„Když se na českém venkově začala prosazovat myšlenka kolektivního hospodaření, sedlačil tu na dvanácti hektarech půdy a třech hektarech lesa můj dědeček, který byl za první republiky také starostou. Odpor místních sedláků vůči kolektivizaci byl velký a trval až do roku 1957, kdy byli hromadně odvezeni na Národní výbor do Boskovic a tam den a půl násilím drženi, dokud nepodepsali vstup do JZD. A tak na náš grunt putoval družstevní dobytek…,“ vypráví Libor Hladil.
Ten se soukromému hospodaření začal věnovat po absolvování studia na Mendelově univerzitě a krátkém působení v družstvu, kde doufal v přetvoření na několik družstev vlastníků, které se ale nezdařilo. Dlouhé roky zároveň plnil starostovské povinnosti. „Naplno jsem s rozvojem hospodářství začal až po roce 2000 a ten pozdní nástup je bohužel dodnes znát,“ říká pan Hladil.
V současné době hospodaří za pomoci svého synovce na 58,5 hektarech z více než poloviny vlastních pozemků a věnuje se chovu krav bez tržní produkce mléka a výkrmu býků.
„V naší oblasti není jednotný charakter půdy. Východní část je nejúrodnější, najdete tu i černozemě, na západě jsou těžší hlinitojílovité půdy a na severu zase kamenité. Tomu přizpůsobujeme agrotechniku i skladbu plodin,“ vysvětluje hospodář.
Na úrodnějších půdách se daří sladovnickému ječmeni, který poté, co skončil provoz sladovny v Černé Hoře, dodávají Hladilovi do společnosti Soufflet Agro ve Skalici nad Svitavou. Pěstují i potravinářskou a krmnou pšenici a také jeteloviny na orné půdě, i hrách jako vhodnou meziplodinu. Na dvou hektarech se daří bramborám, jejichž odbyt je zajištěn do školek, škol i restaurací, na menší výměře pak i cibuli. Necelých devatenáct hektarů zaujímají trvalé travní porosty.
Kromě snížení podílu ruční práce v živočišné výrobě, kterou dnes reprezentuje zhruba 35 kusů skotu, plánují Hladilovi finalizaci faremní produkce, ve které vidí ten správný směr, jímž by se rodinná hospodářství mohla ubírat. Zda k tomuto účelu využijí některou z investičních dotací, zatím neví.
„Je velká škoda, že prostředky z Programu rozvoje venkova, které by měly být zacíleny právě na takovéto projekty, odtečou do velkých podniků a nikoliv na statky, jež mají pro venkov skutečný smysl. Takovým přístupem ministerstva se v obcích, které by to nejvíce potřebovaly, jen těžko něco změní. Stejně tak bič na živnostníky v podobě elektronické evidence tržeb rozhodně neprospěje zejména venkovu. Naopak dopomůže k likvidaci dosud fungujících malých obchůdků, hospůdek a drobných živností, které udržovaly v řadě obcí život. Napadá mě, zda budou muset fungovat registrační pokladny i v kostelech, když budou chtít věřící po bohoslužbě přispět…,“ říká pan Hladil a dodává: „Nesmíme se ale nechat odradit. Zatím zkoušíme vyrábět po domácku různé druhy sýrů pro potřeby rodiny, ale rádi bychom je v budoucnu nabídli i zákazníkům. Stejně tak uvažujeme o zpracování hovězího masa, o které je mezi lidmi velký zájem, a tak věříme, že se nám naše plány podaří zrealizovat.“
A ještě jednu věc má rodina v blízké budoucnosti v plánu. „Z vděku a úcty ke svým předkům, díky nimž nyní můžeme na býkovickém statku hospodařit, bychom rádi za pomoci tchána, známého řezbáře z Hanáckého Slovácka, nechali v prostorách statku vyřezat nějaký symbol naší rodiny a svobodného hospodaření, který by zůstal uchován pro další generace,“ uzavírá Libor Hladil.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ