V roce 1951, kdy i zdejší obec zasáhla vlna kolektivizace, hospodařili na statku prarodiče dnešního mladého sedláka, a ti vstup do nově založeného JZD odmítli. Čelili řadě četných ústrků, ale podařilo se jim uchránit svůj majetek a sedlačit až do roku 1981.
„Tehdy bohužel děda neprozřetelně podepsal jednomu ze zástupců okresní zemědělské správy, že již ze zdravotních důvodů nemůže v hospodaření nadále pokračovat. A ačkoliv se tomu následně snažili rodiče právní cestou zabránit, bylo již pozdě cokoliv zachraňovat a jak pole, tak živý a mrtvý inventář propadly státu,“ vysvětluje Jiří Širůček.
Když se na počátku devadesátých let rozhodli rodiče Jiřího Širůčka v soukromém hospodaření pokračovat, bylo jim navráceno pouze 20 hektarů půdy s tím, že na zbylé restituce nemají nárok. To je však neodradilo, začali obhospodařovat vrácené pozemky, postupně si pronajali několik hektarů dalších a zaměřili se na chov mléčného skotu.
Roku 1996 se do chodu hospodářství plně zapojil syn Jiří a společně s rodiči ho krůček po krůčku zveleboval. Ještě před šesti lety činila výměra farmy necelých 40 hektarů, aktuálně však již téměř stovku.
Rodina si během hospodaření prošla řadou peripetií, kterou zná spousta sedláků. Nejzávažnější byl asi krach mlékárny v Městečku Trnávce, kde z důvodu půlroční splatnosti faktur zůstala Širůčkovým poměrně vysoká částka za dodané mléko. „Tehdy nám byla faktura proplacena v naturálním plnění, tedy ve výrobcích, které jsme se snažili všemožně prodávat, aby se nám finanční prostředky vrátily. Jaké však bylo naše překvapení, když po dvou měsících přišel dopis s oznámením, že dlužíme za odebrané sýry, neboť v době, kdy je firma v insolvenčním řízení, nelze pohledávky řešit tímto způsobem. A tak jsme začali splácet… Po čase nám byly tyto peníze vráceny, ale asi si dovedete představit ty nervy. Do toho jsme narychlo řešili, kam s nadojeným mlékem… No, infarktové situace,“ popisuje mladý hospodář.
Časem přestaly samozřejmě vyhovovat i staré chlévy s vazným ustájením a tak když se Širůčkovým počínaje rokem 2010 začalo dařit navyšovat výměru obhospodařovaných pozemků, byl už jen krůček k postupné změně zaměření farmy. K té došlo převodným křížením mléčných krav býkem plemene charolais a loni v prosinci pak prodejem zbylého stáda mléčného skotu. Vzhledem k tomu, že zájem ze strany okolních jatek o mladé hovězí maso je velký, počítá rodina ještě s navýšením masného stáda, které nyní čítá 41 kusů skotu.
„Přiznám se, že na myšlenku zkusit začít hospodařit trochu jinak a snažit se oslovit vlastníky půdy v okolí, mě přivedly i návštěvy na farmách kolegů v jiných koutech republiky. Když jsem u příležitosti různých asociačních akcí viděl, že to jde, hodně mě to inspirovalo. Nakonec jsem zjistil, že u řady lidí nešlo ani tak o to, že by nechtěli pronajmout půdu sedlákovi, ale že je odrazovala administrativa s tím spojená. Tak jsem ji kompletně vyřídil za ně,“ vysvětluje Jiří Širůček.
V současné době tedy rodina hospodaří na 98 hektarech půdy, z nichž 30 je vlastních. Tři čtvrtiny tvoří orná, zbytek trvalé travní porosty, většina v bezprostřední blízkosti farmy, pouze menší část ve dvou dalších katastrech Kochová a Třebětín. Z pěstovaných plodin se zde daří potravinářské pšenici, sladovnickému ječmeni, hrachu a řepce. Protože farma disponuje velice kvalitní zemědělskou technikou, která by si poradila i s rozsáhlejší výměrou, nebylo nutné v tomto směru nic měnit. Potřeba je ale řešit skladovací kapacity. Širůčkovi zakoupili před několika lety od zemědělského podniku přímo v obci stodolu, kde skladují seno, slámu a stroje a nyní zvažují její úpravu pro potřeby skladování obilí.
Na Širůčkovic farmě došlo v posledních letech však ještě k jedné změně, možná té nejpodstatnější. Začala zde vyrůstat nová generace. Je tedy o důvod víc, proč se snažit.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ