Chov ryb a jeho četná úskalí

Naší první zastávkou bylo rybářství v Anníně. Tam produkují ročně 200 tun ryb, převážně sivenů amerických. Chovají zde však i pstruhy duhové a čistou linii pstruha potočního, na níž čerpají dotace z Fondu genových zdrojů. Osmdesát procent z komodit určených pro prodej jde na vývoz. Kromě této činnosti firma provozuje na horním toku řeky Otavy vodní elektrárnu se dvěma turbínami. Ta starší - Francisova má výkon 30 kW, novější - Peltonova dodává do sítě 70 kW. Obě v dávné minulosti sloužily jako zdroj energie pro místní sklárnu. K chovu ryb je využívána voda z původního náhonu vedoucího do sklárny. Při exkurzi jsme měli možnost vidět umělé vytírání jiker, kterých od 800 chovných matek získají přibližně 750 tisíc, tj. 75 litrů, a jenž jsou bezprostředně po „vytření“ oplodněny mlíčím od samců. Obě pohlaví jsou před tímto aktem na krátkou dobu „omámena“ v sudu s vodou s přídavkem anestetika. K líhnutí mladých sivenů poté dochází dva až tři dny před Štědrým dnem.

Bylo zřejmé, že produkční rybářství je velice náročným odvětvím zemědělské výroby, zejména pak chov lososovitých. Velmi nevyzpytatelné je například období jarního tání, kdy v Anníně úzkostlivě sledují kyselost vody a její pH upravují přídavkem sody. Pro třídění ryb využívají italský třídič, který pomocí přestavitelných válečků rozřazuje ryby do tří kategorií, a takto rozsortované je poté potrubím vylévá zpět do různých sádek.

Jedna z nejstarších skláren v Evropě

Po prohlídce rybárny jsme zavítali do nedaleké sklárny, jež patří k nejstarším v Evropě. Byla založena Augustinem Müllerem v roce 1796 a vyrábělo se zde alabastrové, malované či stříbřené sklo. Od začátku dvacátého století se orientovala stále více na broušený křišťál. Po druhé světové válce zde fungovala jen brusírna. Dokladem bohaté historie je sklářské muzeum, vybudované v letech 2013 – 2015. V provozní části nyní pracují sklářský mistr Jiří Kozel se svou ženou, ti nám předvedli výrobu vázy. O kousek dál jsme mohli vidět ukázku broušení skla. Zajímavostí je, že si zde návštěvníci, nejen z řad dětí, ale i dospělých mohou, za odborného vedení pana Kozla, vyrobit vlastní skleničku či vázu, kterou si odvezou domů na památku.

Hospodářství Petra Kubala

Odpoledne jsme navštívili statek Petra Kubala v Podmoklech. Ten hospodaří na 163 hektarech zemědělské půdy, z čehož pouze 6,5 ha tvoří půda orná. Celá farma je v režimu ekologického zemědělství. Majitel se stará o sto krav bez tržní produkce mléka, dále odchovává plemenné býky plemene masný simentál. Farmu koupil od pana Kotála, bývalého předsedy ASZ Klatovsko. Přestože je panu Kubalovi teprve čtyřicet let, podniká velmi odvážně. Za posledních pět let investoval téměř deset milionů korun do přestavby či nové výstavby mnoha hospodářských budov. Má tři zaměstnance, dělá služby pro jiné sedláky, zabývá se i opravami strojů. Přes zimu navíc ještě svařuje speciální kovové palety pro německou firmu.

Sedláci pomohli obnovit rozhlednu

Večer jsme se ubytovali v Albrechtickém penzionu „Pod Sedlem“, vzniklém rekonstrukcí budovy bývalé albrechtické školy. Sedlo je kopec vysoký 902 m a v roce 2009 na něm postavili členové „Sdružení pro obnovu rozhledny na Sedle“ novou, sedmibokou, 28 metrů vysokou rozhlednu. Na ní jsme vystoupali hned ráno po snídani. Pohled, který se nám naskytl, byl, i přes mírný mrazivý opar, úchvatný.

Členy společnosti byli také sedláci z Albrechtic a blízkého okolí včetně pana Kubala z Podmokel. Ten nám vyprávěl o těžkostech při stavbě, kdy farmáři se silnými traktory s pohonem předních kol dopravovali po úzké, křivolaké lesní cestě na kopec materiál. Pomáhali tam také vytáhnout velký stavební jeřáb. Činnost spolku, včetně aktivní účasti místních hospodářů, je jednoznačným dokladem toho, že rozvoj venkova je podmíněn aktivitou místních podnikatelů, sedláky nevyjímaje.

Pražírna mexické kávy

Po krátké zastávce na farmě bratra pana Kubala – Radka, nacházející se v Albrechticích, jsme dorazili do obce Nuzerov. V té se, oceňujíc rozličné krásy Šumavy, usadil Belgičan - pan Dirk Rasschaert. Se svou rodinou provozuje, kromě podnikatelských aktivit v oblasti cestovního ruchu, i pražírnu kávy. Surovinu nakupuje od soukromých sedláků hospodařících v oblasti Pluma nacházející se na úpatí severního svahu pohoří Sierra Grande v Mexiku. Z důvodu, aby zmenšil objem i hmotnost nákladu, ji do Evropy dopravuje na lodích již bez slupek.

Pan Rasschaert podrobně popsal proces sklizně, odslupkování, fermentace a sušení, stejně jako rozdíly mezi kávou Robusta a Arabica. On dováží tu druhou z nich, neboť má prý méně kofeinu a je považována za kvalitnější. Z ní pražením získává typy Mild (pražená při 190 oC, jemná), Strong (pražená při 200 oC, hořčí) nebo Expresso (pražená při 195 oC, ale za vyššího tlaku, čímž se sníží kyselost). Poté se nechává produkt deset až čtrnáct dní chuťově usadit. Okrajově praží i kakao, které míchá s cukrem na kakaové máslo, přičemž celý proces trvá dvacet hodin. Během výkladu hovořil i o těžkém životě mexických farmářů.

Statek s dlouhou historií

Po zakoupení různých typů kávy jsme se vydali k Valentům do Svojšic. Ti se starají o rodinné pozemky po předcích pocházejících z bývalé tvrze. S miskou speciálního pečiva nás přivítala paní Valentová, bodrá „Moravanka“ pocházející od Prostějova, k němuž byli rodiče pana Valenty v padesátých letech vystěhováni. Tam se s ní současný majitel Jan seznámil a později i oženil. Po roce 1989 se společně vrátili do jihozápadních Čech a ve zdevastovaném dvoře, pokrytém haldami starého hamparádí, ojetých pneumatik a zamořeného zbytky olejů (včetně vnitřku tvrze), se pokusili znovu obnovit podnikání. A úspěšně! Dnes obhospodařují 180 hektarů vlastních zemědělských pozemků a 80 hektarů lesa. Chovají 162 kusů hovězího dobytka, mají jednoho stálého zaměstnance a několik pracovníků na sezónní výpomoc. Součástí areálu je také moderně vybavená truhlárna.

Tvrz Svojšice pochází z roku 1366. Obýval ji nejdříve rod Cílů ze Svojšic, později Kocovi. Cílové měli ve znaku klobouk, jehož výška vždy vyjadřovala počet vlastněných vesnic. Jeden z těch v budově vyobrazených byl poměrně nízký. Představoval  období, kdy tehdejší majitel nedbal řádného hospodaření, oddával se pití i všelijakým radovánkám a několik vsí prohýřil. K památce (tvrzi) byl v roce 1896 přistavěn zámeček. Pod celým komplexem protéká rybníkem potok Kalný, oba dříve tvořily součást opevnění tvrze.

Cestou ze Svojšic jsme jeli kolem hospodářství Melcherových z Červených Dvorců u Sušice. Po dobré zkušenosti z jarní návštěvy, zrealizované v rámci „Setkání ve dvoře“, jsme neopomněli zabočit do jejich dvora znovu a využít toto malé zastavení k nákupu výborných sýrů vyráběných v jejich ekomlékárně.

Chov skotu a drůbeže na farmě rodiny Heflerových

Po obědě jsme navštívili hospodářství Heflerových v Tržku. Jedná se o mladé manžele, kteří přišli na hospodářství rodičů z Plzně. To čítalo původně 25 hektarů, dnes je jeho výměra přibližně 210 hektarů, z nichž 32 ha tvoří orná půda. Rodina původně začala s chovem skotu plemen aberdeen angus, nyní se specializuje na charolais, který je klidnější a má větší výtěžnost masa. K adaptované stodole přistavěli Heflerovi novou stáj, posléze zakoupili a zrekonstruovali kravín K 96. V jeho půdním prostoru mají na kolejnicích pojízdný teleskopický nakladač pro manipulaci se senem a slámou.

Na statku najdeme i brojlery, které vykrmují v hale typu Luisiana na hluboké podestýlce. Otáčí šest cyklů do roka, poté halu vykydají, vynechají jeden turnus a nechají vymrznout. Úhyn kuřat se pohybuje kolem tří až čtyř procent. Doba výkrmu je 32 – 35 dní. Původně spolupracovali s firmou Lohman (SRN), nyní je dodávají do Drůbežářského závodu Klatovy. Produkce hnoje od skotu i drůbeže zajišťuje dostatečné hnojení orné půdy a částečně i luk.

Majitelé mají velké potíže, ostatně stejně jako většina sedláků, se zaměstnanci. Přes zimu měli jednoho, který na jaře, kdy začalo být více práce, odešel. O víkendech a o prázdninách pomáhají v hospodářství dva synové (studují SŠ v Plzni) a dcera, která se vzdělává v Praze. Ti všichni už nyní zastanou na statku spoustu práce. O pokračovatele v hospodářské činnosti se není třeba obávat.

Měli jsme naplánovanou návštěvu firmy Kopačka, která zpracovává zvěřinu, ale tu jsme si, z důvodu nedostatku času, bohužel prohlédnout nestihli. Plni nevšedních zážitků a vybaveni spoustou nových informací, jsme se vydali zpět k našim domovům. Po oba dny nám přálo hezké počasí, což byl v letošním podzimu, zejména v oblasti jižně od Plzně, mimořádný úkaz. Hlavním dojmem z exkurze byla nevýslovná pracovitost a houževnatost všech navštívených podnikatelů. On život v  horách je přece jen mnohem tvrdší. Navštívení hospodáři se většinou divili, že si můžeme dovolit odjet na dva dny na výlet.

Petr Hodan, předseda ASZ Plzeňsko