Ve stejném duchu se Zeman na Nejvyšší soud obrátil nedávno také v kauze Tomáše Liptáka, jenž v 50. letech působil jako prokurátor v Kralupech nad Vltavou. Spornou otázku v obou případech představuje to, zda na rozhodování vysídlovacích komisí v rámci „akce kulak“ dopadá amnestie z roku 1960. Podle Zemana nikoliv, protože šlo o úmyslné trestné činy proti majetku v osobním vlastnictví, které jsou z amnestie vyloučeny.

V případě náčelníka turnovské VB soudy dospěly k závěru, že komise řešily jen přesídlení rodinných příslušníků, zatímco o majetku už bylo v té době zpravidla soudně rozhodnuto v procesech s rolníky považovanými za třídní nepřátele komunistického režimu.

Zeman poukazuje například na to, že soudní rozhodnutí byla v době zasedání komisí nepravomocná a že přesídlení s sebou vždy neslo i značné majetkové důsledky. Lidé si s sebou mohli z domova vzít jen to, co jim dovolili. Zpravidla museli nechat na místě vybavení domácnosti i většinu osobních věcí.

Zeman se pozastavil také nad tím, s jakou samozřejmostí přijala justice vysvětlení obviněného, že účelem rozhodování komise bylo to, aby „celá rodina byla pohromadě“. „Toto vysvětlení považuji za absurdní, neboť tvrdí, že o rodinné příslušníky bylo lépe postaráno, pokud byli zbaveni ubytování, osobních věcí i potravin, ubytováni bez majetku v provizorním přístřeší, a to spolu se svým 'živitelem', který byl právě zbaven zdroje obživy - své zemědělské usedlosti,“ napsal Zeman.

Komunisté vystěhovávali zemědělce zejména v první polovině 50. let. V průběhu koordinované akce, která podle historiků vážně narušila tradiční venkovskou pospolitost, se muselo stěhovat podle odhadů 3000 až 4000 rodin. Cílem totalitní moci bylo oslabení selského stavu a kolektivizace zemědělství.

Zdroj: ČTK