Nejprve hospodařil při zaměstnání, když však výměra obhospodařované půdy dosáhla téměř třiceti hektarů, rozhodl se věnovat sedlačině na plný úvazek. Zhruba v té době byl rodině ze strany manželky vrácen statek spolu se 14 hektary pozemků v sousedním Mnichově a tak rozšířil své podnikání i o chov masného skotu. Ten byl však po celou dobu svého trvání doprovázen neustálými a velmi únavnými spory se sousedem. „Po zralé úvaze jsem nakonec, i když samozřejmě nerad, ustoupil a zaměřil se pouze na výkrm býků v počtu osmi až dvaceti zvířat,“ informuje pan András.
Dnes hospodaří již společně se synem Petrem, který se do chodu farmy zapojil v roce 2008, a jejich zemědělské podnikání se odehrává na 180 hektarech orné půdy, z níž 40 je vlastní, a 13,5 hektarech luk.
„V roce 2009 využil syn dotačního titulu Mladý začínající, který mu umožnil nákup staršího traktoru a 4,5 hektarů půdy. Předání hospodářství z otce na syna v rámci PUZČ se však již neuskutečnilo z důvodu pozastavení tohoto titulu. Přiznám se, že celoevropské ukončení této podpory v době, kdy zemědělská populace povážlivě stárne, mi přijde velmi nelogické. Obzvláště když si člověk uvědomí, kam jinam spousta peněz z Bruselu proudí,“ říká Miroslav András.
Otec a syn Andrásovi pěstují řepku, pšenici, ječmen, kukuřici jako krmivo pro býky a na menší výměře i brambory a česnek, které prodávají ze dvora. Jsou členy odbytového družstva Brassica, kde využívají skladovací kapacitu na 400 tun, naprostá většina produkce obilnin a řepky tedy směřuje za zajímavou cenu sem.
Panu Andrásovi se již před dvanácti lety podařilo vzkřísit pojem selská myslivost. To když společně s kolegy založil vlastní honební společenstvo a loveckou společnost, které myslivecky hospodaří na honitbě o výměře 1 300 hektarů. A vše funguje, jak bývalo dříve zvykem. „Nejde o nic jiného než o návrat do doby před rokem 1948, kdy mělo mnoho sedláků buď vlastní honitby, nebo provozovalo honitby pronajaté a vykonávalo v nich právo myslivosti. Znárodňováním a postupnou likvidací selského stavu se začal vývoj myslivosti ubírat bez zemědělců a to byl kámen úrazu. Dodnes se leckde sedláci, jakožto vlastníci půdy, na řízení myslivosti nepodílí, ačkoliv více jak 70 % honebních pozemků je na zemědělských plochách. I proto je nejvyšší čas na novelu zákona o myslivosti, a to tak, aby řízení myslivosti bylo postaveno na rozhodování vlastníků a uživatelů pozemků - aby se myslivost opět stala organickou součástí hospodaření na půdě,“ vysvětluje Miroslav András.
Ten je již několik volebních období místostarostou obce Chraberce, kde celá rodina žije a hospodaří. Panuje zde čilý společenský život, a to v průběhu celého roku. Zastupitelé nezapomínají ani na údržbu sakrálních památek, nedávno byla zrenovována chlouba obce - malá barokní kaple sv. Jiří se stanovou střechou a věžičkou na vrcholu, která pochází z roku 1850.
Jak vidno, blýská se na staré časy. Sedláci se opět stávají nedílnou součástí života na vesnici a je jen dobře, že jedním z nich je i Miroslav András, původně zedník.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ