Mokrovratská usedlost, kterou za totality využíval Státní statek Dobříš k chovu prasat, utrpěla v té době notnou újmu. „Ve spojení s okolní velmi kamenitou půdou s nízkou bonitou se výrazně extenzivní zaměření farmy vyprofilovalo poměrně záhy. Následovalo proto postupné zatravnění pozemků, získaných koupí či pronájmem od vlastníků, a výběr vhodných zvířat k jejich spásání, která kromě dřevěných přístřešků na pastvinách celoročně nevyžadují ustájení,“ vysvětluje president AFCHJ ČR Václav Pařízek, který byl panu Řípovi a jeho synovi Štěpánovi od počátku nápomocen při rozvoji farmy a dodnes zde má na starosti zootechnický dozor. Farmu po svém otci Jiřím, který před šesti lety zemřel, převzal právě jeho syn Štěpán, který ji s otcem budoval a od prvních chvil byl do jejího provozu zapojen.
Ke spásání zdejší náhorní planiny, naprosto ideální z veterinárního hlediska, byli vybráni nejprve daňci, pořízení ze tří různých českých chovů. Následoval nákup stádečka masného skotu, vybraného kvůli odolnosti ze šumavského chovu, a to býčka plemene galloway a jaloviček aberdeen angus.
Pro doplnění a rozšíření již zavedeného chovu masného skotu a farmového chovu daňků se Jiří Řípa rozhodl pro dovoz u nás dosud neznámého plemene ovcí s velmi dobrými pastevními vlastnostmi, které zužitkuje méně hodnotné rostliny a z toho důvodu ho lze perspektivně využít i k řízené pastvě v chráněných oblastech – ovcí vřesových. Jde o jedno z nejstarších německých plemen ovcí, jehož fylogenetický původ se odvozuje od muflona. Další předností plemene je dobrá kvalita masa s chutí zvěřiny a nízkým výskytem loje.
Dovoz zrealizoval v roce 2002. „Spojili jsme se tehdy se specialistou na chov ovcí, koz a jelenovitých Georgem Palmem z Úřadu pro zemědělství a výživu v Mühldorfu a ten nám zprostředkoval koupi skutečně kvalitního genetického materiálu, podtrženého beranem linie Vřes, který byl bavorským šampionem. Někteří další chovatelé, kteří si z Německa dováželi toto plemeno individuálně, takové štěstí bohužel neměli,“ říká Václav Pařízek.
Obrovský zájem českých chovatelů o kvalitní plemenný materiál vedl Jiřího Řípu a Václava Pařízka, ačkoliv to nebylo jejich původním záměrem, k založení šlechtitelského chovu ovcí vřesových, který byl roku 2009 uznán. Od doby pořízení základního stáda do uznání šlechtitelského chovu bylo z farmy prodáno k dalšímu využití v plemenitbě 24 beránků a 52 jehniček. Jiří Řípa se však rozhodl, že se zaslouží i o zpopularizování výjimečného masa těchto ovcí, které má skutečně zcela specifické vlastnosti způsobené tím, že vřesové ovce nejsou překříženy masnými plemeny. Charakteristickou chuť mladého jehněčího si tak udrží až do věku 12 - 14 měsíců.
Na dobříšském zámku proto společně s dalšími členy Klubu chovatelů vřesové ovce pořádal nejrůznější akce za účelem koordinace uplatnění finálních produktů svých zvířat, a to jak masa, tak vlny. „Jehněčí je naše specialita a nesmí zmizet někde v anonymitě skopového. Musí to být zkrátka značkový výrobek, který má svou určitou cenu,“ říkával Jiří Řípa.
Ovcím vřesovým se na farmě v Mokrovratech daří dodnes, aktuální počet bahnic činí 30 kusů. Kromě stovky daňků a menšího stáda masného skotu (10 matek – kříženek) zde naleznete i 25 jelenů sika Dybowského. Zvířata mají k dispozici šedesátihektarový pastevní areál, k zajištění části krmivové základny slouží i osm hektarů luk, jádro (oves) nakupuje Štěpán Řípa od soukromého zemědělce z okolí. Kromě kvalitního sena, senáže a jádra v zimním období je samozřejmou součástí krmné dávky doplněk minerálů a vitamínů a napájecí voda, která je na pastvinách k dispozici v cisternách. Pro snadnější manipulaci se stádem praktikují na farmě kontaktní přikrmování, k samotnému odchytu zvířat pak slouží speciální fixační zařízení.
O tom, že welfare zvířat je zde na prvním místě, svědčí i slova Václava Pařízka: „Díky praktikované technologii máme v chovu dlouhověká zvířata. Například zakladatel chovu ovcí vřesových - plemeník Vřes se dožil deseti let a původní bahnice jsme zde měli donedávna. Všechna zvířata tu necháváme v poklidu dožít.“ Přesně tak, jak by si to přál zakladatel farmy Jiří Řípa.
„I do budoucna je naším cílem zachovat zejména zdraví zvířat a obnovovat chovné skupiny. Co se týče odbytu plemenného materiálu, tuzemský trh je v současné době víceméně nasycen a tak zde již příliš prostoru nezbývá. Otevírají se ale nové možnosti v zahraničí, tak se zkusíme vydat i touto cestou,“ uzavírá Štěpán Řípa.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ