Českou republiku navštívilo v týdnu od 13. do 19. března celkem osm farmářů z této pobaltské země. Každý z nich pochází z jiné části země, má jinak zaměřenou farmu, od rostlinné výroby s precizním hospodařením přes chov mléčného skotu až po pěstování ovoce, všechny ale v průběhu cesty zajímalo totéž – chtěli poznat zemědělství v České republice, a to zejména formou exkurzí na rodinných farmách, protože v Lotyšsku je právě rodinné hospodaření v převaze. Celkový počet farem v zemi je přes 80 tisíc, ale 87 % z nich hospodaří na maximálně 30 hektarech půdy a právě tito menší sedláci většinou nejsou nikde sdružení a často není zemědělství ani jejich hlavní činností.Zemnieku Saeima sdružuje zhruba 900 na lotyšské poměry spíše větších farem, což je sice jen zlomek všech zemědělců, tito členové ale produkují přibližně polovinu celkové produkce země. Z tohoto důvodu je organizace nejvlivnější v Lotyšsku a účastní se tak mnoha jednání jak na půdě státních institucí, tak i v evropské organizaci COPA, kde je nyní viceprezidentkou místopředsedkyně Zemnieku Saeima Maira Dzelzkaleja Burmistre. (Další podrobnější informace o Lotyšsku a jeho zemědělství stejně tak jako o Zemnieku Saeima najdete v článcích z obou cest ASZ ČR zde na webových stránkách:
http://www.asz.cz/cs/aktualne-z-asz/lotyssko-most-mezi-zapadni-evropou-a-ruskem.html
http://www.asz.cz/cs/aktualne-z-asz/lotyssko-zeme-zaslibena-agroturistice.html ).
Protože zadáním pro přípravu cesty bylo vidět odlišné regiony České republiky, různě zaměřené farmy různé velikosti, byla cesta poměrně náročná, protože zahrnovala návštěvu dvanácti farem ve východních, středních a jižních Čechách, na Vysočině, jižní Moravě a v Beskydech. Chybět samozřejmě nemohla ani návštěva hlavní kanceláře ASZ ČR, kde lotyšským kolegům situaci v našem zemědělství a především postavení rodinných farem podrobně přiblížil tajemník ASZ ČR Jaroslav Šebek. Jako osvěžení programu jsme pak připravili prohlídku Prahy, návštěvu vinařství na Znojemsku a krátkou prohlídku Valašského muzea v přírodě.
Velké poděkování patří všem našim členům, kteří pomohli s úspěšnou realizací programu a souhlasili s prohlídkou své farmy. Všichni se toho ujali opravdu velmi poctivě a především díky nim byli účastníci cesty nadšeni přijetím a možností diskutovat se zástupci rodinných farem o tom, jak se jim podniká, jaký byl vývoj jejich farmy a čím se zabývají dnes. Debata byla místy opravdu velmi odborná, hlavně kvůli častým dotazům dvou členů poradenského týmu Zemnieku Saeima, kteří se zájezdu zúčastnili. První z nich Arnolds Jatnieks hospodaří se svou sedmičlennou rodinou na 380 hektarech a kromě toho se velmi intenzívně věnuje agroturistice a udržování starých lotyšských tradic. A protože práci na farmě rodina bez potíží zvládá i bez zaměstnanců, pracuje pan Jatnieks také jako poradce v odbytovém družstvu Latraps a jako učitel agronomie na střední škole. Jeho otázky tak často mířily právě směrem ke sdružování zemědělců, protože to je v Lotyšsku velmi dobře zavedené a funkční, na rozdíl od České republiky, kde podobná sdružení fungují spíše výjimečně. Jeho kolegyně Iveta Grudovska, která se společně s rodinou věnuje chovu mléčného skotu, zase svými dotazy mířila především na ekonomiku rodinných farem, technická a obchodní řešení a velmi detailně se zajímala také o fungování bioplynových stanic, které jsme navštívili na dvou farmách. „Je vidět, že rodinné farmy díky zapojení více generací a zcela odlišnému přístupu k podnikání jsou na rozdíl od obřích podniků opravdu stabilní, a to jak finančně, tak morálně. Určitě musím také vyzdvihnout vynalézavost a inovativnost českých sedláků, kteří si často dokáží velmi dobře najít své místo na trhu, ačkoliv to často v začátcích vůbec nemají jednoduché,“ shrnula Iveta Grudovska.
V čem měli naopak kolegové z Lotyšska poněkud odlišný názor, byly evropské dotace. Možná i kvůli přítomnosti již zmíněné Mairy Dzelzkalejy, která se i díky svému působení v COPA k EU staví velmi pozitivně, na toto téma proběhly velké diskuse na několika farmách a lotyšské zemědělce překvapovalo, že se členové ASZ ČR pokaždé nestaví vůči dotacím úplně pozitivně. Zemědělci v Lotyšsku si především bez investičních dotací absolutně nedokáží představit svou budoucnost na evropském trhu a největším problémem je pro ně velmi nízká sazba přímých plateb v porovnání s evropským průměrem.
Naopak výrazným spojujícím prvkem obou zemí je obtížný přístup k půdě a problémy mladých lidí, kteří by se rádi zapojili do zemědělství, ale nemají šanci zahájit své podnikání kvůli nemožnosti získat půdu. Přitom právě o dotace pro mladé a začínající je v Lotyšsku obrovský zájem, stejně jako v ČR. Podobně negativním jevem, který nalezneme v obou zemích, je chybějící ukotvení rodinných farem v legislativě i koncepčních materiálech státních institucí.
Cestu po farmách hodnotili všichni účastníci projektu Erasmus+ velmi pozitivně, jednotlivé exkurze byly opravdu různorodé, ale všechny byly velice přínosné a inspirativní. Ještě jednou proto děkujeme všem navštíveným farmářům za jejich ochotu podělit se o svoje zkušenosti a za vřelé přijetí u nich na farmách.
Veronika Jenikovská
