceli kolem Bodamského jezera zpět do vlasti. Cestou jsme si prohlédli ještě nádherný přírodní úkaz - Schaffenhausenské vodopády. Zájezd byl organizačně velmi dobře připraven. K jeho hladkému průběhu přispěla také mimořádná disciplinovanost všech jeho účastníků. Za celé tři dny nedošlo k jedinému opoždění na místě srazu či termínu odjezdu. Za přínosné je nutné považovat také diskuse mezi účastníky z různých konců i podmínek České republiky (od Šumavy až po Beskydy) a jejich konfrontace s podmínkami sedláků ve Švýcarsku.
Jaromír Háka, Petr Hodan, Pavel Pouba, ASZ Plzeňsko
Foto Jaromír Háka, Vladimír Šabata