Zemědělství ve faktech

Nejprve bych vás rád v pár řádcích seznámil s obecnými věcmi týkajícími se zemědělské výroby v těchto zemích. V Maďarsku je zemědělství nejdůležitějším odvětvím národního hospodářství. V současné době zaměstnává na hlavní pracovní poměr 209 000 obyvatel. Pokud vezmeme v úvahu neplacené členy rodiny, uvádí se, že na farmách na plný úvazek pracuje 512 000 osob. Celkově v zemědělství pracuje 1 100 000 osob včetně té části populace, která má nějakou aktivitu spjatou se zemědělstvím jako doplněk příjmu.

Zemědělská půda zde zaujímá asi 83 % rozlohy státu, z toho 63 % tvoří orná. 95 % zemědělské půdy je v rukou soukromých majitelů, kteří obhospodařují asi 49 % půdy. Průměrná velikost farmy je 9,05 ha. V rostlinné výrobě dominuje pěstování obilnin, především kukuřice a pšenice, ale také pěstování olejnin - slunečnice a řepky. Maďarsko má také výborné přírodní podmínky, které umožňují v zemi pěstovat až 20 druhů ovoce, 40 druhů zeleniny a 210 druhů různého koření. Vyhlášené jsou především maďarské meruňky, papriky a víno. Stavy hospodářských zvířat se v porovnání s rokem 1990 podstatně snížily, a to zejména u skotu a prasat. V současnosti se v Maďarsku nachází 2 080 velkochovů a 285 000 malých soukromých farem. 66 % farem chová méně jak devět kusů skotu, 62 % farmářů méně než deset ovcí, 55 % chová prasata v počtu tři až devět kusů a 92 % méně jak devět koz. V roce 2014 bylo v Maďarsku 1 537 subjektů, které hospodařily v ekologickém režimu, a to celkem na 106 000 ha zemědělské půdy.

V Rumunsku tvoří zemědělství tradiční ekonomické odvětví. Převažuje zde rostlinná výroba, která je závislá na existenci závlahového systému. Ten se ovšem nepoužíváním po privatizaci poškodil, nebo ho nebylo možné dále používat kvůli rozdělení půdy na menší celky. Nyní dochází velmi pomalu k jeho obnovování. Pěstují se zde hlavně obilniny, dále cukrová řepa, slunečnice, sójové boby, brambory, ovoce, vinná réva, konopí a len. Tyto komodity tvoří dohromady cca 65 % celkové zemědělské produkce. Rumunsko je také významným producentem rajčat a jablek. V živočišné výrobě převládá chov skotu, ovcí a koz. Významný je lov sladkovodních i mořských ryb.

Podíl malých farem je zde přibližně 99 %. Ty hospodaří na 55,7 % zemědělské půdy, přičemž průměrná velikost jedné farmy je 2,02 ha. Velké farmy hospodaří na 44,3 % zemědělské půdy a průměrná velikost takové farmy je 207,49 ha. Zemědělský sektor v Rumunsku lze charakterizovat roztříštěností a špatným technickým vybavením, které často bývá i velmi neefektivní. Aktuálně v tomto roce plánuje rumunská vláda přijmout zákon o zákazu prodeje půdy zahraničním investorům. Země má velký potenciál pro rozvoj zemědělské prvovýroby i potravinářského průmyslu. Nekoordinovaný přístup k privatizaci, zahraničním investorům, špatně organizovaná koncepce rozvoje a nízká produktivita práce však zavedly tuto zemědělsky potenciálně bohatou zemi ke stagnaci.

První den

A teď už k samotnému zájezdu. První den jsme po příletu do Budapešti navštívili několik místních památek. První z nich byl Budínský hrad, někdejší sídlo uherských králů. Z něho se nám naskytl překrásný pohled na celou Budapešť. Maďarský průvodce Gyórgy nám z tohoto návrší v češtině podrobně popsal historii Budapešti a celého Maďarska. Poté jsme vyrazili do Central Market Hall, tržnice otevřené v roce 1897, která je údajně řazena mezi pět největších městských tržnic v Evropě.

Večer jsme strávili v typické maďarské restauraci zvané „čárda“. V ní jsme měli možnost zhlédnout tradiční folklórní představení doprovázené cikánskou hudbou a ochutnat maďarské speciality a místní vína.

Druhý den

První z navštívených farem byla André Kecskasajt. V té nás přivítala paní Katarina, vedoucí této rodinné společnosti založené v roce 2000. Rodina nyní obhospodařuje výměru jeden hektar. Do roku 2004 chovali 100 koz, nyní už se věnují pouze výrobě kozích sýrů z mléka, které jim dodávají kolegové z okolí. Denně zpracovávají okolo 300 litrů mléka, část sýrů vyrábějí i z mléka kravského. Zabývají se výrobou měkkých, tvrdých i zrajících sýrů, a to i s mnoha příchutěmi bylinek, s jádry ořechů, dýní - většinu sýrů jsme měli možnost ochutnat při degustaci v upraveném sklepení domu. V letní sezóně jdou velmi na odbyt tvrdé sýry připravené na grilování. Paní Katarina vzpomněla i na nesnadné začátky svého podnikání, kdy dle jejích slov jedna kontrola stíhala druhou a při každé další certifikaci kontrol ještě přibylo. Poté jsme pokračovali na farmu, která je jedním z dodavatelů mléka pro firmu André. Majitel chová 48 koz, které denně vyprodukují asi 100 l mléka.

Odpoledne následovala prohlídka rodinného vinařství ve vesničce Etyek. Zde nás přivítal pan Laci Hernyák. Vinařit začal v době války v bývalé Jugoslávii. Tehdy před ní utekl ze Srbska do Maďarska a se ženou koupil první sklep (v té době stál 15 tis. forintů – dnes má podobný sklep hodnotu 15 mil. forintů). Sklízí hrozny ze sedmi ha vinic, u dalších dvou ha se těší na první úrodu. Vinohrady jsou v systému BIO. Heslem majitele je: „To co je v hroznech chutného a voňavého, je třeba zachovat i ve víně“. Vína jsou vyráběna reduktivní metodou s minimálním přístupem vzduchu a procesem řízeného kvašení. Pro výrobu vína jsou hrozny vylisovány jen při tlaku 0,8 baru, po oddělení moštu je zbytek s velkým obsahem cukru použit na kvas pro výrobu pálenky. Dalším heslem je: „Mládež musí do světa a odtud musí přivézt nové myšlenky“. Proto poslal svého syna po vystudování vinařství „na zkušenou“ do francouzských vinařských oblastí.

Součástí prohlídky byl i košt vín, kde jsme měli možnost ochutnat, „jestli mladý vinař dával ve škole a světě dostatečný pozor“. Dával! Do budoucna by majitel rád rozšířil výrobu z 26 tis. lahví vína alespoň na 40 tis., dále 1 500 lahví sektu, zvýšil výrobu pálenky, grapy, brendy a rozšířil provoz restaurace „MANGA“ na více dní v týdnu, ne pouze na víkend. A co pana domácího nejvíce unavuje? To jak finanční policie jezdí pravidelně kontrolovat, kolik „vypil“ dřevěný sud při zrání destilátů.

Poslední farmou pro tento den byla BIO DROG BERTA Kft. Tento podnik vznikl privatizací v r. 1990. Původně bylo ve spolku 30 rodin, dnes se o ni stará rodina Berta, která vlastní 8 ha půdy a zbytek (50 ha) si pronajímá od ostatních rodin. Ve firmě pracuje celá rodina a dalších sedm zaměstnanců, v sezóně navíc přednostně zaměstnávají členy rodin vlastníků půdy. Zabývají se především pěstováním rakytníku a jeho zpracováním. Rakytník stříhají v rukavicích i s větvičkami, hned vezou k prudkému zamražení na - 35 °C a zmrazené oklepávají. Listy rakytníku mají léčivé účinky na prostatu, onkologické instituty doporučují pacientům rakytníkovou šťávu. Už v Sovětském svazu Chruščov věděl, že rakytník pomáhá udržovat organismus mladý (nejvíce prý pomáhá lidem, co holdují alkoholu).

Dále pěstují kurkumu, černou ředkev, bylinky a zeleninu, z kterých většinou vyrábějí směsi koření. Na polích jsme mohli také vidět záhony čajové růže, levandule a mydlice lékařské, kdysi rituální rostliny, jejíž upravené části se dnes používají v kosmetice na citlivou pleť, při problémech s akné a lupénkou. Růže se sklízí v době květu dvakrát týdně a 100% odbyt je do Švýcarska na výrobu pot-pourri. Součástí hospodářství je i malý obchůdek.

Problém vidí majitel firmy v odchodu mladé generace do měst a následně s tím spojené nemožnosti dlouhodobého plánování výrobního programu založeného na lidské práci.

Třetí den

Třetí den ráno jsme si u města Orgovány prohlédli farmu, která leží uprostřed národního parku Kiskunsági. Rodina paní Ágnes zde hospodaří již po čtyři generace a budovy jsou přibližně 200 let staré. Hospodaří na 25 ha, z čehož šest ha tvoří louky, 12 ha plantáže gdouloní, hrušní, černého bezu, vinice a biopapriky. V meziřadích v sadech mají zaseté kvetoucí pásy kvůli cílenému lákání opylovačů. Na zbytku jsou pěstovány cereálie a zelenina. Už osm let hospodaří v režimu bio. Některé plochy jsou však využívány i konvenčně - višeň, gdoule a švestky. Tato kombinace je v Maďarsku umožněna pod podmínkou, že jedna plodina je na dané farmě pěstována celá ve stejném režimu. Z bio černého bezu vyrábí rodina šťávy a dále ho používá na dobarvování dalších šťáv a marmelád. Z gdoule zase vyrábějí pálenku. Farma má své vlastní vrty na vodu. V této zemi totiž platí, že pokud je vrt legalizován u státu a není hlouběji než ve 40 metrech, tak voda patří majiteli a je zdarma.

Dále jsme přejeli na farmu Tanyacsarda v oblasti stepního kraje Puszty. Tady šlo vše jak na drátku a na povel. Denně na tuto farmu přijíždí desítky autobusů turistů, takže vše je na objednání a na přesný čas. Uvítání krajovými vdolečky a pálenkou, projížďka koňským spřežením kolem farmy, prohlídka historických stájí s chovem lipicánů, prohlídka malé zoo, horse show nahánění stáda koní, drezura koní, práskání bičem, pokládání koní a představení zapřažení osla a volů. Po show jsme se přesunuli do restaurace na oběd, ochutnali trochu místního vína a poslechli si cikánskou kapelu.

Poté následovala farma s 20 ha zaměřená na pěstování bylin a chov mangalic. Paní Olga s dcerou se věnují pěstování máty, tymiánu, šalvěje, levandule, estragonu a vojtěšky. Rodina nežádá o jiné dotace než ty základní - na plochu. Hlavně proto, že chtějí být do nějaké míry nezávislí a nemají dobré zkušenosti s kontrolami. Paní Olga nesnášela, když ji kontroloval mladý muž v sáčku, který zemědělství „neviděl ani z rychlíku“. Na chov mangalic rovněž nepobírá žádné dotace. Maso prodává hlavně kamarádům, kteří, jak majitelka sama říká, mají na špek a uzené výrobky na akátovém dřevě s přidáním bylinek pořadník. Na dvorku ve starém domku má i muzeum. Na farmě pořádá také kurzy pro lidi z měst, kteří by se rádi vrátili a žili na vesnici a třeba zde i hospodařili.

Čtvrtý den

Ráno jsme začali na farmě FAKI TANYA. Ta čítá 60 ha lesa, pět hektarů pole a selský dvůr s rozlohou půl hektaru. Chovají zde ovce, kozy, drůbež a prasata. Pěstují kromě jiného i topinambury a batáty. Na farmě jsme ochutnali výbornou domácí slaninu, klobásy a samozřejmě i pálenku. Zajímavostí je vaření některých výrobků na slunečním vařiči. Dále se majitelé farmy starají o honitbu o výměře 2 700 ha. V jejich oblasti je sice zákonem daná minimální výměra 3 000 ha, ale na základě místních krajních podmínek zákon umožňuje výjimky. Velkým problémem v honitbě je dnes pohyb migrantů, jimiž je zvěř neustále rušena a navíc po sobě v okolí farmy zanechávají velké množství odpadků. Byly už prý i případy, kdy od ohňů, které migranti v noci zakládají, chytil kus lesa. Dále si farmáři postěžovali, že EU nechce v Maďarsku akáty, protože je to údajně nepůvodní druh. V praxi by to znamenalo vykácení až 30 % ploch stromů v Maďarsku. Rodina pořádá kurzy konzervování a zpracování domácích produktů, dále také kurzy střelby lukem.

V podvečer jsme se přesunuli do Rumunska. Zde jsme navštívili farmu, která pase v horách asi 700 ovcí, které střeží, kvůli častým návštěvám vlků a medvědů, velké množství pasteveckých psů. Ovce se pasou v nadmořské výšce od 550 do přibližně 1 000 m n. m. na přibližně 150 ha pastvin, které má farmář pronajaté od státu na dobu 20 let. O chod hospodářství se starají tři rodinní příslušníci a v sezóně ještě další tři pracovníci. Od května do září vyrábí rodina i sýr, který prodává většinou z farmy. Velkým problémem v hospodaření jsou pro majitele zejména medvědi. Ti se zde nebojí přijít ani do obydlených aglomerací. Až 60 % evropských medvědů hnědých žije v Rumunsku a jsou chráněni, to je důvod, proč si pastevci pořizují takové množství pasteveckých hlídacích psů.

Následoval přejezd do malebného městečka Sibiel a ochutnávka místních vín a pálenky.

Pátý den

Pátý den jsme si po ránu prohlédli historické město Sibiu a pokračovali směr Sercaia. Cestou jsme navštívili státní výzkumnou stanici pro chov buvolů. Ta funguje již 35 let. Buvoli jsou od listopadu do dubna chování ve stájích a v období duben až říjen jsou vyháněni na pastvinu pod horami. Na farmě zůstávají pouze odchovávaná mláďata a březí kusy. Kráva buvola nadojí za jednu laktaci zhruba 1 500 - 1 800 litrů mléka. To je dodáváno zpracovateli, který z něho vyrábí především Mozzarellu.

Odpoledne jsme navštívili město Bran, kde nesměla chybět ani prohlídka Drákulova hradu a výstup na hrad Rasnov.

Šestý den

Tento den plánovaná návštěva farmy bohužel kvůli nepříznivému počasí nevyšla. Navštívili jsme tedy městečko Brasov, jehož dominantu tvoří místní gotický kostel a také muzeum první rumunské školy na nádvoří kostela St. Nicolae.

Poté jsme přejeli hory až do Bukurešti. Zde jsme absolvovali okružní jízdu městem s krátkými zastávkami u nejdůležitějších a nejznámějších míst.

Sedmý den

Na poslední z navštívených farem nás přivítal pan Dr. Petcu Mihai. Ten chová 600 krav a 300 jalovic holštýnského skotu poblíž Bukurešti. Jejich dojivost je zhruba 8 000 litrů mléka za laktaci, cena mléka kolísá od 0,2 do 0,25 Euro za litr. Farma provozuje i dva mlékomaty, kde utrží tři lei/litr (jeden rumunský lei je cca šest Kč). Připravují také linku na výrobu sýrů z důvodu možnosti postupně všechno mléko zpracovat až do konečného produktu. Mezi lety 1998 a 2000 koupil majitel většinu z dnes 250 ha obhospodařovaných pozemků. Uvedl, že před rokem 1989 bylo v okolí Bukurešti zhruba 14 podobných farem, nyní zde hospodaří prakticky sám. Farmu není možno rozšiřovat z důvodu obrovského tlaku na další zástavbu v okolí města. Vzniká zde i problém s „hnojným hospodářstvím“, protože zástavbou se farma postupně dostává do intravilánu obce. Ze všech těchto důvodů majitel pravděpodobně do budoucna sníží počet krav na 350 ks a rozšíří nabídku o vykrmená kuřata a krůty. Rád by také vybudoval farmářský obchůdek. Syn majitele nám představil svůj projekt školní farmy spojené se zoologickou zahradou. Ten přiláká ročně okolo 70 000 návštěvníků. Navazovat na tento projekt by měl prodej sýrů a jogurtů. Touto farmou jsme se s Rumunskem rozloučili a odletěli zase zpět domů, na ty své.

Rád bych poděkoval paní Lence Papešové - naší průvodkyni z AGL Travel za poskytnutí materiálů o zemědělství k tomuto článku.

Vladimír Tláskal, předseda ASZ Náchodska

Zpracovala: Pavlína Rejchrtová