Už jeho maturitní práce na začátku osmdesátých let na Střední zemědělské a technické škole v Lounech se týkala chmele, konkrétně rentability jeho pěstování. Jako chmelař pracoval i v několika zemědělských družstvech. Když vešel roku 1992 v platnost Zákon o půdě, postavil se ve chvíli, kdy již byla připravena transformace JZD Hřivice, za vlastníky a byl okamžitě (14 dní před zahájením česání chmele) zbaven všech funkcí a odejit.

Tehdy však bylo rodině navráceno 12 hektarů pozemků, na kterých začal hned soukromě hospodařit. Jednalo se o výměru, jež patřila k hořanskému statku, na který se po první světové válce přiženil dědeček pana Pastýříka Josef Roth.

První sklizeň chmele proběhla roku 1993, a to ze čtyř hektarů a trvala čtrnáct dní. Posloužil starý traktor z JZD a možná ještě starší česačka zakoupená v sousedním Německu. Ačkoliv dnes stojí na dvoře statku zbrusu nový Zetor, neznamená to, že všechny další roky se již dařilo. Propady v některých letech zachraňoval zisk z rostlinné výroby na zbylých 42 hektarech půdy (chmelnice se rozkládají na 5,6 ha), kde pan Pastýřík pěstuje pšenici, ječmen, řepku a brambory.

Vzhledem k tomu, že statek nedisponuje skladovací kapacitou, prodává řepku a obilniny rovnou z pole do dobroměřického výkupu. Odbyt chmele je zajištěn prostřednictvím holedečské firmy Emil Bureš Hopservis pro německou firmu Joh. Barth & Sohn.

„Smlouva s odběratelem je uzavírána na 4 až 7 let, a to na odhadovanou průměrnou sklizeň. Jestli bude bohatší nebo chudší, to je vždy jasné až na konci léta. Na letošní rok ale chmelaři zřejmě moc rádi vzpomínat nebudou. Vinou extrémního sucha to vypadá na velký propad kvantity i kvality. Vzhledem k tomu, že pršelo až těsně před sklizní, hlávky jsou zaschlé a zakrnělé, s minimem hořkých látek. To je zcela jiná situace než v loňském roce, který byl velmi úspěšný. A tak si člověk připadá tak trochu jako na houpačce,“ říká pan Pastýřík.

V krizových letech, do kterých pan Pastýřík zahrnuje zejména roky 2010, 11 a 12, nepomohly srovnat ekonomiku ani národní dotace, nyní přechodná vnitrostátní podpora, která je vyplácena na citlivé komodity, do nichž chmel spadá.

„Co by menším pěstitelům rozhodně pomohlo, by byla možnost čerpat dotaci na výstavbu chmelnic i na nižší než hektarové výměře. Dále razantnější podpora menších projektů v rámci PRV, ačkoliv například v loňském roce nedosáhli na investiční dotace ani velcí pěstitelé chmele. A zcela jednoznačně by jim prospělo zavedení redistributivní platby jako opravdu účinného nástroje podpory menších zemědělských subjektů, ke kterému přistoupila počínaje letošním rokem řada jiných členských států EU, u nás však bohužel zvítězila lobby velkých podniků,“ vysvětluje Věroslav Pastýřík.

Ačkoliv letošní úroda chmele pěstitelům příliš optimismu do žil nevlévá, pan Pastýřík to rozhodně nevzdává. Postupně opravuje rodinný statek, inovuje zemědělskou techniku a je rád za každé setkání s kolegy sedláky z lounské asociace, ale i jiných regionů. „Je dobré vědět, že se máme navzájem a že je tu organizace, která pro nás prosadila a prosazuje celou řadu věcí, které by bez ní zkrátka nebyly,“ uzavírá Věroslav Pastýřík.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ