Vrátím se k jedné anomálii českého zemědělství a myslivosti, a tou je nadřazenost uživatelských práv nad vlastnickými, projevujícími se i při přerozdělování peněz daňových poplatníků za účelem obhospodařování a ochrany zemědělské půdy, tedy dotací.

Aktuálně k přemnožení hrabošů se nabízí výňatek z dotačních titulů uveřejněný jako Příloha č. 10 k zákonu č. 675/2004 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2005, bod G - Příspěvek na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření - předmět příspěvku - d) použití dravců v ochraně rostlin - ochrana zemědělských kultur proti hlodavcům - výroba a instalace hnízdních budek, výroba a rozmístění loveckých stanovišť pro dravce (berličky) na zemědělské půdě v maximálním počtu 5 berliček/ha. O dotaci může podle těchto pravidel zažádat pouze uživatel honitby. Pro zemědělce z toho vyplývá, že pokud by rádi dotované berličky, je nutné jednání s myslivci. To může vyvolat až nepředstavitelné těžkosti a farmář tak spíše využije jiných možností, než riskování možných neshod a obtíží s uživateli honitby. Registrovaný ekologický či šetrně hospodařící sedlák z přesvědčení si musí pomoci sám. Problém to až takový není, protože většina hospodářů vlastní les, a inkriminované berličky si vyrobí třeba svépomocí. Jde tady ale o princip. Na tyto vybrané činnosti mysliveckého hospodaření bylo vyčleněno ze státního rozpočtu pět milionů korun, z nichž vlastník půdy a zemědělec v jedné osobě nedostane nic. Myslivecké sdružení jistě o umístění této ekologické ochrany nepožádají ani velkoplošní agrárníci. Ti využijí z praktických důvodů raději chemické prostředky na hubení hlodavců. Komu tedy připadnou vyčleněné a téměř jistě do budoucna nevyčerpané prostředky na ochranu zemědělských kultur? Bylo by možné brát tuto skutečnost jako určitou recesi od ministerských úředníků, ale přeci jen jde ,,pouze“ v první řadě o peníze nás všech.

Bohumír Nekola, člen ASZ České Budějovice

Zdroj: ASZ ČR