Bydlíme dvacet kilometrů od nejbližšího města. Jediný autobus, kterým se moje děti mohou dostat do školy, jede v 6.25. Z domu je proto nutné odejít v 6.20. Pokud se to nestihne, musí maminka nastartovat auto. Ve vesnici trvale žije šest dětí, z toho dvě jsou moje. Dospělých tu žije asi osmdesát, z toho větší polovina důchodců. Krám je otevřen hodinu denně. Vlastně byl, teď ho kvůli EET zavřeli. Proč vlastně žijeme na vsi a hlavně, proč tu rostou moje děti? Proč tráví tolik času dojížděním bez následné možnosti pohrát si s vrstevníky?

Když bylo mojí dceři devět let, tak jsem zcela vážně přemýšlela, že se odstěhujeme a já budu na farmu dojíždět. Ale pak se objevil Kuba, černý protivný poník, a Barunka začala jezdit. Po černém Kubovi přišla bílá ponička Amanda Lear, která nebyla protivná a Barunka začala jezdit a občas i vyhrávat. A ke dvanáctým narozeninám dostala amerického quartera jménem Archie Doc Smart. O čtyři roky později přišel vytoužený titul a do té doby spousta nádherných odpolední a dní v sedle.

Ve firmě mám skvělou ekonomku, která by si s velkou pravděpodobností dokázala účtováním ve městě vydělat větší peníze. Ale její dcera, Natálie Hampejsová, vyhrála tentýž titul o rok dříve než moje. A i ona chce jednak sama jezdit a jednak ji těší, když přijede banda cowboys a obě naše slečny hodí sedla na své koně a vyrazí nahánět stádo. Takových žen a matek jsou na našem venkově desítky. Když jsou tu ty koně, tak za nimi přijedou děti z města do jezdeckého oddílu a moje dcera smířeně říká, že sice musí ráno brzy vstávat, ale zase jde z koní rovnou domů a nemusí jet autobusem do města. O prázdninách a víkendech přijede spousta dětí, zvláště dívek. O tábory se starají táborové vedoucí, za táborovými vedoucími přijede často na grilování celá parta.

Mohla bych psát ještě dlouho. Není to nutné. Chtěla jsem jen říct, že jsem si uvědomila, že život na vesnici přináší na svém hřbetě kůň. Osm z deseti žen, které se rozhodnou žít na vesnici, bude snášet obtíže vesnického života pro jízdu na koni. Bez žen a dětí bude náš venkov místem, kde velké mašiny obdělají půdu a roboti podojí krávy. O to vše se postarají chlapi, kteří dojedou večer za svými rodinami do města. Kůň v tuhle chvíli neorá pole a nevozí poštu. Ale vozí lidi na venkov. Ať už na chvíli, nebo na celý život.

Terezie Daňková, farma Hoslovice