Na úvod naše cesta vedla do Zvonovic, části obce Rostěnice nedaleko Vyškova, jež je jednou z bývalých obcí tzv. vyškovského jazykového ostrůvku. Nebo chcete-li, hanáckých Sudet. Tedy oblasti zhruba 30 kilometrů východně od Brna, kterou v polovině 14. století osídlili přistěhovalci z Německa. A ti pak byli po šesti staletích, po druhé světové válce, odsunuti zpět do své původní domoviny. A v jednom z opuštěných zvonovických statků začal v roce 1946 na přidělených devíti hektarech polností hospodařit i pradědeček Šimona Maráka, předsedy našeho klubu. Jiří Marák, otec Šimona, od samého počátku tchánovi v hospodaření vydatně pomáhal, ačkoliv do roku 2007 při zaměstnání, kterým byl post učitele na základní škole. Dnes se sedlačině na zvonovickém statku věnují plně Jiří Marák se synem Šimonem, vypomáhá jim i starší syn Hynek. Farma je zaměřena čistě na rostlinnou výrobu na celkem 280 hektarech velmi úrodné půdy. Základními plodinami jsou pšenice, sladovnický ječmen a řepka, na množitelských porostech pěstují Marákovi čičorku a hořčici.
Po této prohlídce jsme vyrazili západním směrem za Vyškov, do Hoštic, kde se nachází zemědělské muzeum. Zde jsou k vidění historické stroje, s jakými hospodařili naši předci. Od ruchadla, koňských pluhů, nahrabovačky sena, plečky, vyorávače brambor (tzv. čert), vozů a saní, přes odstředivky na mléko, máselnice, ruční mlýn na mletí mouky, staré fukary na čištění zrna, až po stabilní motory, které poháněli mlátičku a historické traktory různých značek. Z celé expozice čišela obrovská historická hodnota, kterou nám tu ponechali praví sedláci. Jediné co narušovalo tuto atmosféru, bylo vědomí, že expozici vytvořili ti, co tyto sedláky zlikvidovali. Muzeum se totiž nachází v objektu bývalého JZD.
Po návštěvě muzea nás na své farmě v obci Rybníček velice mile a pohostinně přivítali manželé Přikrylovi. Historie rodu paní Přikrylové, rozené Provazníkové, je bývalým režimem dosti pošramocená. Pan Provazník byl totiž za minulého režimu s rodinou násilně vystěhován mimo okres a jejich bývalý statek byl srovnán se zemí, takže se na něj nemohli nikdy vrátit. Na jeho místě byla postavena tak dobře známá socialistická „čtyřbytovka“. Po revoluci ovšem začali znova hospodařit a na zelené louce postavili nový statek. Dnes v hospodaření na cca 120 ha orné půdy pokračují manželé Přikrylovi. Pěstovanými plodinami jsou pšenice, sladovnický ječmen a řepka. Velkým přínosem pro hospodářství bylo před šesti lety pořízení posklizňové linky a skladovacích prostor. Novinkou na této farmě je chov šneků afrických.
Velmi zajímavá byla také návštěva u pana Ryznera, který se rozhodl ubírat velmi netradičním směrem. V Kojátkách u Bučovic byl v roce 1975 zahájen provoz pěstírny hlívy ústřičné, kde byl poprvé uplatněn velkovýrobní systém plodících stěn ve velkých paletách. Za tímto nápadem stojí právě člen ASZ Vyškov Rudolf Ryzner, kterého pěstování hub provází takřka celým životem. Posledních více než dvacet let je tento obor také hlavní náplní činnosti Ryznerovic rodinné farmy, do jejíhož chodu je plně zapojen již i syn Rudolf. Pan Ryzner nás provedl celým provozem - začali jsme laboratoří, kde se houby množí, prošli jsme víceúčelovou dílnou, až k lince kde se chystá živná půda pro houby. V této lince projde sláma náročným procesem a z velkého propařovacího boxu je plněna do pytlů, které se pak převezou do objektů, kde má hlíva ideální podmínky pro svůj růst. Hospodáři se ale zabývají také klasickou rostlinnou výrobou na cca 80 hektarech.
Jelikož čas rychle ubíhal a blížila se tma, vybaveni na cestu hlívou ústřičnou, museli jsme se přesunout dál. A to na jih. A protože k jižní Moravě neodmyslitelně patří víno, další naší zastávkou bylo vinařství Maděřič, respektive rodinný penzion, který k němu patří. Ubytovali jsme se a přešli k večernímu programu. Přednáška firmy Soufflet Agro o inovacích v zemědělství byla zajímavá, zvláště pak ty části věnující se sledování porostů pomocí dronu, tvoření struktury půdy pomocí meziplodin nebo pěstovaní kukuřice pod folií. Následná degustace vín a diskuse s členy místních regionálních ASZ Břeclav a ASZ Hodonín, byla příjemnou a pozitivní tečkou na závěr náročného dne.
Druhý den, hned po snídani, jsme se vydali do vinařství, k němuž patří přibližně 24 hektarů vinic na okraji nivy řeky Dyje. Vinařství rodiny Maděřičových s výrobou vín začalo roku 1993 a od té doby postupně doplňovalo nabízený sortiment a rozšiřovalo služby pro své klienty. Roční produkce této rodinné firmy činí 250 tis. litrů jakostních a přívlastkových vín z více než dvaceti odrůd vinné révy, která zraje ve třech viničních tratích. Utkvěla nám v paměti slova pana Maděřiče: „Každý kdo má vinařství, není vinař.“ Hovořil o lidech, kteří investují jinde vydělané peníze do megalomanských projektů, vybudují ohromná vinařství během jednoho roku a myslí si, že jsou vinaři.
Další návštěva směřovala k panu Kosíkovi. Přestože Vinařství Kosíkových v Tvrdonicích, k němuž patří i penzion, voní téměř novotou, jeho historie se začala psát již před sto lety, kdy pan Kosík, předek nynějšího vlastníka, založil své první vinice v Dolních Bojanovicích. V rodinné tradici pokračoval i jeho potomek, který v Mikulčicích kromě vinice zbudoval i sklepní hospodářství. Na počátku 90. let se tradice ujal Cyril Kosík. Ten vysadil vinice již v Tvrdonicích. Původně sice začal s tradiční zemědělskou výrobou, kdy pěstoval cukrovku, zeleninu, kukuřici a obilí. O pět let později bylo rodině navráceno také osm hektarů vinohradu a Kosíkovi se tedy rozhodli navázat na rodinnou tradici a začali postupně rozšiřovat vinice. Vinohrady, které pan Kosík sázel, když po revoluci začínal, jsou až v této době ideálně staré, tak aby dávali kvalitní produkci. Vysvětlil nám, že jak vinohrad stárne, kořeny se dostávají hlouběji a dodávají do bobulí více minerálů, které pozitivně ovlivňují jeho chuť. To jsme si mohli také vyzkoušet - nikdo neodolal.
Za zvuku děl na plašení špačků jsme se rozloučili a cestovali do nedaleké Břeclavi za členem ASZ Břeclav a také členem Klubu mladých farmářů Radkem Bartošem. Ten se svými rodiči namísto vína stáčí do lahví olej. Semena z vlastní produkce (řepka, dýně, slunečnice) lisuje za studena a oleje pak prodává po celé republice. Oleje jsou vysoce kvalitní, mají patřičnou vůni a také výraznou chuť. Zajímavým je pak zvláště ten dýňový a také slunečnicový s česnekem – recepturu jeho výroby si ale Radek pečlivě střeží.
Autor: Jana Breburdová a Šimon Marák
Foto: Jana Breburdová