Prvorepublikový svobodný sedlák, vlastník zemědělské a lesní půdy, nenahraditelný v kulturní krajině se často věnoval i myslivosti. Všechny své činnosti chápal provázaně, s cílem předat svá hospodářství a pozemky v co nejlepším pořádku dalším generacím. Dnes jsou jednotlivé složky - vlastnictví, údržba krajiny, zemědělství a myslivost odděleny jako důsledek zakonzervování totální násilné kolektivizace venkova a zemědělství.
Co je výsledkem? Poptávanou a nenabízenou komoditou českého venkova je například volně žijící drobná polní zvěř - zajíci, bažanti, koroptve a křepelky. Jenže současná podoba konzervovaného agrárního socialismu nepřipouští drobnou zvěř v krajině. Není tedy vytvořena nabídka zákazníkům formou přímého prodeje tak jako i poptávaná služba - myslivost, například v rámci agroturistiky; to vše samozřejmě i pro zahraniční zájemce.
Hranice velikosti honitby
Je tedy třeba radikálně změnit hospodaření zemědělců, umožnit hospodaření novým zájemcům, novelizovat myslivecký zákon a zákon na ochranu přírody. Myslivecký zákon se bohužel ještě dodnes nedostal před totalitní rok 1952 a hrubě porušuje vlastnická práva. Z hlediska velikosti mysliveckých honiteb je nutné snížení současné hranice velikosti honitby z 500 ha i na 250- 300 ha a legislativně umožnit vznik vlastnických honiteb.
Současní uživatelé honiteb mohou argumentovat, že nebudou dodrženy takzvané komory (srdce) v honitbách a budou se vzájemně dotýkat či dokonce překrývat - tedy přibližné středy honiteb, kde si uživatelé zvěř nestřílí. Protiargument: uživatelům menších honiteb (250-300 ha) se tedy nemusí ze zákona dovolit odlov jelenovitých při nízkých stavech, nebo vůbec nepovolit. I to bude hnacím motorem zvětšováním vlastnických honiteb, kde se bude šetrně hospodařit, aby i uživatelé vlastnických honiteb mohli lovit jelenovité.
Nějak samozřejmě se zapomíná, že dotované průmyslové zemědělství bez respektování vlastnických práv, jakož i současný myslivecký zákon stejného ražení, není schopen zabezpečit ani minimální stavy drobné zvěře v honitbách. A myslivci, kteří se tak rádi starají o ne(existující) drobnou zvěř a uživatelé honiteb se tím nijak nechlubí.
Ekologičtí zemědělci mají šanci
vrátit zvěř do krajiny
Šance vrátit drobnou zvěř do krajiny mají i ekologičtí zemědělci. Opětovný návrat drobné zvěře díky šetrně hospodařícím sedlákům jim následně naskytne možnost komerčního využití - zdroj příjmů zemědělce i bez požadavku na dotace. K tomu ale potřebují být uživateli honiteb. Brzdou je roztříštěné vlastnictví půdy. Je téměř nemožné vytvořit po dohodě s dalšími nehospodařícími vlastníky samostatnou honitbu o v současnosti příliš velké, zákonem upravené minimální velikosti 500 ha.
Agrární průmyslová velkovýroba v honbě za dotacemi používá na rozdíl od ekologických zemědělců průmyslová hnojiva na scelených lánech s absencí přírodních úkrytů pro polní zvěř - meze, remízky, polní cesty a aleje. V praxi to znamená katastrofální snížení biodiverzity rostlinných a živočišných druhů. Tím se většinou netržně myslící nájemní velkovýroba dobrovolně připravuje o možnost věnovat se komerčnímu využití drobné zvěře. Biozemědělství se nejvíce podobá způsobu hospodaření našich předků. Pokud ekologičtí zemědělci, alespoň částeční vlastníci jimi obhospodařované zemědělské a lesní půdy, dostanou novelou mysliveckého zákona možnost vytváření menších (startovacích) vlastnických honiteb, tak to může v praxi znamenat vítané změny.
Například k dodržování ústavnosti, protože vlastníci / údržbáři / zemědělci / myslivci v jedné osobě zvětšením honitby zamezí bezprávnímu stavu, že by jim jiní myslivci, uživatelé honitby (nájemníci) i proti vůli vlastníků pozemků podle současného znění zákona vystříleli zejména drobnou zvěř, výsledky jejich šetrného hospodaření na jejich majetcích.
Vlastník, zemědělec a myslivec v jedné osobě
Vlastník zemědělské a lesní půdy, její údržbář, zemědělec a myslivec v jedné osobě je nenahraditelným a nejlepším prvkem v kulturní krajině, buduje zdravější životní prostředí i pro nezúčastněné občany - daňové poplatníky. Vytváří možnost pružného zapojení do obnovování krajiny i v rámci agroturistiky. Nedochází u něj k rivalitě jednotlivých činností opětovně shromážděné pod jednu střechu (údržba krajiny, zemědělství, myslivost), neboť se vzájemně doplňují. Jeho příjmy nejsou tolik závislé na dotacích, což je úspora peněz daňových poplatníků. Navrácená, přirozená nadřazenost vlastnických práv povede ke scelování rozdrobeného vlastnictví půdy bez přehnaných nároků na zdroje státního rozpočtu.
Zemědělci, pokud budou spoluvlastníky honitby, budou motivováni ke zvětšování svých ekologických farem, tedy i k přibírání půdy v nájemním vztahu - výsledkem bude více zdravého prostředí a půdy. Tím se vytvoří podmínky k renesanci myslivosti. Kvalitní a pracovití myslivci, nevlastníci půdy, se přitom neztratí. Budou přirozeně žádáni a zváni ke spolupráci i ve vlastnických honitbách. Tedy: ochrana přírody, dodržování ústavnosti, vytvoření volného trhu a tvorba zisku se nevylučují.
(Zkráceno ASZ ČR)
Bohumír Nekola
člen ASZ České Budějovice
