Obecné informace o zemědělství v Rakousku

• Rakousko má rozlohu 83.879 km2, z čehož 32 % představuje zemědělská plocha a dalších 44 % lesy.
• Celková populace je 8,4 milionů, z toho 44 % lidí žije ve venkovském prostoru.
• Zemědělský sektor je charakterizován malými a středními farmami v oblastech s obtížnými podmínkami pro hospodaření (87 % farem se nachází v horských oblastech nebo čelí jinému znevýhodnění, 70 % ploch je v LFA).
• Rakousko má ze zemí EU jeden z nejvyšších podílů ploch ekologického zemědělství (20 %). Nejvíce EZ je v suchých oblastech, kde jsou nejmenší rozdíly ve výnosech mezi ekologickou a konvenční produkcí.  
• Z celkem 140.000 farem jich jen necelá 2 % mají nad 100 ha.
• Průměrná velikost farmy je necelých 20 ha.
• Rozhodující podíl zemědělských podniků má rodinnou formu, zhruba polovina farem slouží jako přivýdělek pro členy rodiny.
• V průměru má Rakousko jednu z nejmladších zemědělských populací v EU, rostoucím problémem je ale vylidňování venkova.
• Na ekonomice státu se zemědělství podílí zhruba 1,4 % HDP (průměr EU 1,6 %), na zaměstnanosti 4,8 % (průměr EU 4,7 %).
• Výrobní struktura zemědělství je velmi diverzifikovaná (viz graf 1).

Systém evropských dotací v Rakousku

Přímé platby

• Rozpočet přímých plateb je cca 4,9 miliardy EUR, z toho 30 % je určeno na greening a 2,1 % na citlivé komodity (chov skotu, ovcí a koz v horských oblastech)
• Rakousko uplatňuje zjednodušený systém výplat přímých plateb pro malé farmy, kdy žadatelé, kteří dostávají do 1.250 EUR, mají zjednodušenou administraci, méně kontrol a nemusejí plnit greening.
• Mladí farmáři dostávají příplatek ve výši 25 %.

Program rozvoje venkova

• Rozpočet na období je celkem 3,9 mld. EUR z evropského rozpočtu + 3,8 mld. EUR z národních zdrojů.
• Rakouská vláda si PRV zvolila za svoji prioritu a Rakousko tak zůstává jedním z největších příjemců dotací prostřednictvím II. pilíře v rámci EU.
• PRV má v Rakousku tři hlavní cíle:

o zachování ekosystémů a udržitelné využití přírodních zdrojů (téměř 80 % půdy je pod některým z agro-envi managementů v rámci PRV nebo přímo v ekologickém režimu),

o zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru (modernizace farem, inovační projektů a vzdělávání),

o vytvoření podmínek pro ekonomickou a sociální obnovu venkova (75 MAS pokrývající 75 % venkovského obyvatelstva).

• Pět opatření s největší finanční obálkou jsou:

o agro-envi opatření (2,24 mld. EUR),

o LFA oblasti (1,79 mld. EUR),

o investice do fyzického majetku (885 mil. EUR),

o ekologické zemědělství (785 mil. EUR),

• základní služby a obnova vesnic ve venkovských oblastech (753 mil. EUR).

Dolní Rakousko a jeho zemědělství

Dolní Rakousko je zemědělsky nejvýznamnější spolkovou zemí Rakouska, protože se rozkládá podél řeky a Dunaj a na rozdíl od zbytku státu je z velké nížinatá nebo mírně zvlněná. Nejvýznamnější oblasti z hlediska zemědělské produkce jsou Weinviertel a Waldviertel, kde je významný zejména chov skotu, rostlinná produkce, lesní hospodářství a vinařství. Ze všech spolkových zemí má Dolní Rakousko nejvíce obdělávané půdy celkově asi 1 milión hektarů zemědělské půdy a cca 680.000 ha lesů. Průměrná výměra farmy je cca 35 ha půdy. Pěstuje se zde především cukrovka, pšenice, žito a brambory, nalézt můžeme ale i různé speciální plodiny či mák. Četné jsou i vinice a ovocné sady.

Farmy v ČR

Farma rodiny Hájkových, Jeníkov

Rodina Hájkových vrátila zemědělskou činnost na původní statek v Jeníkově v roce 1992, kdy se po navrácení 19 hektarů půdy začali věnovat zpočátku chovu mléčného skotu a prasat. Se zvyšující se poptávkou po hovězím mase a díky možnosti porážet na jatkách přímo vedle statku se postupně rodina pustila do převodného křížení českých strak na plemeno Charolais. Směr rostlinné výroby byl určen polohou farmy na rozhraní Středočeského kraje a Vysočiny, ve vlašimské bramborářské oblasti. Brambory jsou pěstovány na cca 8 hektarech půdy z celkových cca 70 hektarů a tvoří zásadní část příjmů farmy. Odbyt je zajišťován kompletně ze dvora.

Vzhledem k tomu, že příjmy farmy jsou z velké části závislé na prodeji brambor a v této komoditě vidí farmář i svou budoucnost, rozhodl se Milan Hájek v roce 2015 požádat o investiční dotaci z PRV na stavbu skladovací haly na brambory. Tato žádost byla schválena sice teprve v červenci 2016, nicméně v době naší návštěvy již byla stavba haly započata. Celková investice je cca 3 mil. korun, z projektu je čerpáno 50 % investice. Podmínkou pro přijetí projektu bylo využití dotace na nákup alespoň dvou strojů, Hájkovi se proto rozhodli zakoupit šičku a automatickou váhu. S průběhem podání žádosti a schvalování projektu byl farmář spokojen.

Zkušenost s PRV má již také nastupující farmář, Tomáš Hájek, který postupně farmu přebírá. Jeho žádost o dotaci na Zahájení činnosti mladých zemědělců ale bohužel nebyla úspěšná. 

Kromě aktuálně čerpané dotace využila farma rodiny Hájkových také dotaci úroků z PGRFL, a to na nákup postřikovače a rozmetadla.

Farma Hrnčíř, Proseč pod Křemešníkem

Statek rodiny Hrnčířových má tradici spojenou s rodem Hrnčířových již po šest generací. Otec současného hospodáře byl nucen vstoupit do JZD, ale podařilo se mu zde v roce 1969 vybudovat stanici plemenných hřebců. Když se v devadesátých letech k zemědělství vrátil, nejprve začínal s chovem skotu, prasat a pěstováním obilí, postupně ale obnovil v Proseči také tradici chovu koní. Aktuálně Hrnčířovi hospodaří na 100 ha půdy v ekologickém režimu a chovají zde 100 koní (z toho zhruba polovinu vlastních, zbytek jsou koně jiných majitelů). Na statku opět funguje stanice plemenných hřebců a testační odchovna chladnokrevných koní. Kromě toho farma nabízí dnes již kompletní služby spojené s koňmi – ustájení koní s možností využít kompletní zázemí včetně kryté jízdárny, odchov hříbat a výcvik mladých koní, výuku jízdy na koních či pořádání chovatelských akcí. Na farmě byl také vybudován agroturistický apartmán, který je využíván jak účastníky akcí na farmě, tak zájemci o strávení dovolené na farmě.

V rámci PRV čerpala Farma Hrnčíř investiční dotace na vybudování zázemí pro chov koní a související služby. Možnost čerpání částečného financování umožnilo realizaci těchto staveb, která by jinak nebyla možná nebo pouze v omezeném rozsahu. V roce 2007 byl realizován první projekt na stavbu stáje pro 15 koní a jezdeckou halu, což umožňuje výcvik koní během celého roku i v místních poměrně tvrdých klimatických podmínkách. Dotace byla ve výši cca 1 mil. Kč, což pokrylo necelou polovinu kompletní investice. Druhou dotaci využili Hrnčířovi v roce 2010 na stáj pro 36 kusů koní. I zde bylo financování z PRV ve výši 50 %. Oba tyto projekty prošly napoprvé a vcelku bez komplikací, ačkoliv si farmář žádost připravoval bez využití externího poradce.

 Třetím úspěšným projektem (ovšem v tomto případě až na třetí pokus) byla výstavba apartmánu pro agroturistické využití, kde podíl dotace činil 45 %. Díky této investici se podařilo úspěšně diverzifikovat příjmy farmy.

Statek Horní Dvorce

Statek Horní Dvorce zakoupili před dvanácti lety manželé Duboví, kteří se po střední škole rozhodli odejít z Polabí a začít budovat rodinnou farmu. Areál historického hospodářského dvora (i když ve velmi špatném stavu po mnoha letech, kdy zde fungovalo JZD) s navazujícími 17 ha pastvin byl ideální pro jejich záměr věnovat se extenzívnímu chovu masných plemen ovcí. V roce 2010 se ale rozhodli zaměření farmy změnit a importovali celkem 140 ovcí mléčného plemene Lacaune, pro něž byla postupně zrekonstruována stáj v pronajaté hospodářské části původního zámeckého statku v Palupíně. V historické stáji manželé Duboví zavedli moderní technologie – především poloautomatickou dojírnu na 2 x 24 kusů a krmné pásy, které se staly nepostradatelným pomocníkem v chodu farmy, která kromě rodiny dává v tomto příhraničním regionu práci dalším šesti lidem.

 V současnosti je statek zaměřen na oba užitkové směry chovu ovcí (aktuálně 200 dojných ovcí a 250 masných bahnic plus mladá zvířata) a využívá všech možností, jak jejich produkci zpracovávat a prodávat přímo spotřebitelům. Statek má vybudovanou bourárnu se zpracovnou, takže maso je prodáváno jak přímo v balíčcích tak zpracované na uzeniny a další masné výrobky. V roce 2012 byla vybudována sýrárna, takže také produkce mléka je kompletně zpracovávána na velice široký sortiment čerstvých, uzených a zrajících sýrů a mnoho dalších produktů. Zhruba 20 – 30 % výrobků se prodá přímo ve faremním obchůdku s restaurací, který využívá strategické místo na frekventované cyklostezce. Zbytek produkce je rozvážen do regionálních obchodních řetězců a farmářských a maloobchodních prodejen.K zajištění krmivové základny má farma k dispozici 160 hektarů trvalých travních porostů (většina vlastních), obilí nakupují od okolních kolegů. Od ekologického hospodaření museli po zavedení mléčného chovu upustit, protože nebylo možné zajistit krmení v dostatečné kvalitě.

Pokud se týče zkušeností s Programem rozvoje venkova, ty mají manželé Duboví bohužel zatím spíše negativní. Žádost o dotaci podávali zatím dvakrát, první byla na investici do sýrárny a bohužel neprošla. Sýrárna vybavená pro zpracování mléka na mnoho různých druhů výrobků tak musela být nakonec postavena v roce 2012 zcela bez dotace. Žádost o dotaci na vybudování ubytování nejprve sice prošla, ale nakonec byla zamítnuta s odůvodněním, že je nepřípustné financovat výstavbu penzionu v podkroví rodinného domu. Je to velká škoda, protože právě agroturistika má ve zdejším turisticky velmi atraktivním regionu velký potenciál a mohl by na farmě přispět jak k rozložení příjmů do více aktivit, tak k zaměstnání dalších pracovních sil. Apartmány či penzion tak zatím zůstávají pouze plánem do budoucna.

Bison Ranch, Rožnov

Bison Ranch je druhá největší farma s chovem bizonů v Evropě. V roce 2007 ji zde založili manželé Eva a Dirk van de Poel, kteří koupili ruinu statku ze 17. století a začali postupně navyšovat výměru travních porostů z původních 63 hektarů na současných cca 550 hektarů travních porostů v ekologickém režimu. Zároveň s tím se zvětšovalo i stádo bizonů, kteří byli zpočátku importováni z Belgie a Kanady na současných cca 100 kusů. Zhruba stohlavé je i stádo masného skotu plemene angus. 

Na produkci masa, která je zpracována přímo na ranchi ve vlastní bourárně, ideálně navazuje areál, který těží z optimální polohy v turisty vyhledávané příhraniční oblasti protkané pěšími, cyklistickými i běžkařskými stezkami. Zdejší restauraci, hotel a další zařízení tak využívají nejen čeští hosté, ale minimálně z poloviny také zákazníci z Rakouska. O bizoní maso, které je nabízeno i k prodeji zásilkovou službou, je veliký zájem, a tak se pro pokrytí poptávky částečně musí dovážet z Kanady.

Na rekonstrukci budov a především jejich adaptaci na ubytovací zařízení s mnoha službami bylo využito dvou projektů z Programu rozvoje venkova. V roce 2011 byla poskytnuta dotace ve výši 2 mil. Kč na výstavbu druhé části ubytovacích prostor, v nichž jsme měli možnost být po dobu naší cesty ubytování. Další částka byla Bison Ranchi schválena v rámci PRV v roce 2012, a to na vybudování wellness centra, které se v době naší návštěvy dostavovalo a je k dispozici návštěvníkům počínaje touto sezónou. Zde byla celková částka zhruba 4,8 mil. Kč. Veškeré prostory farmy, penzionu i restaurace jsou velmi pěkně a účelně zařízeny a návštěvnost se daří dlouhodobě udržovat poměrně vysokou, a to i díky širokým službám, které Bison Ranch nabízí a které byly z velké části zavedeny právě díky dotacím z PRV.

Žádost byla podána také v 1. kole PRV v aktuálním období, a to na nákup chladicího vozu, nebyla ovšem úspěšná.

Farmy v Rakousku

Výtopna na biomasu, Rappolz

Návštěvu malé obce se zhruba stovkou obyvatel jsme začali na výtopně biomasy, kterou si místní postavili s pomocí dotačního projektu z PRV. První plány na projekt vznikly už v roce 1994, na realizaci ale došlo až v roce 2009, kdy byla možnost stavbu spojit se výstavbou kanalizace v obci. Realizace, během níž bylo potřeba položit 1.700 metrů plastového vedení, postavit halu na štěpku a instalovat veškerou techniku, trvala necelých pět měsíců, a to částečně i díky tomu, že se do prací zapojili také majitelé. V plánu byly spočítány hrubé náklady na výtop z přípojky a do projektu se mohli zapojit všichni majitelé domů v Rappolz, kteří měli záruku, že náklady nebudou vyšší než podle odhadu. Ze 45 domů v obci se nakonec přidalo 27, a ačkoliv kotel o výkonu 500 kW by utáhl i více objektů, další připojení už nejsou z technologického důvodu dodatečně možná. Vstupní investice majitelů domů byla 16.000 EUR. Následně byl založen spolek podílníků, kteří se tak stali spolumajiteli výtopny a byli i žadateli o dotaci z PRV, z něhož získali dotaci ve výši cca 135 tis. EUR. Celkové náklady na projekt byly 520 tis EUR + DPH.

Zásobování výtopny je zajištěno pouze z vlastních zdrojů podílníků – dohromady mají dostatečnou rozlohu lesů, která za rok vygeneruje potřebných 1.300 – 1.400 m3 štěpky. Těžbu a přípravu štěpky si majitelé výtopny zajišťují také sami formou „brigády“ a stačí k tomu zhruba dva dny, během kterých se zapojí všichni majitelé a jejich stroje. Další úsporu zajišťuje také fotovoltaická elektrárna o výkonu 20 kWh, která byla namontována na střechu haly dodatečně (a tedy bez dotace z PRV) – proud z ní se přímo nespotřebovává, ale prodává se za zvýhodněnou výkupní cenu (29,5 eurocentů/kWh) a zpětně se nakupuje potřebný proud za 15 centů. Elektrárna přitom vyrobí 2,2 MWh a spotřeba výtopny je 1,7 MWh ročně – takže náklady na její stavbu už jsou zpět. Teplo se podílníkům prodává za 44 EUR + DPH/MWH, což jsou asi o dvě třetiny nižší náklady oproti nejlevnějšímu vytápění olejem. Dřevo se samozřejmě započítává jako protihodnota. Spotřeba tepla se měří u každého domu přímo na výměníku. Výtopna je v provozu od září do června, mimo sezónu si majitelé napojených domů pouze zajišťují ohřev vody, většinou s použitím fotovoltaiky. V případě nenadálého výpadku nahradí dočasně provoz výtopní kontejner. Jediným odpadem z výtopny je zhruba 1000 m3 popelu, který se využije jako hnojivo.

Zisky výtopny jsou nyní používány na splacení úvěru. Po jeho splacení (cca za 2 roky) cena tepla pro podílníky pravděpodobně malinko poklesne a spolek bude zisky držet pouze na takové úrovni, aby z nich uhradil nutnou údržbu, servis, opravy a odměnu pro osobu, která se stará o doplňování štěpky. Podle slov pana Ringla, který má provoz výtopny na starosti po administrativní stránce, jsou zatím všichni, kdo se zapojili velice spokojení.

Farma Edmunda Ringla, Rappolz

Jedním z dvanácti zemědělců v obci Rappolz je pan Ringl, který na krásně upraveném statku hospodaří se svou rodinnou už 30 let, co uplynuly od doby, kdy jej převzal po rodičích. O farmu se stará společně s manželkou a synem, který bude farmu brzy přebírat. Občas pomáhají také dvě dcery a tchyně. V době, kdy rodina statek přebírala, zde byl chov mléčného skotu, výkrm býků a prasat. S tím vším se ale Ringlovi rozhodli postupně skončit a rozhodli se pro chov masné drůbeže, který rozjeli včetně porážky a balení. Ročně zde vykrmí zhruba 1.000 kachen, 400 hus a 4,5 tisíce kuřat. Vše se poráží přímo na farmě v moderně vybavené jateční místnosti, zabalí a prodává jak ze dvora, tak přes místní maloobchody a částečně i do velkoobchodů. Výrobky sice nejsou ekologické (i když v reálu k biopotravinám mají blízko), ale jsou prodávány pod značkou „Dobré ze dvora“.

Kuřata se na farmu naskladňují 1 – 2denní, jedná se o křížence, kteří rostou pomaleji, ale jsou odolnější. Ročně zde proběhnou 4 turnusy, poráží se v 8 týdnech při váze asi 1,3 – 2 kg. Skupiny jsou poměrně malé a hygienu se tedy daří udržet dobře i přes to, že v průběhu turnusu se sláma jen dostýlá. Vytápění podlahou je zásobené teplem z výtopny v Rappolz a z další výtopny na slámu, kde jsou Ringlovi rovněž podílníky. Po vyskladnění skupiny se provede desinfekce a stáj se nechá nějakou dobu prázdná. Cílem je vykrmovat častěji, v menších skupinách, protože tím lze zajistit vyšší cenu při prodeji. Aktuálně prodávají kuřata ze dvora za 6 EUR/kg, kachny za 9 a husy za 10 EUR/kg.

Husy, které se nakupují za 3 EUR/kus v líhni nedaleko Jihlavy, se od věku 4 – 5 týdnů vykrmují bez vytápění v plachtových halách, které mají noční výběh na zhruba hektarovou pastvinu, která stačí pro stádo 400 hus. Pokud by chtěl farmář uvažovat o rybníce, který by husy určitě ocenily, musela by jeho rozloha být 3 – 4 hektary, aby se v hejnu nešířily choroby, což je zatím pro pana Ringla nemyslitelné.

Ke statku patří asi 25 hektarů půdy, dalších 25 hektarů má rodina pronajaté. Hned jak současní majitelé statek převzali, začali také s pěstováním speciálních plodin – nejprve s mákem šedým, který je ve Waldviertelu tradiční plodinou, následně s ostropestřcem a kmínem. Tato produkce je prodávána přes sdružení Waldland, jehož je pan Ringl členem (viz dále v textu). Největší plochu orné půdy ale samozřejmě zabírá obilí (triticale, špalda), které se následně šrotuje a míchá na směsi pro drůbež. Tím se výrazně snižují náklady na její chov a dokupovat se musí pouze minerální směsi. Protože rozloha farmy je poměrně malá, většinu strojů Ringlovi mají ve spoluvlastnictví s dalšími místními zemědělci, a to díky členství v Maschinenringu Waidhofen, který má 1.100 členů, kteří platí poplatky ve výši 80 EUR/ročně. Další částky pak zemědělci platí za samotné půjčení strojů (např. motohodina rozmetadla stojí 120 EUR). Provoz kanceláře zajišťuje lidí, další tři zaměstnanci pracují přímo se stroji a je možné si je „najmout“ společně s potřebným strojem. Maschinenring má pak další příjmy z prací pro obce – odklízení sněhu, údržba zeleně apod.

Pro rozšíření sortimentu Ringlovi pěstují také 1.500 keřů borůvek. Sklizeň je rozložená do zhruba osmi týdnů, po které se musí zapojit celá rodina. Pouze 10 % keřů je sklízenou v rámci samosběru. Produkce, která je se pohybuje kolem 2 tun a postupně se zvyšuje, je částečně prodána ze dvora (8 EUR/kg), částečně do farmářských obchodů, menší množství se zpracuje.

Pokud se týče dotací, v rámci PRV se podařilo úspěšně zažádat o financování přestavby jedné budov na jateční místnost a částečně na vybavení technologií (škubačka, pařička). Podmínkou dotace byla minimální výše investice 15.000 EUR a projekt musel obsahovat nákup technologií. Podíl dotace byl asi 20 %.

Ringlovi jsou také samozřejmě příjemci přímých plateb - podniková prémie činí cca 290 – 300 EUR/ha, k tomu jsou další platby na speciální plodiny a prémie „na kvetení“. Ceny půdy se v této oblasti pohybují kolem 2 – 6 EUR/m2, nájem pak 200 – 700 EUR/ha podle kvality půdy a polohy. Daň z nemovitosti platí Ringlovi ve výši cca 200 EUR za 25 ha vlastních pozemků.

Farma rodiny Bauerových, Seyfrieds

Velká část farem v Dolním Rakousku je zaměřená alespoň částečně na nějaké speciální plodiny a příkladem toho je i farma rodiny Bauerových, kteří se věnují pěstování a zpracování bylinek. Farma disponuje 12 ha travních porostů, 10 ha lesa a 25 ha orné půdy, z nichž je 12 ha využito k produkci bylinek. Na zbytku výměry je převážně obilí a brambory. Největší podíl ploch zabírá konopí (4,5 – 5 ha), následuje po 1,5 hektarech máta a meduňka, zbytek plochy se dělí mezi různé druhy šalvěje, jitrocel, měsíček, sléz a další. Nejlepší zisk z hektaru je podle informace od farmáře u máty, která má výnos až 1,5 tuny sušených listů z hektaru při ceně kolem 7 EUR/kg. Příjmy jsou pak doplněny z prodeje dřeva a masného skotu. Celý provoz farmy zajišťuje v sezóně 10 zaměstnanců, v zimě pak stačí čtyři lidé.

S pěstováním bylinek, konkrétně vrbovky malokvěté, začal před 40 lety dědeček současného majitele farmy. Tehdy se vykupovala za velmi vysokou cenu, proto si mnoho lidí přivydělávalo jejím sběrem. Bauerovi se ale pustili i do pěstování, k němuž je zapotřebí hodně udusaná půda. Postupně se do sortimentu přidala máta a meduňka a další rostliny. Zpočátku byl problém s technologií pěstování, bylo nutné až 2.000 pracovních hodin/ha /rok, v současnosti se podařilo toto číslo snížit na 20 – 30 hodin + sklizeň, a to díky zkušenostem nasbíraným na 40 let praxe.

Kompletní produkce farmy je ekologická. Osivo se nakupuje v Německu, předpěstování si Bauerovi zajišťují sami ve fóliovnících a v polovině dubna se začíná s výsadbou na pole. Po sklizni se pak produkce kompletně zpracuje na faremní sušičce a prodávány z 80 % do firmy Sonnentor, která se zabývá obchodem s ekologickými produkty a svoji působnost rozšířila i do ČR. Zbytek produkce jde přímo z farmy, přes zásilkový prodej a v malém množství do Billy.

Investice na vybavení pro pěstování a zpracování tak speciální produkce byly poměrně značné – jen předělání mlátičky stálo cca 10.000 EUR. Náklady na sušičku s dalším vybavením (dopravníky, zásobníky apod.) se vyšplhaly na 300.000 EUR. Právě na sušičku získal pan Bauer investiční dotaci ve výši zhruba 25 %. Technologie sušení je velmi důležitá, protože právě tento proces je nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje výslednou kvalitu produktu.

Farma rodiny Stroblových, Unterpertlholz

Rodinný podnik zaměřený na ekologický chov mléčných ovcí převzal v roce 2011 pan Strobl s 26 ha orné půdy, 2 ha travních porostů a 8 ha lesa. Postupně se podnik podařilo rozšířit na dnešních 62 hektarů orné půdy, z toho asi 50 hektarů je vlastních. Za těchto pět let se cena půdy i jejího nájmu zvýšila na trojnásobek (aktuálně 4 – 5 EUR/m2, nájem 500 – 600 EUR/ha). Ceny stouply mimo jiné i kvůli stavbě bioplynových stanic za hranicemi v ČR, kde Stroblovi také obhospodařují kousek půdy.

Půda slouží samozřejmě především pro zajištění krmiva pro ovce – na orné se pěstuje červený jetel, vojtěška, krmné obilí, kukuřice (ta je ale v ekologickém režimu velmi pracná). Na zbytku ploch je potravinářská pšenice. Veškeré krmivo si Stroblovi zpracovávají sami, dokupuje se jen malé množství obilí, bílkovinný koncentrát a minerální doplňky.

Farma v Unterpertlholz je od roku 1994 v ekologickém režimu a od roku 1996 je zaměřena na chov ovcí plemene Lacaune, včetně šlechtění. Hlavním směrem produkce je mléko, dojí se průměrně 260 ovcí od konce ledna do října, roční produkce je cca 100 tisíc litrů. Mléko odváží 2x týdně mlékárna, která z něj zpracovává jogurty a zmrzlinu. Výkupní cena je aktuálně 1,26 EUR/litr, mění se ale podle složek, jejichž obsah v mléce je velmi proměnlivý dle sezóny. Na začátku laktace ovce dojí denně 700 litrů s obsahem 7 % tuku, v říjnu produkce klesne na 100 litrů denně a množství tuku stoupá až k 10 %. Dojení probíhá 2x denně a trvá zhruba hodinu a potřeba je k němu 4 – 5 osob. Po dojení jdou ovce na dvě hodiny na pastvu a následně dostanou jádro ve stáji.

Stroblovi dotáhli k dokonalosti také zpracování masa – všechny vyřazené ovce se porazí jatkách, řezník je rozbourá a následně se z masa vyrábí uzeniny. Vlastní jatka se zatím nevyplatí, protože náklady na stavbu, vybavení, provoz a veterináře daleko převyšují cenu za služby (10 EUR/poražený kus). Lepší partie z mladších ovcí jsou vyuzeny na vynikající šunku a zbytek je zpracován na neméně výborné salámy a klobásy se 100 % obsahem skopového masa. Všechny tyto produkty jsou prodány přímo, a to jak ze dvora, tak do luxusních restaurací v okolí Vídně a v Německu, což není problém, protože reklamou je jejich pověst potvrzená mimo jiné mnoha potravinářskými oceněními. Masnou produkci doplňuje také velikonoční sortiment jehňat, která dále nejdou do chovu a jsou vykrmována do hmotnosti 25 kg kravským mlékem. Odbyt je zajištěn přes supermarkety, cena se vyšplhala na 12 EUR/kg. Stroblovi jsou jedinými producenty tohoto oblíbeného zboží v Rakousku, ročně takto prodají 120 – 150 kusů jehňat.

Velmi kvalitní stádo čítající celkem 300 bahnic ročně generuje také cca 50 plemenných beránků na prodej do celé Evropy (největší odběratelé jsou Slovensko a ČR). Ti se prodávají za 1.300 EUR/kus. Jehnice pak Stroblovi prodávají za cenu mezi 250 a 320 EUR.

Dotace z PRV byla na této farmě čerpána na krásnou vzdušnou, moderní stáj pro plemenná zvířata. Podíl dotace činil 35 %, z toho 5 % byl příplatek na lepší podmínky welfare ve stáji, o což se stavba prodražila. Tyto zvýšené náklady se ale určitě vyplatily, protože ovce jsou velmi závislé na dobrém prostředí a velmi se to odráží na zdravotním stavu stáda. Celková investice činila 160 tisíc EUR, z velké části se ale náklady na stavbu podařilo snížit díky možnosti započítat vlastní práci. Stáj pro dojné ovce byla rovněž financována z evropských fondů, a to v roce 1996. I zde byl podíl 30 %. V současnosti ale farmář žádný další projekt nepřipravuje, protože v novém programovacím období přibylo hodně administrativy a získat dotaci a úspěšně projít celým projektem je náročnější. Farma je navíc nyní dostatečně vybavená, její majitelé jsou naprosto spokojení a další změny a rozšíření už bude plánovat nastupující generace.

Farma Kurta Apeltauera, Peigarten

Rodiče pana Apeltauera koupili v roce 1962 bývalý statek patřící k zámku, který se dodnes tyčí na skále nad hospodářstvím Apeltauerových. Dnes zde hospodaří jejich syn Kurt s dcerou, kteří mají oba zemědělské vzdělání. Manželka je zaměstnaná jako poradkyně pro regionální rozvoj, na farmě ale našla své uplatnění v chovu včel. Od roku 1994 je farma v ekologickém režimu a v roce 2003 byla certifikována v ještě přísnějším systému biodynamického zemědělství, které se snaží udržet 100% koloběh živin, je vždy propojeno s chovem zvířat, využívá speciální bylinné preparáty pro hnojení a ochranu rostlin a pracuje s kosmickými rytmy. Tomuto směru se v  Rakousku věnuje asi 180 sedláků.

Apeltauerovi hospodaří na 100 ha orné půdy, 15 ha luk a pastvin a 30 hektarech lesa. Orná půda slouží k pěstování jetele, obilí (špalda, jednozrnka), brambor, šedého a bílého máku, kmínu, lupiny a zeleniny. Brambory se pěstují na 4 hektarech, zhruba polovina produkce se prodá do velkoskladů (výkupní cena 0,35 EUR/kg), zbytek jde přímo z farmy (0,8 EUR/kg) prostřednictvím obchodu.

Podmínku mít živočišnou výrobu plní Apeltauerovi chovem tradičního plemene Waldviertler Blonvieh, jehož je na farmě celkem 40 kusů (z toho 10 – 15 matek). Tohoto plemene je v celém Rakousku už pouze 800 krav, takže na jeho chov jsou zemědělcům vypláceny dotace – 280 EUR na jednu krávu, dvojnásobek na plemenného býka. Plemeno je poměrně nenáročné, se snadnými porody a extrémně dlouhověké. Stádo je umístěno v 350 let staré stáji, kde jsou i ve vedrech perfektní podmínky, ale samozřejmě s možností celodenního výběhu na pastvinu, což je rovněž předpokladem biodynamiky. Připouštění probíhá výhradně inseminací, protože Apeltauerovi nemají podmínky pro držení býka. Jalovičky se vykrmují do 24 měsíců, býčci se ve 4 měsících kastrují a krmí se do 30 měsíců, kdy dosáhnou váhy kolem 300 – 400 kg. Plemeno je velmi pozdní, ale má jemné a výrazně mramorované maso. Jeho cena je díky tomu poměrně vysoká, kilo v biokvalitě se prodává za 4,5 EUR, Apeltauerovi mají navíc příplatek 0,7 EUR za prodej přes družstvo chovatelů.

Podporu z Programu rozvoje venkova získala rodina na vybudování seníku se sušárnou, který se v době naší návštěvy dokončoval. Investice ve výši 40.000 EUR bude z PRV pokryta z 20 %. Jedná se o velmi zajímavý systém uzavřeného sušení sena, které na farmě hojně využijí, protože v diodynamickém zemědělství se nekrmí senáží a je tedy problematické sklidit a usušit všechnu úrodu z luk pouze na seno. Dalším důvodem k pořízení sušárny je nutnost vozit sklizenou hmotu poměrně daleko. Seno se tak nechá na louce uschnout pouze na vlhkost 35 % a za další dva dny na sušárně se dosuší na 10 % vlhkosti. Vzduch je zde v uzavřeném okruhu a průběžně se ohřívá a odvlhčuje. Systém pohání ventilátor o výkonu 9 kW, který bude napojen na fotovoltaickou elektrárnu. Kromě sena zde farmář plánuje sušit i obilí.

Nyní byla podána také žádost o podporu na přestavbu farmářského obchodu, v němž se prodá většina rostlinné produkce zpracovaná na různé výrobky, jako jsou těstoviny, obilná rýže, mošty, pálenky, nakládaná zelenina, víno a další produkty vyrobené přímo v Peigarten s certifikací biodynamického zemědělství Demeter. Sortiment rozšiřuje i produkce medu od deseti včelstev.

Farma rodiny Liebhartových, Merkenbrechts

V obci Merkenbrechts hospodaří 24 sedláků, z nichž jsou dvě třetiny v ekologickém režimu. Pro ekozemědělství je nadšen také pan Liebhart, který svůj podnik na bio převedl před dvaceti lety. Ke statku patří 50 hektarů orné půdy, 8 hektarů luk a 14 hektarů lesa. Ačkoliv v roce 2001 kvůli ekonomice zrušili produkci mléka, na chov strakatého skotu nezanevřeli, jen jej nyní kombinují s masnými plemeny a věnují se už jen produkci masa. Stádo čítá asi 10 – 15 krav a mladý skot. Býci a jalovice se vykrmují do poměrně nízké porážkové hmotnosti a prodávají jako mladý bioskot za 5 EUR/kg (v Bille je pak k dostání za 12 – 40 EUR/kg podle partie). Asi čtvrtina vykrmeného skotu je prodávána napřímo (10 – 12 EUR/kg). Právě z toho důvodu plánuje pan Liebhart postavit na farmě bourárnu, ale obává se poměrně složitých veterinárních předpisů.

Pan Liebhart je velkým zastáncem bezorebné technologie, která podle jeho zkušeností dokáže velmi úspěšně bránit erozi. V místních podmínkách poměrně těžkých půd s dostatkem srážek je jediným větším problémem podle slov hospodáře velký výskyt pýru. V loňském roce, kdy bylo nebývalé sucho, ale vyschl a letos tak nedělá tolik problémů. Osevní postup je založen na směsi jetele a vojtěšky, následuje pšenice, oves, ječmen, dále (na lepších polích) žito nebo (na horších pozemcích) peluška, v dalším roce opět pšenice (špalda), žito a znovu jetel s vojtěškou. Pole se udržují celoročně zelená podsevem jetele nebo vojtěšky, což je opět účinná obrana proti erozi a zároveň pomáhá udržet v půdě zimní srážky. V menší míře se do osevního postupu ještě přidává trocha brambor, máku a tritikale. Zajímavostí je také pěstování lničky seté, která se pěstuje ve směsi ideálně s letní pšenicí, případně s peluškou nebo bobem. Lněničku Liebhartovi lisují a olej prodávají do Slovinska jako stolní za 3 EUR/litr, v minulosti tento olej používali ale i jako palivo do motorů. Výlisky se používají jako krmivo pro prasata.

Účastníky exkurze zajímaly výnosy a ceny špaldy, která u nás není příliš rozšířená, navíc v tomto systému pěstování. Podle slov pana Liebharta se výnos špaldy pohybuje kolem 2,5 tun/ha, cena je v rozmezí 100 – 150 EUR/t u konvenčního výrobku, cena špaldy v biokvalitě pak neklesá pod 250 EUR/t, v loňském roce, kdy bylo sucho, se dokonce vyšplhala na 600 EUR/t.

Jako doplňkový zdroj příjmů provozují Liebhartovi dva apartmány, které pronajímají většinou rodinám. Náklady na provoz snižuje v Rakousku běžná výbava farmy – fotovoltaická elektrárna s možností uskladnění vyrobené elektřiny v bateriích. Právě na stavbu a vybavení agropenzionu čerpala rodina dotaci z Programu rozvoje venkova. Další finance se podařilo získat na přestavbu stáje pro skot na ekologický provoz – tedy především přestavba vazného ustájení na volné a změna na masnou produkci z původní mléčné. Stáj svému účelu sloužila výborně po více než 6 let, nyní je ale postavená téměř nově, protože před nedávnem vyhořela kvůli neopatrné „hře“ syna Liebhartových se sirkami.

Waldland, Oberwaltenreith

Spolek Waldland je sdružením 800 farmářů a zemědělských podniků – ekologických i konvenčních a nepřetržitě funguje už 30 let. Hlavní aktivitou jsou služby pro členy zejména na poli zpracování a odbytu produkce, zajišťuje ale také poradenství, výzkum v oblasti hnojení, prostředků na ochranu rostlin, technologie pěstování a nových odrůd, zabývá se inovacemi a významně se podílí na propagaci produktů. Postupně si spolek vybudoval i několik dceřiných společností, které vykonávají jednotlivé činnosti, a jeho součástí je i spolek pěstitelů speciálních plodin. Waldland je naopak členem Svaz pěstitelů bylinek. Zpracování je možné pro členy i nečleny spolku, ovšem s výrazně odlišnými finančními podmínkami a upřednostněním členů.

Waldland sídlí v areálu historického statku, kam se přestěhoval po pěti letech své činnosti, protože dosavadní prostory nestačily pro rychle se rozvíjející aktivity spolku. Postupně se přistavovaly další budovy a provozovny a vybavovaly se moderní technologií, kterou by si jednotliví sedláci samostatně mohli jen těžko dovolit. Mnoho zařízení a strojů je přímo originálním vynálezem konstruktérů Waldlandu. Aktuálně spolek zaměstnává v rozlehlém areálu na 120 lidí, obrat se ročně pohybuje na úrovni 15 mil. EUR a 80 % výrobků se exportuje do zahraničí. Veškeré zisky se investují do dalšího rozvoje aktivit.

Protože v Dolním Rakousku obecně se pěstuje poměrně velké množství speciálních plodin a mnoho sedláků, pokud nejsou vysloveně zaměřeni na tyto plodiny, je mají alespoň jako doplňkové, je nasnadě, že i Waldland velkou část provozu adaptovat právě na zpracování těchto plodin. Celkem se zde zpracovává produkce 60 různých plodin z rozlohy 5.000 ha. Kromě poměrně rozšířených rostlin, jako je ostropestřec, mnoho druhů máku (který je místní specialitou, protože se používal mimo jiné i místo ořechů, kterým se v regionu nedaří), len či konopí zde umějí zpracovat i méně obvyklé plodiny včetně mnoha druhů koření a bylinek, místní specialitou je pažitka, která se velmi obtížně zpracovává (Waldland je s produkcí 100 t/ročně jedním z největších producentů), suší se zde květy kukuřice, z nichž se získává pyl, pro farmacii se využívá i námel či jinan dvoulaločný a další. Sušárny ročně vyprodukují 7.000 tun materiálu.

Lisovny oleje zpracovávají na stolní i technické oleje rovněž veškeré myslitelné plodiny počínaje standardní slunečnicí a řepkou, přes ostropestřec (toho se lisuje nejvíce) a len až po oleje z lničky, konopí či máku. Okrajově se waldland věnuje i zpracování živočišné produkce, a to zejména sladkovodních ryb. Kapr z Waldviertlu má regionální značku stejně, jako sumec, který se zde od roku 2015 i chová v akvakultuře, která tak zužitkovává odpadní teplo. Waldland má také alternativní chov nosnic.

Protože v Rakousku je zvykem produkci dotahovat skutečně do konce, má spolek i vlastní pekárnu a kuchyň s restaurací, kde se dále přidává místních výrobkům hodnota. Jako doplňková činnost funguje cateringová firma, která zajišťuje občerstvení na různých akcích. V místním obchodě je pak možné koupit kromě potravin také oblečení ze lnu, které se rovněž vyrábí přímo ve Waldlandu.

Waldland se samozřejmě v minulosti stal příjemcem několika dotací z PRV. Podíl financování z těchto zdrojů se u projektů pohyboval kolem 40 %. Obecně je tento podíl vyšší, protože se jedná o spolek sedláků, který je při vyřizování žádosti o dotaci ve výhodě oproti žadatelům – jednotlivcům. Dotace byly přiznány například na halu se sušárnou bylinek, lisovnu oleje či na zařízení prostor pro usmrcování, filetování a uzení ryb. Technologie bohužel nebylo možné během exkurze fotit.

Farma rodiny Mauritz, Plessberg

Velmi zajímavá návštěva nás čekala v Plesbergu, kde se manželé Mauritzovi věnují ekologickému chovu nosnic. Podnik má 14 hektarů orné půdy, kde se pěstují krmiva v biokvalitě, 7 hektarů půdy slouží jaký výběhy pro nosnice kolem hal a 2 hektary lesa. Nosnice jsou rozděleny do dvou hal – v jedné je 4.400 kusů, ve druhé 3.000 slepic plemene Lohman. Haly současný majitel koupil v roce 2008, kdy byla velmi dobrá poptávka po vejcích. O rok později jedna se jedna z hal zřítila pod sněhovou pokrývkou, musela být tedy v roce 2010 postavena kompletně znova, naštěstí s kompenzací 450 tis. EUR od pojišťovny to nebyl velký problém. 

Slepice se do hal naskladňují ve věku 18 týdnů a po třináctiměsíčním cyklu, během něhož jsou ztráty asi 5 % (nejen kvůli chorobám, ale i kvůli škůdcům, kteří loví slepice ve výběhu), jsou vyskladněny a prodány přímo na jatka. Roční produkce od každé nosnice je 320 vajec, celkově tedy podnik vyrábí 1,8 – 2 milióny vajec. Napřímo z farmy se daří prodávat asi 3.000 vajec měsíčně, zbytek jde do supermarketů. Cena při přímém prodeji je 26 eurocentů, při dodávkách do supermarketů 18 centů. Rozdíl oproti konvenční produkci je zhruba 6 – 8 centů za kus.

Krmení se zčásti daří vypěstovat přímo na vlastní půdě, něco se ještě dokupuje. Spotřeba krmiva na jedno vejce je cca 150 g. Kromě suché směsi se přikrmuje naklíčenou směsí složenou z pšenice, žita, ovsa, ječmene a vikve putuje do klíčírny obilí, která je přímo součástí haly. Její kapacita je zhruba 200 kg denně, farmář ji ale zatím využívá jen na 50 %. Obilí zde během 55 hodin naklíčí do ideální fáze pro krmení a je 4x denně automaticky dopravováno přímo do haly s nosnicemi. Ty mají díky rozhodnutí farmáře věnovat se ekologické produkci také další výhody, které jim oproti konvenčním chovům výrazně zpříjemňují život, a to především v podobě denní možnosti výběhu na pastvu a přítomnosti kohoutů v hejnu. Zajímavě je řešené hnízdo pro kladení vajec, na něž farmář čerpal dotaci z PRV ve výši 12.000 EUR (celková investice byla 40.000 EUR). Je tvořeno nekonečným pásem, který probíhá podélně celou halou až do třídírny a jeho povrch je pokryt podestýlkou ze špaldových slupek. Jednou nebo dvakrát denně se pomalu vytáhnou zábrany podél pásu (slepice nemají problém se naučit, že to je pokyn pro opuštění prostoru) a pás vyjede až do třídírny. Vejce se třídí podle váhy pouze pro přímý prodej, velkoobchod, který zboží vyzvedává 1x týdně, třídění nepožaduje.

Farma Josefa Weinstabla, Klein Pertlholz

Malá ekologická rodinná farma funguje především jako dodavatel surovin do restaurace a penzionu, které rovněž provozuje rodina Weinstablových. Dnešní majitel farmy se do Klein Pertlholzu přiženil před 30 lety, kdy 80 % příjmů podniku tvořilo zemědělství a 20 % provoz hospody. Postupně se ale rozšiřovala především činnost související s rozvojem turistiky v regionu, kromě restaurace se začalo s provozem penzionu o kapacitě 40 lůžek a dnes je poměr příjmů přesně obrácený. Ze zemědělství se tak stalo především hobby a ani nepokryje celou spotřebu restaurace.

Zemědělskou produkci tvoří tedy celkem logicky výkrm skotu a prasat. Krmivovou základu pěstují Weinstablovi na 20 hektarech vlastních luk a polí, krmiva si zpracovávají sami. Vykrmená zvířata si nechají porazit a rozbourat na jatkách, další zpracování už pak probíhá přímo v restauraci. Drobný doplněk příjmů generuje také vlastní les o rozloze asi 10 ha.

Dotace z PRV byla v Klein Pertlholz investována do stavby stájí pro výkrm skotu a prasat, které jsou přizpůsobené požadavkům na ekologický provoz. Celková investice byla 400 tisíc EUR, podíl dotace dosáhl 20 %.

Farma rodiny Resslových, Hohenwart

Podnik rodiny Resslových má 250 let dlouhou tradici a jedná se o průměrnou farmu zdejší oblasti. Hlavní postavou je zde pan Ressl, který je zároveň ředitelem zemědělského výzkumného ústavu, dva roky také působil jako tajemník ministra zemědělství, pracoval v Evropské bance pro rozvoj a dělal poradce na Ukrajině, v Turecku a Rusku. Dozvěděli jsme se od něj tedy mnoho zajímavých informací nejen o konkrétní farmě, ale i o zemědělství v Rakousku obecně. S chodem farmy dále výrazně pomáhá manželka a rodiče pana Ressla, podle svých možností se zapojují tři děti.

Resslovi vlastní 40 hektary půdy – z toho je 16 ha lesa, 2 ha travních porostů a zbytek zabírá les. K tomu pronajímají dalších 10 ha travních porostů, které potřebují na výrobu krmiv pro skot plemene Waldviertler Blondvieh, které chovají zejména pro produkci plemenných zvířat a částečně na maso, které prodávají napřímo. Tato výměra i rozdělení ploch je pro rakouské farmy zcela obvyklá stejně jako to, že podnik je opět v ekologickém režimu. Pozemky jsou rozdělené na malé bloky, a to i po pozemkové úpravě, která zde proběhla v roce 1969. Na orné půdě pěstují Resslovi zhruba ve stejných podílech jetel, oves, špaldu, směs hrachu s ovšem a žito. Vlastní stroje mají jen ve velmi omezené míře, stejně jako na předchozích navštívených farmách, i Resslovi využívají možnost členství v Maschinnenringu a část prací zajišťují službami.

Systém zemědělské politiky v Rakousku se změnil po vstupu do Evropské unie v roce 1995. Ceny komodit byly před vstupem daleko vyšší a stát podporoval export. V současnosti se samozřejmě podpora zemědělství přizpůsobila podmínkám EU, ale Rakousko si ponechalo některé svá specifika. Základem přímých plateb je již zmíněná podniková prémie ve výši cca 300 EUR/ha. Na ekologické zemědělství dostanou zemědělci příspěvek ve výši 230 EUR/ha (v případě travního porostu vázaného na chov zvířat). Podmínkou pro podporu EZ je v úrodnějších oblastech zatížení 0,5 VDJ/ha, tento limit se ale úměrně snižuje až na nulu v horských oblastech. Podpora LFA se pohybuje od 80 EUR/ha až po 1.000 EUR/ha v horských oblastech Alp. Dále je zde možnost získat podporu na stálý pokryv ploch, což rozpočet zvyšuje o 85 EUR/ha. Národní podpory pak jsou směřovány na chov tradičního skotu (viz výše), pěstování starých odrůd (např. u špaldy to činí částku 120 EUR/ha), snížení používání hnojiv a prostředků na ochranu rostlin.

Pokud se týče ekologického zemědělství, v Rakousku tento režim aplikuje daleko více farem oproti ČR a zároveň je zde zvykem EZ provozovat nejen na travních porostech, ale i na orné půdě. Záleží samozřejmě na regionu (nejefektivnější je EZ v sušších oblastech) a zaměření farmy, ale ekologicky v Rakousku hospodaří pětina podniků. Výnosy se daří dosahovat poměrně vysoké (obilí v průměru kolem 3 t/ha) a ceny jsou zajímavé (žito a oves 250 – 300 EUR/t, hrách 400 EUR/t).  Výkup zajišťují čtyři velké společnosti, většina se prodává na smlouvu. Rakušané si zvykli pěstovat ekologicky také zeleninu, která se vyváží až do Velké Británie. Předpokladem k tomu je samozřejmě ale i zájem spotřebitelů si toto zboží kupovat a také si za něj výrazně připlatit. I velké řetězce pak nemají problém prodat 8,3 % výrobků v biokvalitě. 

I na této farmě byly využity dotace z PRV, a to na přestavbu stáje pro masný skot. Stáj je poměrně stará a nevyhovovala přechodu farmy z mléčné na masnou produkci. V roce 2008 se proto rozhodli změnit ustájení z vazného na volné. Investici ve výši 30 tis. EUR pokryla dotace ze čtvrtiny. Velkou úsporu znamenala možnost započítat do nákladů vlastní práci. Masné zaměření se velmi osvědčilo – veškerá produkce se prodá formou pětikilových balíčků po 75 EUR napřímo stálým zákazníkům. Ročně se takto prodá asi 15 kusů skotu, pouze menší část se zpracuje na klobásy a nejlepší partie se prodávají zvlášť jako steakové maso.

Závěr

Cílem cesty bylo srovnání nejen obecně zemědělství v Rakousku a v ČR, ale především získání informací o využití investičních dotací z evropských fondů v obou státech. Podařilo se sestavit pestrý program z návštěv farem v oblasti Dolního Rakouska, které patří k nejúrodnějším oblastem země a má velmi podobné klimatické podmínky České republice. Přestože se jednalo výhradně o rodinné farmy, jejich zaměření a přístup se od sebe poměrně odlišovaly, takže jsme měli možnost posoudit celkem reprezentativní vzorek rakouského zemědělství.

Pokud se týče Programu rozvoje venkova, ten je v Rakousku velmi často využívaným nástrojem a efektivně pomáhá zemědělcům realizovat jejich záměry na modernizaci a rozšíření aktivit farem. Často se projekty zaměřují na investice do přestavby stájí, kde zejména v minulosti výrazně pomáhala možnost započítat do nákladů vlastní práci farmáře a jeho rodiny. Běžné jsou projekty na zpracování produkce a její odbyt a samozřejmě i na diverzifikaci činností například formou budování agroturistických apartmánů. PRV podporuje hlavně menší projekty s velmi pozitivním vlivem na rozvoj venkovských činností. Obecně je podpora projektů v tomto programovacím období nižší než v období předchozím, většinou do výše 25 % nákladů s tím, že 5 % navíc mají mladí zemědělci a sedláci hospodařící v horských oblastech. Negativem nového období je podle zemědělců také rostoucí byrokracie, na niž si stěžují zemědělci napříč Evropskou unií i přes neustálé deklarace Evropské komise o snižování administrativy. Stejně jako u nás je také u některých projektů požadován určitý podíl technologie, což v některých případech je ku prospěchu věci, někdy ale tato podmínka nutí žadatele pořizovat si vybavení, které nepotřebuje. Zdánlivě podobná jako v ČR je pak v Rakousku obvyklá větší podpora projektům, které podávají sdružení producentů. V Rakousku je téměř každý sedlák členem nějakého přirozeně vzniklého družstva či spolku, protože sdružování zde má tradici nezatíženou temným obdobím za socialismu. Sedláci tak mají ke sdružování důvěru, protože dobře funguje a není účelově zneužíváno.

Tento zájezd organizovaný Asociací soukromého zemědělství okresu Litoměřice a za podpory Celostátní sítě pro venkov byl velmi dobře jeho účastníky hodnocen. Považujeme jej za účinnou a efektivní formu, jak propagovat dobře aplikovanou PRV a inspirovat české zemědělce k zajímavým, inovativním a přínosným projektům.

Ing. Veronika Jenikovská, 5. 8. 2016