Rodina Vodňanských se na statek u Blíževedel na Českolipsku vrátila v roce 1992. Po čtyřiceti letech užívání socialistickými družstevníky zůstaly prakticky jen obvodové zdi, statek byl v dezolátním stavu.
V současnosti už hospodářství opět plně funguje – na 465 hektarech půdy pěstují Vodňanští chmel, obilniny, olejniny a hrách, zhruba třetinu výměry zaujímají trvalé travní porosty, které slouží k chovu šedesátihlavého stáda masného skotu plemene limousine a několika koní. Co tomu předcházelo?
Statek s tisíciletou historií
První zmínka o statku zvaném Stranné pochází z roku 1057, kdy patřil k litoměřické kapitule. V 16. století bylo panství přestavěno na renesanční tvrz a poté využíváno k hospodářským účelům. V roce 1921 jej zakoupil i s pozemky jako zbytkový statek Bedřich Vodňanský, pradědeček dnešního majitele.
Pak do historie statku vstoupily moderní dějiny. V roce 1942 byl poprvé zabrán, a to Němci, kdy připadl pod německé státní statky. Podruhé roku 1948. „Den, kdy naší rodině ráno patřil statek, polnosti, koně a krávy a večer už jsme nesměli vstoupit ani na dvůr, se z paměti vymazat nedá,” vzpomíná Miroslav Vodňanský.
Během jediného dne si lidé z Blíževedel a okolí mohli vzít vše, co potřebovali nebo co se jim líbilo – zvířata, pole, stroje i nářadí. “Kromě vystěhování mi nebylo umožněno odmaturovat, povinnou vojenskou službu jsem absolvoval v Pomocných technických praporech. V roce 1992, kdy mi byl zdevastovaný statek vrácen, z něj zůstaly vlastně pouze obvodové zdi,“ říká Miroslav Vodňanský.
Příběh znásilnění venkova
Je to jen jeden z příběhů, jakých byly tisíce. Právě na ně se má zaměřit nová expozice Národního zemědělského muzea, připravovaná společně s ÚSTR a sedláky z Asociace soukromého zemědělství.
“Přes veškerou tragiku, která proces kolektivizace provázela, to není částí naší historie, jež by byla dostatečně připomínána,” říká Šárka Gorgoňová z ústředí asociace. Výstava se zaměří především na cílenou likvidaci sedláků zejména v 50. letech. “Na konkrétních případech postižených „kulacky“ ocejchovaných hospodářů zmapuje období jak během násilné kolektivizace, tak následně v podmínkách kolektivizovaného hospodářství,” říká Gorgoňová.
Potomci starých sedláckých rodů se mohou zapojit sami – posílat fotografie, dokumenty nebo předměty, které období násilné kolektivizace připomínají. Víc informací najdou na stránkách Asociace soukromého zemědělství.
Stejně jako v případě farmy Vodňanských, kterou se podařilo zrekonstruovat, se má nová expozice muzea zaměřit i na nejnovější historii. “Nebude chybět ani přesah do současnosti spojený s příběhy selských rodin, kterým se podařilo navázat na tradici rodinného hospodaření i přesto, že náprava křivd po listopadu 1989 se příliš nepovedla,” říká Šárka Gorgoňová.
Na statku ve Stranném dnes hospodaří nejmladší generace. Vnuk Miroslava Vodňanského Erich, který vyrůstal s rodiči ve Vídni, nejprve na statek jezdil vypomáhat jen o prázdninách. Po absolvování vídeňské právnické fakulty se rozhodl natrvalo usadit v Čechách „Statek je nedílnou součástí naší rodiny, nikdy ho neprodáme, naopak budeme usilovat o to, abychom ho v co nejlepším stavu předali dalším generacím,“ řekl Erich Vodňanský a jeho dědeček Miroslav dodává: „Rodiče by byli jistě šťastní, že jsem to po nich převzal a že tu teď hospodaří jejich pravnuk. Jen je škoda, že se nedožili alespoň té chvíle, kdy nám byl náš majetek vrácen.“
Robert Malecký
Zdroj: HlídacíPes.org
Více včetně fotogalerie naleznete zde: