Současné polské zemědělství i venkov vypadají dnes zcela jinak, než před 15-20 léty. Za 4 dny jsme viděli 4 koně sportovního typu, pasoucí se vedle hospodářského stavení, krásně opravené i nově budované stavby rodinných i hospodářských budov na venkově. Méně vábně působily postranní ulice v některých městech.
Zájezd uskutečněný ve dnech 20. - 23.6.2005 byl zaměřen na prohlídku farem s různým zaměřením zemědělské výroby. Viděli jsme farmy o velikosti kolem 50 ha,ale i farmy vzniklé privatizací bývalých státních statků o velikosti 250 a 550 ha. Pro nás zajímavou informací bylo to, že v Polsku je 11 milionů zemědělců, z nichž 80% je tvořeno malými hospodářstvími s výměrou do 8 ha (tak zvaná sociální hospodářství), 15% tvoří farmy s výměrou okolo 50 ha a 5% tvoří farmy s výměrou nad 50 ha. Z oken autobusu jsme viděli zmiňovaná sociální hospodářství, bohužel jsme neměli možnost žádné navštívit. Tito malí zemědělci jsou vlastně samozásobiteli svých rodin, přebytky produkce prodávají jako trhovci nebo přes hospodářská družstva producentů. Tito zemědělci odvádí státu 60 Zl (cca 420 Kč) měsíčně za každého člena rodiny, jako platbu na sociální a zdravotní zabezpečení. Naproti tomu nevedou žádnou evidenci, nevyplňují daňové doklady a nedělají daňová přiznání a tedy neplatí již žádné jiné daně. Státu tak odpadá starost o jejich případnou podporu v nezaměstnanosti. Z našeho pohledu je zajímavé, kolik úředníků by muselo obstarávat administrativu těchto osob (cca 9 milionů zemědělců + příslušníků rodin).
Farmy do 50 ha jsou moderní hospodářství s novou technikou, ať v pěstování zeleniny (10 ha skleníků s pěstováním rajčat), ovoce (50 ha sadu s kapkovou závlahou), či farmy specializované na produkci mléka
(užitkovost 5000 - 6000 litrů, volné ustájení, moderní dojírny, kejdová hospodářství). Tato skupina zemědělců je organizována v producentské skupiny, vybavené vlastními moderními sklady ovoce či zeleniny, vlastními mlékárnami, splňujícími požadavky EU. Všichni zemědělci této skupiny jsou členy a podílníky družstva (družstvo ovocnářů, zelinářů, producentů mléka a pod.). Tato družstva typu našich bývalých a bohužel neobnovených hospodářských družstev zajišťují pro své členy, ale i nečleny odběr, posklizňovou a tržní úpravu i uskladnění a odbyt jejich produkce. Zisk z realizace obchodu je v současné době používán pro splátku úvěrů z těchto nově vybudovaných center. Tato hospodářská družstva producentů zajišťují pro své členy i nečleny prodej hnojiv, osiv, pesticidů i ostatních hospodářských potřeb. Profit zůstává opět zemědělcům. Tento systém organizace zemědělské výroby se nám jevil jako velice perspektivní a nelze pochybovat o konkurenceschopnosti těchto seskupení zemědělců. Rovněž je na úvahu, zdali extenzita hospodaření s minimálními vstupy nezajišťuje vyšší rentabilitu.
Jako v České republice jsme si připadali na farmách vzniklých privatizací státních statků. Chátrající budovy bez jakékoliv známky oprav svědčí o tom, jak si noví majitelé považují toho, co za „hubičku“ získali.
Z celkového pohledu i diskusí se zemědělci, zástupci hospodářských družstev i starosty vyplynulo, že příčinou rychlé reakce na změnu podmínek a rychlé restrukturalizace zemědělství v Polsku jsou nezpřetrhané vlastnické vztahy sedláků k půdě a značná podpora tohoto způsobu podnikání ze strany státu. Například je to odpuštění daní po dobu 10 let zemědělci, který investoval do vybudování závlah na 22 ha jahod.
Zatím co u nás jsme často zachraňovali velké podniky před krachem ( povodně, sucho a pod.), polští zemědělci byli postaveni před problém holé existence. A právě vlastnictví půdy a vztah k půdě je donutil k restrukturalizaci a modernizaci mnohem dříve než zemědělce naše.
Největší přednost vidíme v propojení výroby, posklizňové úpravy, skladování a distribuce pod jednu střechu, a to zemědělskou, zatím co u nás ze zemědělské výroby profitují nákupci, skladovatelé, zpracovatelé a obchodníci. V tom je třeba vidět silnou konkurenci polského zemědělství a naopak ohrožení zemědělských prvovýrobců u nás.
Ing. Jan Votava a Ing. Jaroslav Bačina, ASZ ČR
Zdroj: ASZ ČR
