A to nejen proto, že na samém vrcholu hory proběhl první z letošních odborných seminářů projektu „Voda, půda a sedláci“ na téma „Udržení vody v krajině“, ale i proto, že na milešovských loukách hospodaří místopředseda Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Litoměřice Daniel Pitek, který na nich do současné doby vybudoval 36 tůní a mokřadů právě s cílem zadržení vody v krajině a některé z nich přímo v terénu přítomným účastníkům semináře prezentoval.

Základním přínosem akce byla přitom především různorodost pohledů na problematiku vody v krajině – tedy z pohledu zvoleného spektra přednášejících. Jinak lze ale říci, že na příčinách současného neutěšeného stavu naší krajiny i řešení, která by měla tento stav napravit, se v zásadě všichni přednášející, ale i diskutující, shodli. I tak je ale vhodné připomenout si některé z myšlenek, které na setkání zazněly. Například vliv kvality půdy na hektarové výnosy a tím i tržby hospodářů, o nichž hovořil zástupce jednoho z partnerů celého projektu, Ivan Petrtýl z PRP Technologies. Ten na konkrétních příkladech mimo jiné demonstroval rozdíl ve výnosech kukuřice na při polních pokusech na Znojemsku, který v popisované lokalitě činil až 40 procent, konkrétně v rozpětí výnosu 5,65 tuny z hektaru oproti 10,52 tuny na pozemcích, které vodu dokáží lépe zadržet. Jednou z cest je přitom zmiňované budování mokřadů a tůní, které jsou navíc, jak připomněla Jana Ptáčková z CHKO České středohoří, přirozeným prostředím pro zvýšení biodiverzity v krajině, což vede opět k nárůstu retenčních schopností půdy a krajiny. Ředitel ochrany přírody a krajiny ministerstva životního prostředí Jiří Klápště pak prezentoval zásadní roli tzv. malého vodního cyklu na krajinu s tím, že v naší zemi je tento cyklus díky lidským zásahům do krajiny výrazně narušen. Podle něj z ní například zmizelo v minulosti 950 000 hektarů mokřadů. Zmínil i stávající retenční rezervy zemědělské krajiny, která by byla při správném hospodaření schopna zadržet o 3,5 miliardy kubíků vody více, než v současné době a pro porovnání připomněl, že největší naše nádrž Orlík je schopna zadržet „jen“ 780 milionů kubíků vody. Klápště také informoval o přípravách protierozní vyhlášky, která by měla nabýt účinnosti počátkem příštího roku, a zásadách adaptační strategie na rizika změn klimatu, které má v gesci právě rezort životního prostředí. Stejné téma na globální úrovni rozvinul následně také zástupce OSN pro Českou republiku Michal Broža, který poukázal na průzkum OSN, z něhož vychází jako jedny z největších rizik pro příštích deset let nedostatek vody (39 procent), změny klimatu (38 procent) a důsledky výkyvů počasí (26 procent). Celkem 95 procent veškerého zemědělství ve světě je podle Broži přímo napojeno na zdroje vody. Což v praxi znamená, že spojení „Voda, půda, sedláci“ je naprosto správné a logické. V závěru pak agrární analytik Petr Havel demonstroval některé mýty spojené s tématem vody, například skutečnost, že i přes loňské sucho napršelo v ČR podle statistik za posledních 20 let o zhruba 6 procent dešťových srážek více oproti dlouhodobým historickým průměrům.

I z toho je tak zřejmé, že problémem ČR není v současné době nedostatek vody, ale především schopnost půdy a zemědělské (ale i lesnické) krajiny tuto vodu zadržet. Situace se navíc i přes politické proklamace o vůli nalézat řešení nestále zhoršuje. Proto je výzvou doby především změnit způsob a přístup k hospodaření v krajině, což se ovšem po celé polistopadové období a ani v současné době nedaří, alespoň ne plošně. I když to jistě neplatí vždy a stoprocentně, je evidentní, že zodpovědnější přístup k hospodaření je uplatňován na rodinných farmách, které na setkání přišla podpořit také senátorka a vedoucí Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Veronika Vrecionová s tím, že je připravena podle svých možností zájmy sedláků hospodařících na rodinných farmách konkrétními legislativními návrhy obhajovat.

Ještě před senátorkou zahájil milešovské setkání předseda ASZ Josef Stehlík, takzvané moderace formou glosování příslušných příspěvků se pak následně ujal tajemník ASZ a předseda hostitelského litoměřického regionu Jaroslav Šebek. Ten přítomným mimo jiné přiblížil myšlenku vzniku „území tradičního zemědělství“ jako součást již zmiňované státem přijaté adaptační strategie na změny klimatu.

Petr Havel