Nejprve jsme se v sobotu 4. června sjeli do Sudoměřic u Bechyně na statek manželů Šonkových, kde v krásné jízdárně proběhl Jezdecký den Selských jízd. Sešli se zde členové tří aktivních sborů, a to našeho - Jana Žižky z Trocnova, Janákova východočeského sboru Selských jízd a Selské jízdy Český ráj z Turnova. Kromě členů sborů se tohoto jezdeckého dne zúčastnili i jezdci ze Sudoměřic, kteří chodívají do této jízdárny během roku. Soutěžilo se ve zručnosti a ovladatelnosti koní, další disciplínou byl slalom kolem tyčí a také jízda mezi barely. Celá akce byla vedena v hravém stylu, i když na jezdcích bylo vidět, že soutěž berou se vší vážností. Kdo vyhrál a kdo ne, nebylo ovšem vůbec důležité, protože všichni jsme se krásně pobavili. A to nejen jezdci, ale i diváci, kteří se přišli na náš jezdecký den podívat a fandit. Zájemci se mohli svézt v bryčce tažené párem krásných velšpony, i sám majitel farmy Jiří Šonka zapřáhl svého valacha zvaného „Baďour“ a na těchto povozech bylo možno prohlédnout si celý areál statku.
Po celý den o nás bylo vzorně postaráno v přilehlé restauraci a venkovním grilu. On totiž areál statku neslouží pouze zemědělské výrobě, ale je tu i krásná prostorná krytá jízdárna, do níž je vidět prosklenou stěnou právě z restaurace, kde může divák v klidu při občerstvování sledovat dění v jízdárně.
Myslím, že se naše akce vydařila. Šlo o vůbec první společné setkání aktivních Selských jízd v naší zemi. Určitě ale nebylo poslední, protože v této činnosti hodláme pokračovat. Velký dík patří nejen jezdcům, divákům, ale hlavně Hance a Jirkovi Šonkovým za skvělou přípravu a to, jak se nám věnovali.
Druhou akcí bylo žehnání koním Selské jízdy, ale i ostatním koním, kteří se mohli zúčastnit, a to v sobotu 18. června u nás ve Štěticích za stodolou na louce v blízkosti kapličky sv. Huberta. Tady totiž pořádáme s manželkou již tradičně od roku 2011 každý rok v červnu Svatohubertskou mši. V tomto období jednak proto, že červen je měsíc myslivosti, ale také proto, že při ní chceme poděkovat za vše dobré, čeho se nám všem dostalo za první polovinu roku a zároveň poprosit, aby ta nadcházející byla pro nás ve všem dobrá. Vždyť před sebou máme žně, sklizně všeho druhu na lukách, polích, zahradách i zahrádkách. Máme před sebou i žně myslivecké - hony, naháňky, tahy a další myslivecké akce. Je tudíž za co děkovat a o co prosit. Víte, ono takové menší zklidnění v tom uspěchaném čase je jen pro naše dobro a vůbec k tomu nemusí být člověk nějak moc věřící. Ten kdo je, prožívá to zřejmě hlouběji, ale i ateistovi, když zazní první tóny borlic a lesních rohů při skladbě „vábení sv. Huberta“, se musí pozastavit dech a cítí takové to lehké šimrání po zádech a husí kůži na rukou. Je to nepopsatelně nádherná atmosféra, kterou bych přál zažít každému, kdo si vyslechne myslivecké troubení od sboru Pootavských trubačů. Tento sbor vyhrává jako celek mnoho soutěží a i jednotlivci jsou v troubení Mistry republiky. Ovšem i zpěv chrámového sboru z Katovic je přenádherný a tóny jejich písní se nesou provoněnou posečenou loukou daleko do krajiny. Prostě jeden krásný celek, který dokáže člověka naladit a dostat do jiných, krásných dimenzí. A nad tím vším je Boží slovo, které všechnu tu krásu završuje. No uznejte, co můžeme chtít více? Nic!
Při zahájení této mše, po přivítání účastníků, se snažím vždy připomenout nutnost spolupráce zemědělců s myslivci. Upozornit na to, že je třeba si navzájem neškodit, ale naopak se respektovat, ctít a spolupracovat. Myslím si, že je to nutné neustále opakovat, abychom předcházeli anebo se alespoň snažili předcházet různým nedorozuměním a neshodám.
Před Svatohubertskou mší, jak jsem již uvedl, proběhlo žehnání koním. Jezdců Selské jízdy bylo 15 a stejně tak ostatních, takže dohromady nás stálo nastoupeno třicet. V letošním roce nás velmi mile překvapili haflingové z místní „Stáje Štětice“, které vlastní Jiří Svoboda. Jezdci nastoupili v jednotných bílých tričkách a v kombinaci s barvou světlých plaváků to bylo excelentní. Ve Stájích Štětice lze nalézt asi čtyřicítku koní převážně plemene hafling, konají se tu letní tábory, probíhá tu i výcvik a je možnost vyjížděk. Štětičtí koně jsou k vidění i s kočáry na různých společenských akcích.
Ale zpátky k žehnání. Po nástupů jezdců, podání hlášení knězi Romanu Dvořákovi a po žádosti o požehnání jsme vyjížděli po dvojicích z řady a kněz nám žehnal. Každý jezdec dostal pamětní kokardu a zařadil se zpět. Po ukončení žehnání nastoupilo osm jezdců v krojích Selské jízdy a předvedli čtverylku - secvičenou sestavu doprovázenou hudbou. Šlo o velice krásnou podívanou a všem jezdcům za ní patří velké poděkování, protože bylo třeba mnoha hodin společného nácviku, aby se dílo podařilo. Víte, ono v dnešní době je to složitější, než v dobách našich otců či dědů. Tehdy dala každá ves dohromady spoustu koní, kteří se znali z každodenní práce, a tudíž nebyl problém sejít se za humny a cvičit. Dneska, když se organizuje nácvik, tak se musí jezdci sjet z několika vsí vzdálených od sebe i desítky kilometrů. Koně se samozřejmě neznají a o to je to při nácviku horší. Přesto jsou to jezdci ochotni absolvovat, což je obdivuhodné.
Přátelé sedláci, na závěr mi dovolte vyslovit jedno velké přání. Přál bych si, abychom toto všechno mohli společně dělat ještě dlouhý čas, abychom vydrželi v započatém úsilí a abychom naším dílem ukazovali společnosti, že sedlák je nejenom člověk přivázaný ke svému poli, ale že se dokáže společně pobavit, společně uspořádat krásnou akci a společně se na ní sejít. Vždyť odjakživa si sedláci po práci sedávali na lavičky před svůj grunt a tam společně probírali dobré i zlé.
Buďme těmi sedláky!
Stanislav Toman, starosta Selské jízdy Jana Žižky z Trocnova a člen ASZ Strakonice