Polsko – poněkud opomíjený soused

Z určitého hlediska zaujímá Polsko strategickou polohu - je křižovatkou hlavních evropských komunikačních tras, které vedou ze západní části světadílu přes Polsko do Běloruska a Ukrajiny a dále pak do Číny a ze Skandinávie do jižní Evropy a na Blízký východ. Výhodou státu je jeho geografická poloha. Na severu je ohraničeno Baltským mořem a na jihu pásem pohoří – Sudety (Krkonoše, Jizerské hory), na východě Beskydy a západními a východními Tatry. Rozlohou je 9. největším státem Evropy, téměř polovinu území tvoří nížiny a průměrná nadmořská výška je 173 m. Pro srovnání průměrná nadmořská výška ČR je 450 m. Průměrná teplota v létě se pohybuje mezi 16,5 a 20 °C, v zimě mezi -6 a 0 °C.

Ve středním a jižním Polsku se většinou vyskytují úrodné sprašové půdy, na severu podzolové. Jak sdělila Emmanuelle Mikosz, zástupkyně Polska na mezinárodní konferenci k podpoře rodinných farem v dubnu tohoto roku v Brně, kterou pořádala ASZ ČR, tvoří zemědělská půda 18,87 milionů ha (z celkových 312 679 km2), z toho je 44,5 % půdy orné. Za velké farmy jsou v Polsku považovány již ty nad 100 ha, je jich asi 6 700, největší farma hospodaří na 12 000 ha. Středních farem o rozloze 20 – 100 ha, jejichž počet narůstá, je 150 tisíc a zdaleka nejvyšší podíl je malých farem pod 20 ha, kterých v Polsku najdete více než milion.  

Poláci si svou přírodu velmi chrání, dnešní stav upravuje zákon o ochraně přírody z roku 2004. Polsko má celkem 23 národních parků, 1469 přírodních rezervací, 121 chráněných krajinných oblastí, 386 chráněných území, 983 území Natura 2000 a dalších 43 tisíc chráněných míst. Polsko se samosprávně dělí na 16 vojvodství, která zahrnují celkem 65 krajských měst a 314 okresů.

Výskyt volně žijících živočichů je vázán na území a rozdílné klimatické podmínky. Typickými zvířaty jsou divoká prasata, zajíci, srny a jeleni. Na východě se daří liškám a vlkům. Zastoupení dalších zvířat je velmi podobné tomu českému. Stejně tak flóra, podobná naší, je závislá na nadmořské výšce. V lesích dominuje borovice lesní.  Při naší cestě po rovinatém jižním a středním Polsku jsme mohli vidět listnaté lesy s převažujícími porosty břízy.

Polsko je velká země a tak bylo za tři dny možné zhlédnout jen její zlomek. Zájezd byl zaměřen na návštěvu farem, výzkumné stanice, výrobny vodky a jednoho z nejznámějších historických měst – Toruně.

České a polské INNVIGO

„Co vlastně znamená název INNVIGO? Jako nově vzniklou firmu jsme mohli ovlivnit i její jméno, proto jsme v jejím názvu spojili to, co pro nás i naše partnery tato společnost představuje,“ chopil se v průběhu druhého dne představení firmy Krzysztof Golec, ředitel polské firmy INNVIGO. INN znamená inovaci a investici, VI (vigour) výkonnost a GO jít dopředu.

Na úplném počátku stojí rodina Leszka Borucha, který začal podnikat na počátku 90. let minulého století. Nejprve se živil nákupem a prodejem pesticidů a následně založil firmu Chemirol Sp. z o.o., která si rychle stihla vytvořit dobrou pozici na trhu. Rodina Boruchových kromě toho vlastní několik farem o celkové rozloze 6 000 ha, škrobárnu, firmy na distribuci zemědělské techniky, výrobu a prodej osiv, výrobnu proslulé vodky v Toruni a hotel Amazonka v Ciechocinku. Roční obrat celého koncernu je 300 mil. Euro. Pod Chemirol, který na polském trhu s přípravky do zemědělství zaujímá 25% podíl, spadá INNVIGO Polsko a INNVIGO Agrar CZ. Vlastní výrobky jsou vyvíjeny na základě postpatentové technologie, avšak ve vylepšených verzích a formulacích a za nižší ceny, než které je schopna nabídnout konkurence.

Zájezdu se zúčastnil Robert Schmiedl, obchodní ředitel INNVIGO v České republice. Jeho dvacetiletá praxe v oboru ochrany rostlin je předpokladem správného fungování této firmy i zaručením odpovídající a potřebné nabídky rozšiřujícího se portfolia zemědělské chemie. Po prvních a posledních farmách nás provázel Andrzej Brachaczek, který působí jako ředitel oddělení vývoje a výzkumu INNVIGO v Polsku. Zabývá se registrací produktů včetně její koordinace, uváděním výrobků do praxe a polními pokusy. Zároveň poskytuje technické a odborné poradenství. Pochází z Těšínského Slezska, kde mluví nářečím – tzv. po goralsky. Česky sice neumí, ale češtině rozumí dobře.

Farma Cyrakových – klasická rostlinná farma

První zastávkou u našich sousedů byla farma rodiny Cyrakových v Zebowici nad Jaworem. Farma je na polské poměry celkem velká – patří k ní okolo 300 ha. O polnosti se stará syn Marcin, otec Jerzy spravuje finance.  Až do letošního roku spláceli úvěr, díky kterému v roce 1995 mohli farmu včetně polností odkoupit od státu. Část výměry však nyní byla zabrána pro výstavbu nové hlavní silnice. Absence živočišné výroby významně ztěžuje schopnost uživit celou rodinu, proto se Cyrakovi začali zabývat pěstováním raných brambor pod textilií, které dnes tvoří jejich nejdůležitější zdroj příjmu. Krom toho pěstují pšenici, řepku a v menším množství další plodiny. Cyrakovi kromě toho vyrábí kvalitní uzeniny podle osvědčených domácích receptů a prodávají ryby. V okolí se nacházejí velké kamenolomy s nejslavnějšími ložisky tzv. střegomské žuly (Granit strzegomski), ze které se na farmě dříve vyráběly dlažební kostky.

Cyrakovi pěstují pšenici odrůdy Arkadia, která poskytuje vysoký výnos (běžně 8 – 9 t/ha), ale na druhou stranu je velmi náchylná k chorobám. Pečlivá ochrana je zde tedy na místě. Největší problém představovala v letošním roce rez žlutá plevová (Puccinia striiformis), která se dříve většinou vyskytovala jen v severních přímořských oblastech, přitom zde se nacházíme ve výšce 300 m. Ve středním Polsku vymrzla všechna ozimá pšenice, všude je zaseta jen jarní. Svůj díl na tom měl velmi studený květen a sucho. Přestože se srážky pohybují okolo 600 mm, jejich rozložení není během roku rovnoměrné.

Jak již bylo napsáno, Cyrakovi pěstují i řepku, obvykle sklízí minimálně čtyři tuny z hektaru. „Letos je pěkná, vysoká, jinde v Polsku je mnohem menší nebo také vymrzla. Starost nám však dělá velká epidemie hlízenky (Sclerotinia sclerotiorum)a obáváme se i následného napadení černí (Alternaria brassicae),“ dodává Andrzej Brachaczek. Vysoké zastoupení řepky v osevním postupu (po dvou, výjimečně třech letech) způsobuje problém nejen s již zmiňovanou hlízenkou, ale také s nádorovitostí brukvovitých (Plasmodiophora brassicae). V letošním roce se sice díky suchu tolik neprojevila, avšak jinak začíná způsobovat výraznější hospodářské škody. Výskyt se může eliminovat postřikem na počátku květu účinnou látkou triazolem. Sice existují tolerantní odrůdy, ale zde se neuplatňují. „Každý rok se také snažíme obměňovat aplikované účinné látky. Největší chyba, kterou naši farmáři dělají, je, že používají např. tebukonazol především k regulaci výšky stonku místo na ochranu proti chorobám. Musíme začít více přemýšlet,“ upozorňuje Andrzej. Další chorobou řepky, která se sice objevila nedávno, ale záhy se velmi rozšířila, je fómová hniloba. Andrzej uvádí, že pravděpodobně nejzásadnějším důvodem jejího šíření je chybná kontrola výskytu fómy, a to jen na kořenovém krčku. Může se vyskytovat i níže, avšak právě kvůli zanedbání kontrol ji farmář přehlédne a porost neošetří. Andrzejovi výzkumy in vitro i na poli ukazují vhodnost používání kombinace dvou účinných látek – tebukonazolu a difenokonazulu. V Polsku není oblíbené tzv. „lepení řepky“ před sklizní. K desikaci používají nejvíce glyfosátové herbicidy (např. Roundup), které jsou zejména v poslední době velmi zmiňovány a jejich aplikace odsuzovány. V EU se hovoří o úplném zakázání této účinné látky.

Výzkumná pole – pokusy pro stát i firmy

Na cestě do Ciechocinku, kde na nás čekalo nejen ubytování, ale především výborná večeře s hlavním chodem představující polovinu pečené kachny pro každého, jsme navštívili výzkumnou stanici rostlinné výroby v Krościnie Malej.

Centrální instituce výzkumu odrůd kulturních rostlin je financována ze státního rozpočtu. Celkem jich je v Polsku 50, ty největší spravují okolo 400 ha. Stanice zaměstnává šest lidí a obhospodařuje celkem 172 ha, z toho se na 600 malých políčkách na 10 ha provádí výzkumy s herbicidy, fungicidy, insekticidy, regulátory a stimulátory růstu. Kromě toho zajišťují registrační proces v systému PDO s řepkou ozimou, tritikalemi, žitem, jarním ječmenem, ovsem a luštěninami. Bonita půdy se na stupnici od 1 do 6 (kdy 1 představuje nejlepší půdu a 6 nejhorší) pohybuje mezi 3 – 6. Ale i na takové půdě se obiloviny a řepka dají pěstovat rentabilně. Na produkčních polích se pěstuje řepka, kukuřice, pšenice a jarní ječmen. V roce 2014 dosáhli ve stanici průměrného výnosu u pšenice 8,3 t, kukuřice 9 t a řepky 4 t. Výzkum však ukázal i mnohem vyšší čísla. Rekordní průměrný výnos řepky z celkem 50 odrůd byl v roce 2014 a dosáhl 6,5 t/ha.  Nejlepší odrůda pak vynesla 8,5 t/ha. Kukuřice ve výzkumu dosáhla rekordního výnosu v roce 2012, u nejlepších odrůd až 16,5 t zrna. Hnojení dusíkem se pohybuje od 160 do 200 kg/ha. Cílem je vybrat tu nejlepší odrůdu pro pěstování ve zdejší oblasti Dolního Slezska.

Farmáři v okolí solného města Ciechocinku

Lázeňské město Ciechocinek je již od první poloviny 19. století vyhlášené minerálními prameny a léčivým bahnem. Výjimečné mikroklimatické podmínky způsobují malé teplotní výkyvy s vysokým počtem slunečních dní bez deště a větru. Jedinečnou památkou jsou tři masivní dřevěné čerpací věže zvané gradovna. V pevně spletených vrbových a trnkových větvičkách stéká čerpaná minerální voda s jodidem sodným, sůl houstne a slaný vzduch má pak léčivé vlastnosti. Vytěžená sůl se dále využívá a lze ji koupit u místních stánkařů.

Nedaleko Ciechocinku hospodaří od roku 1991 Marek Brudnowo. Z původních 15 ha farmu rozšířil na nynějších 100 ha, z čehož je 85 ha vlastních a je velmi pravděpodobné, že i zbylou výměru v budoucnu koupí. Na polské poměry je to farma větší, která již může investovat a lépe obstojí v konkurenci. Na písčitých a málo kvalitních půdách letos Marek Brudnowo pěstuje kukuřici na zrno (75 ha), průmyslové a sadbové brambory. Na podzim měl zasetou i pšenici, která bohužel vymrzla. Kukuřice dosahuje výnosu okolo 8 t z ha při 22 % sušiny. Avšak před čtyřmi až pěti lety, kdy byl dostatek srážek, sklízeli průměrně 11 t. Živočišnou výrobu nemá, ale pravidelně zaorává drůbeží hnůj, který nakupuje od sousedního farmáře. Marek spolupracuje s INNVIGO Polsko při testování kombinací pesticidů či hnojení.

České sedláky zajímalo hospodaření kolegy i z dalších pohledů – přístupu k půdě, dotací i byrokracie. Sám Marek přiznal, že vše bylo jednodušší před vstupem do EU, ta jim jen přinesla další zátěž a starosti. V Polsku zůstala asi jen 2 % zemědělských družstev, která si vedou dobře a jsou dobře spravována.  „Nijak spolu nesoupeříme,“ dodává Marek. Polský zemědělec nemusí mít IČO, pro příjem dotací stačí jen rodné číslo a registrace na zemědělské agentuře. Stejně tak daně a pojištění platí přes speciální systém určený pro zemědělce. Pro polské kolegy to představuje značnou finanční úlevu.

Toruň – město Mikoláše Koperníka a perníčků

Po návštěvě Ciechocinku nás čekala cesta do středopolské Toruně, procházka starého města a prohlídka továrny na výrobu vyhlášené Toruňské vodky, která stejně jako INNVIGO, rovněž patří pod společnost Chemirol.

Základ vzniku města z menší osady dali ve 13. století křižáci. Velký rozkvět znamenalo následné připojení k hanze a obchod se solí. Historie Toruně nebyla růžová, dotkly se jí polsko-křižácké konflikty, třicetiletá válka, připojení k Prusku i německá okupace za 2. světové války. Během osvobozování v lednu 1945 mělo město jako jedno z mála štěstí, když jeho centrum nebylo poškozeno. Díky tomu tak mohlo být v roce 1997 zapsáno na seznam UNESCO.

V Toruni se 19. února roku 1473 narodil Mikuláš Koperník. Slavnému matematiku, astronomu a tvůrci heliocentrické teorie (planety obíhají okolo Slunce, ne naopak, jak se dosud tvrdilo) je věnováno muzeum v jeho rodném domě - Dom Mikolaja Kopernika. V Toruni nechybí ani planetárium denně nabízející desítku tematických programů. V poměrně malém historickém jádru města se soustředí velké množství impozantních gotických katedrál, kostelů, muzeí, náměstí i ruiny křižáckého hradu. Nepovšimnuta nemůže zůstat ani protékající řeka Visla, nejdelší (1047 km) a nejdůležitější polská řeka vlévající se do Baltského moře. Její povodí má rozlohu neuvěřitelných 194 424 km2 (většinu v Polsku). Jako jeden z vítaných upomínkových dárečků nabízí Toruň výborné perníčky, kterými je město vyhlášené stejně jako české Pardubice.

Koštování místní vodky

Rodina Leszka Borucha vlastní i továrnu na výrobu lihu, vodky a dalších lihovin, jejíž základy byly položeny již v roce 1884. Exkurze v továrně má stejný průběh jako v případě výroby vodky, tedy od přípravy lihu až do ochutnávky finálního produktu. Zpracovávaný líh pochází výhradně z polských zdrojů, dříve ho sem vozili velcí i drobní výrobci koňskými povozy, dnes ho přivážejí kamiony. Skladován je ve sborníku, který byl vybudován v roce 1900 a za oněch 106 let nebyl přestavován, snad jen nově natřen. Ocelová nádrž o objemu 1,5 mil. litrů je však s plochým dnem, což neumožní vždy odčerpat všechen skladovaný líh. „Průměrný Polák by měl zbylých pět tisíc litrů zhruba na tři roky,“ dodal v nadsázce průvodce exkurze. Nakoupený líh se však musí několikrát destilovat, teprve až poté se dostává do podoby vhodné ke konzumaci. Následná výroba destilátů, jejich ochucování a procesy podléhají přísné kontrole a samozřejmě utajení. Zákazník si tak může pochutnat na mnoha druzích lihovin – silnějších i slabších, ochucených i čistých. A to doslova. Závěr exkurze totiž patřil degustaci pěti druhů různých destilátů a jejich hodnocení. Vodku, tu tedy v Toruni umí!

Tři největší farmy na závěr

Třetí a poslední den zájezdu zavedl účastníky na tři, i na naše poměry, velké farmy. První z nich patří manželům Kudukovým a nachází se ve vesničce Raciborowice Górne v Dolním Slezsku. Stanislaw Kuduk začal hospodařit již v 70. letech na několikahektarové farmě. S manželkou dnes  vlastní celkem 2130 ha půdy. Pěstují zeleninu (červená řepa, mrkev, petržel, cukrový hrách, sladká kukuřice) a na 550 ha brambory. Kromě toho se v menší míře věnují i obilninám a řepce. Z celkové roční produkce 40 tisíc tun zeleniny, jsou schopni 25 tisíc t uchovávat ve vlastních skladech s počítačově řízeným mikroklimatem. Kudukovi jsou otevřeni inovacím a novým technologiím. Na jejich farmě právě probíhá výzkum účinnosti deklastrované vody (probiotechnologie využívající nanovodu), efektivity modifikovaných mikroorganismů a simulátorů růstu. Na polích využívají speciální stroje zajišťující regulaci plevelů, výdrolu a zároveň spolehlivě zapraví posklizňové zbytky. Touto pěstební technologií dosáhli vyřazení aplikací velkého množství herbicidů a především glyfosátů. Snaží se o zachování vysoké úrovně pěstování, sejí meziplodiny a používají organická hnojiva. Celou produkci Kudukovi prodávají zpracovatelům, velkoobchodům a dalším prodejcům v Polsku i v zahraničí, a to zejména Holandsku, Velké Británii a samozřejmě do České republiky, která je zahraničnímu trhu a zboží velmi otevřená. Rodina organizuje na farmě studentské praxe, školení a také široce spolupracuje s dalšími firmami ze zemědělství. Sponzoruje místní sportovní kluby a základní školy. Věnuje se charitě – dodává zeleninu a brambory do různých charitativních center.

Jacek Kozlowski hospodaří již od roku 1994 nedaleko Kudukových v obci Lubkow. První hektary pocházely z převzatého státního statku a další půdu pravidelně nakupoval od okolních rolníků. Dnes pěstuje ozimou pšenici na 700 ha, řepku na 500 ha, ječmen ozimý na 100 ha, ječmen jarní na 50 ha, řepu na 70 ha a jarní tritikale na 170 ha. Vyprodukované brambory z celkem 400 ha je Jacek Kozlowski schopný uskladnit ve svých skladovacích halách. 15 zaměstnanců se farmáři stará o polnosti, stroje, sklady a sušárnu.  Vesměs celou produkci prodává přes odbytové družstvo.

Třetí z místních rolníků, Stanislaw Borucki, začínal se zemědělstvím v roce 1982 koupí 50 ha půdy, nyní hospodaří na celkem 1800 ha, z toho tvoří 360 ha brambory, 540 ha řepka ozimá a 900 ha pšenice. Všichni tři farmáři dříve pěstovali i kukuřici, v současné době je však pro ně její produkce nerentabilní. Plodiny prodává rovněž přes odbytové družstvo. Kromě toho vlastní rozsáhlé sklady brambor, plynové sušárny na zrniny a větrné elektrárny v okolí. Usnadněním prodeje je i vlastní spediční firma čítající přes 20 nákladních aut zásobující převážně Německo a Českou republiku.

Přesto, že jsme v Polsku byli pouhé tři dny, dokázali jsme si udělat obrázek o hospodaření našich sousedů, v lecčems podobné tomu našemu. Ať malí či velcí, trápí je stejné věci jako Čechy – sucho a nedostatek vody, výkyvy počasí, byrokracie státu i ze strany Evropské unie, odbyt vlastní výroby. A jistě to nebyla naše poslední návštěva u těchto severních sousedů, neboť firma INNVIGO by ráda spolupráci se soukromými zemědělci dále rozvíjela.

Aneta Matoušková