Proto jsem přivítal, že byl rok 2015 vyhlášen Mezinárodním rokem půdy. Ihned mě napadla myšlenka postavit při této příležitosti u nás v Makově kapličku, nechat ji posvětit a připomenout přítomným jejich povinnosti k vlastnictví půdy, kterou jim dobře opečovávanou předali jejich předkové.
A protože mám souseda, který rád informuje úřady o všem, co dělám, absolvoval jsem „kolečko“ na úřadě, kde byli k mému záměru vstřícní. Dále jsem se dohodl s panem vikářem a od ledna jsem zajišťoval a opracovával kámen. Jsem z kraje opuky, opuka se mi líbí a tak to pro mě bylo jasné rozhodnutí.
Kapličku jsem chtěl zasvětit svatému Prokopovi - patronu Čech, oráči, ochránci půdy a myslivosti. Proto jsem se snažil ji dokončit k svátku sv. Prokopa 4. července. S velkým nasazením a za pomoci synů se mi to podařilo. Kapličku jsme umístili do polí. Snad proto, aby se tam říkalo „U kapličky“. Je to naše, abych tak řekl, citové místo, kde jsme již před lety vysadili lípu a na kámen umístili tabulku s tímto textem: „Selská lípa – vysazena k poctě selskému stavu, který po letech odtržení pozvedl hlavu a vrací české zemi meze, kdysi rozorané.“
A 4. července pro nás nastal ten velký den. Zajistili jsme stan, protože sluníčko hřálo, až připalovalo. Přítomných se sešlo asi 120, což považuji za úspěch.Svěcení a mši sloužil farář P. František Beneš, který promluvil o věrozvěstech Cyrilovi a Metodějovi, svatém Prokopovi, našem vztahu k půdě a nutnosti se o půdu starat.Mše byla sloužena za půdu a selský stav. O hudební doprovod se postaraly sestry Tereza a Anežka Štanclovy.
K přítomným jsem promluvil jako místopředseda ASZ Svitavy, Ústí nad Orlicí, která celou slavnost zastřešila. Hovořil jsem o kolektivizaci, hospodářsko-technických úpravách pozemků, stále se zvětšujících plochách honů, erozi vodní i větrné, úbytku humusu v půdě, úbytku půdy zástavbou, bioplynových stanicích a digestátu. Výstavbu kapličky jsem zdůvodnil tím, že bude takovým mementem, zdviženým prstem v krajině, který má každému vlastníkovi připomínat jeho povinnosti k půdě. Nakonec jsem přítomným připomenul, že se předci každého vlastníka snažili předat půdu v co nejúrodnějším stavu. A na závěr položil otázku: „Zamysleli jste se nad tím, co chcete předat vy?“
Po ukončení slavnosti bylo podáváno malé pohoštění. Hodně přítomných mi přišlo osobně poděkovat, byl jsem dokonce vyzván, abych takovou slavnost pořádal tradičně.
Tím ale vše nekončí. Protože jsem jedním ze zástupců ASZ pro jednání s církví o církevních restitucích, navštěvoval jsem v poslední době farnosti v okolí, abychom se navzájem informovali o svých postojích. Při těchto jednáních došla řeč i na svěcení kapličky v Makově. A tak vzešel nový nápad, že vytvořím plakát o jejím svěcení, ale především o tom, proč jsme ji vystavěli. Se stručnou informací, jak špatně se chováme k naší půdě a s pojmenováním hlavních příčin devastace krajiny.
Tyto informační tabule budou rozmístěny asi v desítce okolních kostelů, protože máme pocit, že takto oslovíme mnohem více lidí a alespoň někteří si uvědomí, že jim jejich předkové předali s půdou také nemalé povinnosti ve vztahu k ní. A že ačkoliv nemáme bioplynky a nemůžeme nabídnout ten nejvyšší nájem, máme cit k přírodě, krajině a naším stylem hospodaření zajistíme úrodnost pozemků. Upozorníme tak na to, že vlastníci mají od svých nájemců právo požadovat lepší zacházení s půdou.
Jsme sedláci, a jak o tom hovořil pan kardinál Dominik Duka, jsme již historicky ti, kteří s církví měli vždy dobrý vztah a spolupráci.
Jak jsem začal, tak i zakončím citací profesora Bořivoje Šarapatky z University Palackého v Olomouci, jehož slova by se měla tesat do kamene: „Stav české půdy je alarmující, chováme se k ní s nevysvětlitelnou a neobhajitelnou lhostejností, čekají nás potíže.“
Jiří Vopařil, místopředseda ASZ Svitavy, Ústí nad Orlicí