Převedeme- li to na finance, z každé vyplacené stokoruny je pouze 20 Kč pro samotného zemědělce. To je, ale ta lepší varianta. Ta horší je, že v kapse zemědělce nekončí nic, jenom nefunguje trh jak by měl. Každý, kdo obchoduje se zemědělcem ví, že „bere dotace“. Jasnou snahou je se s ním o dotace podělit, udělat takovou cenovou politiku, aby byl maximalizován zisk. Díky dotacím stoupá cena nájmu zemědělských pozemků, vlastníci chtějí svůj podíl na dotacích. V rámci přípravy projektů do Operačního programu stoupá cena služeb, vždyť jde o dotaci. Při nákupu dotovaných strojů je situace podobná.

Existuje - li souběh požadavků, může to zemědělce výrazně ohrozit. To se děje právě nyní. Obchodníci s obilím se také chtějí podělit se zemědělcem o dotace. Sníží výkupní cenu na hranici, kterou mají spočítanou a o které ví , že zemědělcům dovolí přežít. Jenom ale díky dotacím. Kalkulace je přitom velmi jednoduchá.

Předpokládaná dotace na jeden ha zemědělské půdy je pro letošní rok kolem 3500 Kč. Počítáme-li průměrný výnos 5 tun (letos spíše méně), pak je to pro obchodníky signál, že mohou jít na hranu únosnosti, tj. světovou cenu snížit o 700 Kč/t (3500:5=700). Následně pak, od této ceny je odvozena celá cenová strategie. Jestliže je dnes světová cena krmného obilí 2700 Kč/t, pak při uvedené úvaze je cena 2000 Kč/t v České republice „odpovídající“. V konečném účtování to jsou obchodníci s obilím, kdo dostávají přímé platby.

Jenom ti zemědělci, kteří jsou schopni obchodovat přímo, bez zprostředkovatelů, dosahují současné světové ceny.

A proč tomu tak je právě v České republice a ne v okolních státech Evropské unie? Na to odpověď také není složitá. Na malém trhu v České republice je jen několik obchodníků s obilím a Ti si svoji dominantní roli pojistili již dávno před sklizní přes „zelené úvěry“.

Ing. Michal Pospíšil, zahraniční tajemník ASZ ČR