Odhalení pamětní desky významným klatovským osobnostem

Sdílejte článek
Odhalení pamětní desky významným klatovským osobnostem

V sobotu 17. září byla na klatovských dragounských kasárnách odhalena pamětní deska na počest slavné dragounské minulosti a zároveň dvěma vynikajícím osobnostem, které za vlast položili to nejcennější - své vlastní životy. Šlo o generála Josefa Dostála a plukovníka Ladislava Nedbala.

Pamětní deska by nikdy nevznikla, nebýt výrazné finanční podpory Města Klatovy a také příspěvku spolku Přátelé české historie a Konfederace politických vězňů Klatovy.

Josef Dostál (1891-1945) pocházel z obce Tučín nedaleko Přerova a stejně jako do osudů tisíců jiných mužů i do toho jeho zasáhlo vypuknutí první světové války. Stranou musela jít touha po hospodářském a technickém vzdělání a naopak příštích šest let strávil Dostál ve válečné vřavě. Do vlasti se vrátil jako velmi dobře hodnocený ruský legionář s obrovským množstvím zkušeností.

Osudem se mu stalo jezdectvo, v letech 1930-1935 velel jezdeckému pluku 4 v Klatovech
a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností našeho města. Ve spolupráci s Františkem Machníkem měl významný podíl na přípravě obyvatelstva v branné výchově, inicioval postavení pomníku Antonínu Švehlovi před kasárnami a také vyučoval brannou výchovu na hospodářské škole. V roce 1935 se už v hodnosti generála stal velitelem 1. jezdecké brigády v Praze a o rok později přednostou jezdeckého odboru ministerstva národní obrany.

Za nacistické okupace to byl především on, kdo inicioval v Klatovech přípravu odbojových aktivit a ukrývání zbraní. V roce 1943 byl zatčen gestapem, o rok později v Drážďanech odsouzen k trestu smrti a 13. dubna 1945 v Lipsku zastřelen popravčí četou složenou z vojáků wehrmachtu. Je pohřben na vojenském hřbitově tamtéž. Pamětní desku má od roku 1946 na rodném domě v Tučíně a od letošního roku také v Klatovech.

Ladislav Nedbal (1885-1952) se narodil v Českých Budějovicích, po absolvování tamního gymnázia odešel na kadetní školu do Vídně a následně v době před 1. světovou válkou působil u hulánského pluku ve Lvově. Po válce sloužil ve Vysokém Mýtě a následně byl přeložen do Klatov. Zde se oženil, narodily se mu dvě dcery, dlouhá léta byl Dostálovým zástupcem a po jeho odchodu převzal pozici velitele pluku, který od roku 1936 nesl název Dragounský pluk 4 „Antonína Švehly“. Za války byl vězněn gestapem, ale nakonec přežil. Po květnu 1945 se na rok vrátil do aktivní služby, následně zasedal jako soudce z lidu u Mimořádného lidového soudu v Klatovech. V roce 1949 ho i jeho starší dceru Olgu zatkla Státní bezpečnost, zatímco mladší dceři Dagmar se již předtím podařilo utéci do zahraničí.

V dubnu 1950 byl Státním soudem odsouzen na doživotí za účast v odbojové skupině „Bratři Brůžové a spol.“, 24. září 1952 ho věku 67 let bachaři v neblaze proslulé věznici v Leopoldově doslova udřepovali k smrti.

Je nesmírně důležité, že tyto dvě vynikající osobnosti mají v Klatovech svou připomínku
a celé město se k nim hrdě hlásí.

Lukáš Kopecký, koordinátor Roku Františka Machníka 2016 

Přečteno: 236x